Patrik Eichler

(Sebe)kritika liberální opozice

„Byli jsme hloupí,“ zněl titulek rozhovoru, který v únoru 2014 otiskl varšavský deník Gazeta Wyborcza (výtah v českém překladu Václava Buriana otiskly Listy č. 3/2014). Ptal se novinář Grzegorz Sroczyński, zpovídaným byl historik, politický filozof, novinář a v minulosti jeden z poradců odborové Solidarity Marcin Król (*1944). Text v polském prostředí silně zapůsobil. Sroczyński za něj dokonce obdržel novinářskou cenu Grand Press v kategorii rozhovor. Kromě jiného se tehdy čtenáři mohli dočíst, že se polská elita v osmdesátých letech nakazila neoliberalismem, což mělo zásadní vliv na způsob hospodářské a společenské transformace. V přemýšlení nové liberální elity, říká Król, tehdy převážil individualismus zabíjející soudržnost.

Król se svým rozhovorem a novou stejnojmennou knihou řadí mezi autory (Andrzej Leder, Karol Modzelewski, Rafał Woś ad.), kteří kriticky reflektují domácí vývoj na přelomu osmdesátých a devadesátých let.

Król sám začíná otázkou, proč v prvních svobodných volbách, 4. června 1989, byla v Polsku volební účast jen 62,7 procenta. Odpovědí je pro něj odtržení liberální opozice (bez ohledu na to, zda ti lidé byli orientovaní více socialisticky nebo spíš liberálně katolicky) od většiny společnosti. Podle Króla se lidé z opozice scházeli jen mezi sebou, vedli intelektuální debaty nad západní literaturou, chodili do divadel. A neměli potřebu debatovat o Polsku po pádu komunistické strany, protože přeci všichni věděli, co sami chtějí.

„Před Solidaritou' v takovém světě jako já,“ píše Król, „žilo nejvýše několik, možná několik desítek tisíc lidí. Po Solidaritě' několik set tisíc. A zbytek? Nevím, čím žil zbytek. Určitě strachem ze ztráty práce. Určitě nedostatkem, ledabylostí, frontami a společenským růstem, jehož pravidla jsem nechápal.“

Po úvodní osobně formulované kritice navazují pasáže popisující nejvýraznější chyby liberálních intelektuálů-politiků z prostředí původně opoziční Solidarity. Król hovoří o chybném rozhodnutí nominovat do prezidentských voleb koncem roku 1990 proti předákovi Solidarity Lechu Walęsovi premiéra ze stejného prostředí Tadeusze Mazowieckého. Rozhodnutí prý vyplynulo z intelektuálské přezíravosti k dělnickému vůdci Solidarity.

Číst můžeme o neschopnosti vybudovat středově-liberální politický tábor na počátku devadesátých let, což stálo v kontrastu se strukturou, kterou si z předcházejícího období přenesly jak postkomunisté ze Svazu demokratické levice, tak lidovci. Kritikou Król nešetří vůči lustracím, historické politice i roli církve v životě společnosti. Podle Króla se měla po roce 1989 vzdát své úlohy prostředníka mezi vládou a opozicí, protože jí v demokratickém systému politická role nepřísluší. Vytýká jí také, že se zajímá o otázky hodnotového konzervativismu, ale ne o chudé nebo osamělé lidi jako takové.

Zajímavá je také pasáž, ve které Król, jeden z autorů liberálně katolického krakovského týdeníku Tygodnik Powszechny, popisuje personální změny a konflikty v tomto časopisu kolem roku 2005. Mj. velmi kriticky, zejména co do schopnosti personální práce, hovoří o někdejším šéfredaktorovi týdeníku a populárním polském knězi Adamu Bonieckém.

Marcin Król: Byliśmy głupi, wydawnictwo czerwone i czarne, Warszawa 2015, 152 s.

Patrik Eichler

Obsah Listů 4/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Patrik Eichler

(Sebe)kritika liberální opozice

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu