Antonín Rašek

Hybridní války jsou fakt, na reakce čekáme

Dnešní svět zjevně zažívá hybridní války, tedy takové, kde se klasické bojové střety prolínají s intenzivní propagandou i organizovaným zločinem. Na situaci hybridních válek musí reagovat i české a evropské bezpečnostní strategie. Důkazem je, že Evropská unie ani NATO se starým přístupem v rusko-ukrajinské krizi neuspěly.

Příměří na jihovýchodě Ukrajiny netrvalo dlouho a striktně se nedodržovalo nikdy. Zároveň se u nás diskutovalo o tom, zda dát přednost diplomacii, nebo raději vyzbrojit ukrajinskou armádu modernějšími zbraněmi, aby efektivněji čelila separatistům.

Evropská unie je sice v ukrajinském konfliktu proti vyzbrojování, ale tento postoj nesdílejí všechny členské země, a proto k dodávkám zbraní dochází. U nás je pro vyzbrojení TOP 09, podobné názory zaznívají i z KDU-ČSL. Levice má názory opačné. Vláda v souladu s Evropskou unií dodávky zbraní na Ukrajinu odmítá.

Na Západě je situace podstatně jiná. Vláda Davida Camerona vyslala na Ukrajinu sedmdesát pět instruktorů s cílem zdokonalovat ukrajinské vojáky v pěchotním výcviku, průzkumu, logistice a ve zdravotních službách. Britská vláda chce proti ruské propagandě jako klíčové součásti probíhající krize finančně podpořit i BBC.

Pomoc poskytují ukrajinské armádě i Američané. O dodávkách zbraní pro ukrajinskou armádu jednal v USA bývalý gruzínský prezident Michail Saakašvili, který je poradcem ukrajinského prezidenta Petra Porošenka pro vyzbrojování a nyní i guvernérem jedné ukrajinské oblasti. Další zbraně přislíbily i Velká Británie, Kanada a Polsko. USA samotné ale zatím dávají přednost větší frekvenci vojenských cvičení a vysílají do aliančních zemí, zvláště do Polska a Pobaltí, své vojenské jednotky. Následovat mají Bulharsko a Rumunsko.

O vojenských konfliktech bohužel platí, že rozhodnutí o nich nejsou dobrá, nebo špatná, ale špatná, nebo jen méně špatná. Proto je respektován princip tzv. předběžné opatrnosti. Za dané situace je lépe konflikt dodávkami zbraňových systémů neintenzifikovat. Zvláště má-li druhá strana potenciál udělat přinejmenším totéž.

Rusko jako odvetu za pomoc ukrajinské armádě např. zavádí protiraketový systém S-500, jímž mj. ovládne vzdušný prostor Pobaltí, Ukrajiny a Gruzie, kde si může vynutit bezletovou zónu. To limituje americkou globální převahu vést vševojskové operace bez vnějšího omezení.

Pro ukrajinské vojáky ani nebude snadné nové zbraňové systémy zvládnout, zvláště jde-li o jejich efektivní využití v bojových operacích ve městech. Vojenští odborníci odhadují, že si to vyžádá nejméně rok, ale spíše více let.

Proto západní vlády přes naléhavé ukrajinské žádosti s oficiálními masivnějšími dodávkami zbraní na Ukrajinu nepospíchají. Eskalace nemůže skončit jinak než špatně. Ani jaderný pat nemusí působit věčně. Preventivní použití jaderných zbraní mají ve vojenských doktrínách Rusové i Američané.

Hybridní a proxy válka

Nadto je tu i jeden politický problém. Vlády, které posílají do jiných zemí zbraně, mohou být obviněny z toho, že vedou tzv. proxy válku, tj. válku za své zájmy prostřednictvím vojáků vyzbrojovaných států, bez fyzické účasti vojáků vlastních. Jde o jakousi válku v zastoupení.

Už jsme překousli, že irácká válka se vedla kvůli Saddámovým údajným zbraním hromadného ničení. Asi by nebylo dobrým probuzením, kdybychom se dozvěděli nepříjemnou pravdu o dosud nevyšetřené střelbě na Majdanu a o sestřelení boeingu.

Jak kdysi sžíravě napsal Friedrich Nietzsche, mnohým politikům nezáleží na „moři slz a potocích krve, jen když je to politicky účelné“. Je to drsné zvláště proto, že jsme jednotní v tom, že ukrajinský konflikt nemá vojenské řešení.

Jakmile se na Krymu objevili první neoznačení vojáci, média zaplavil pojem hybridní válka. Z vojenského hlediska jde o spřažení nejrůznějších forem boje. A to od klasického válčení přes terorismus až po organizovanou kriminalitu. Hybridní válku vedou státní a nestátní aktéři, vojáci i ozbrojení civilisté. O čemsi podobném psal už v dávnověku Sun Tsu. Teď jsme jen vyzbrojeni moderní technikou a střety se víc odehrávají v městských aglomeracích.

K tomu všemu lze přičíst informační válku s dominancí kyberprostoru. Tahle válka se vede praktikami od přesvědčování o spravedlnosti boje až po zastrašování jadernými zbraněmi. Využívá nepravdivé informace, konspirační teorie, zpravodajské hry a fámy. Nevyhýbá se dezinterpretaci mezinárodního práva, znevažování oponentů, hackerským útokům, zneužívání historických analogií, vytrhávání výroků z kontextu a dalším nepravostem.

Ačkoli tato válka na první pohled vypadá chaoticky, což je objektivně dáno onou hybriditou faktorů, tento způsob boje je veden obvykle koordinovaně. A dá se tím dosáhnout strategického cíle. Příkladem je Kosovo i Krym.

Ke koncepci hybridních válek se dospělo zákonitě, hybridní, navzájem kombinované jsou i bezpečnostní hrozby. Radikální islamismus například přerostl do podoby Islámského státu, šíří se do afrických a blízkovýchodních zemí, ohrožuje Evropu masovou migrací, nebezpečím islamizace i vracejícími se džihádisty z Iráku s teroristickými záměry.

Vojenští teoretici přiznávají, že bojujeme za západní civilizaci na více frontách a nejsme nejen dobře připraveni na podobný způsob boje, ale ani na obranu proti němu. Deficit těchto schopností je příčinou neúspěchů v Iráku, Afghánistánu, Libyi i Sýrii.

Měla by proto být klíčovou schopností armád NATO. Mohlo by to vést ke snížení vojenských výdajů nebo jejich efektivnějšímu využití. Formy tohoto boje se ale příčí evropským hodnotám. Podobné limity ukázala i válka Izraele proti Hizballáhu. Hybridní charakter měla vietnamská operace proti polpotovskému režimu v Kambodži i boje na Balkáně.

V globální hybridní válce se vlastně už nacházíme. Podoba současného světa znaky hybridní války naplňuje. Demokratický svět pro své instituce proto potřebuje i novou strategii. Evropská unie i NATO se starou strategií v ukrajinské krizi neuspěly. Proto NATO chce zřídit centrum, které bude problematiku hybridní války zkoumat. A z Evropské unie se znovu ozývají hlasy po evropské armádě.

Také vedení našeho resortu obrany spolu s velením armády se rozhodlo vedle 601. skupiny speciálních sil vybudovat dvousetčlennou jednotku s bojovým komandem v sestavě a s konkrétním určením pro boj v hybridní válce. Bude se proto připravovat i na informační a psychologické operace. Má být dislokována v Olomouci a plného stavu dosáhnout za pět let. Naše země tak reaguje na nový typ současných bezpečnostních operací.

Antonín Rašek (1935) je sociolog a spisovatel, spolupracovník Střediska bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK v Praze.

Obsah Listů 4/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Hybridní války jsou fakt, na reakce čekáme

Hybridní a proxy válka

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu