Heda Čepelová, Miroslav Jašurek

Síla Visegrádu aneb Několik čísel k debatě o migraci

Zvládnout debatu o migraci patří mezi hlavní úkoly dnešních evropských politických reprezentací. V minulém čísle jsme k tématu otiskli reportážní článek Josefa Kašpara, nyní přinášíme článek s údaji o počtu migrantů v jednotlivých evropských státech a politické reflexi tématu, jak ji najdeme zejména v německém tisku.

„Spoluprací V4 se podařilo odmítnout kvóty,“ zněl hlavní titulek domácích médií po červnovém jednání Evropské rady, na kterém předsedové vlád členských států EU odmítli povinné zapojení do relokačního mechanismu, jímž chtěla Evropská komise odlehčit středomořským státům od nárůstu počtu žadatelů o azyl.

Český ministerský předseda komentoval výsledky slovy: „Opět se ukázala síla Visegrádu a rád bych poděkoval ostatním zemím V4 za soudržnost a schopnost hájit naše společné zájmy.“ Jeho slovenský protějšek Robert Fico dodal, že obrovské vlně migrantů čelí i Maďarsko a je absurdní, aby bylo nucené přijímat uprchlíky z Řecka a Itálie.

Kombinace těchto výroků dvou lídrů zemí někdejšího Československa volá k zamyšlení. Na jedné straně se hovoří o „společných zájmech“, což je slovní obrat, který ve spojení se státy Visegrádu v minulosti vyvolával úsměv na tváři nejednoho diplomata. Na druhé straně slovenský premiér poukázal na fakt, jemuž se skutečně dostává málo veřejné pozornosti: nápor uchazečů o azyl v důsledku války v Sýrii se totiž skutečně netýká jen Řecka a Itálie.

Maďarská uprchlická krize

Podle odhadu maďarského Úřadu pro přistěhovalectví a státní občanství se do Maďarska za první polovinu roku dostalo kolem 67 000 uprchlíků. Jak vyplývá ze zprávy úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), do Řecka a Itálie se ve stejné době přes Středozemní moře dostalo celkem 137 000 lidí, kteří utíkají před válkou a perzekucí. Pro srovnání: Maďarsko má necelých 10 milionů obyvatel, zatímco Řecko kolem 11 milionů a Itálii obývá celých 60 milionů lidí.

Jak v případě středomořských států, tak v případě Maďarska se jedná zejména o utečence ze Sýrie, Afghánistánu, Eritrey nebo Iráku. Jsou to lidé, kteří se ocitli bez domova a v pohybu ze stejných příčin – především proto, že jejich domov zasáhl válečný konflikt –, jen se vydali hledat lepší podmínky k životu jinými cestami. Zásadní rozdíl mezi středomořskými uprchlíky a běženci směřujícími do Maďarska je v tom, že ti první v masivním měřítku umírají na moři, když se stanou obětí cynické praxe obchodníků s lidskou bídou.

Jenže ani suchozemská cesta není bez rizika. Maďarské úřady hlásí, že lidé utíkající do Evropy přes balkánské státy jsou často oběťmi vydírání, špatného zacházení ze strany policie, korupčního jednání a úplatkářství. Nadto jsou v těchto počtech podmínky v maďarských záchytných zařízeních pro uprchlíky nevyhnutelně nedůstojné. V přetížených uprchlických táborech na území Maďarska je problém s hygienou, s dostupnou lékařskou péčí, se zajištěním stravy. Stoupá samozřejmě i kriminalita.

Maďarsko je navíc v nevděčné situaci, která se ve srovnatelné míře netýká žádné z ostatních zemí V4. Na jeho jižních i východních hranicích končí hranice Evropské unie. Kvůli společnému evropskému azylovému mechanismu (jde o Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, známé pod označením Dublin III) je tak Maďarsko zemí, kde by se měli ucházet o azyl všichni ti, kteří překročením hranic na jeho území vstupují do Evropy.

Pevnost Evropa?

To je příčinou nedořešeného osudu tisíců lidí v Německu a dalších západoevropských zemích. Ti, kteří prošli několika evropskými státy nelegálně, nyní jsou umístěni v německých záchytných zařízeních a splňují podmínky pro zahájení azylového řízení (nepřicházejí například z tzv. „bezpečných zemí“), by totiž o azyl měli žádat v Maďarsku. Měli by tam být přemístěni. Mluví se až o 15 tisících lidí z 11 členských států Evropské unie.

Maďarsko se tomuto přemístění zoufale brání s argumentem, že jeho kapacity takové počty zkrátka nejsou s to pojmout. Zároveň hledá cesty, jak v rámci svých možností migrační nápor zvládnout. Červnová informace v tisku, že maďarská vláda plánuje evropský azylový mechanismus vypovědět, se nakonec ukázala jako fáma. Krátce nato ovšem ministři vnitra z Rakouska, Maďarska a Srbska podepsali memorandum o společné kontrole maďarsko-srbských a srbsko-makedonských hranic.

V červenci maďarský parlament schválil vládní balíček opatření ke zpřísnění azylové politiky, jehož součástí má být i stavba 175 km dlouhého plotu právě na maďarsko-srbských hranicích. Po avizované zdi na ukrajinsko-polském pomezí, která by měla dosáhnout délky až 2000 km, jde už o druhý záměr oddělit evropské společenství od území nesoucích dopady ozbrojených konfliktů.

Po neúspěšném jednání Evropské rady o kvótách se situace v Maďarsku, Srbsku a dalších balkánských zemích dostala i do hledáčku evropských státníků. Německá kancléřka Angela Merkelová v červenci absolvovala několik cest do zemí západního Balkánu – navštívila během dvou dní albánskou Tiranu, srbský Bělehrad i Sarajevo, hlavní město Bosny a Hercegoviny.

Německý deník Die Rheinische Post informoval, že v Bělehradě kancléřka slíbila balkánským státům pomoc, právě s ohledem na sousední Maďarsko. „Srbsko se stalo novou tranzitní zemí, přijde sem tisíc uprchlíků denně,“ prohlásila podle deníku Merkelová. Zdůraznila snahu současné vlády udržet v zemi stabilitu a uvedla také, že Srbsko bude muset být připravené na „vysokou míru kompromisu“ v řešení kosovské otázky.

Přední německý tisk, například Der Spiegel, na „Balkánské tour“ okamžitě reagoval připomenutím ekonomických reálií Srbska nebo Bosny a Hercegoviny, které se potýkají s hospodářskými reformami, vysokou mírou nezaměstnanosti a korupčním prostředím. Připomněl tak kancléřce, že jde o státy, na jejichž rozvoj Evropa – možná i záměrně – trochu zapomněla.

Další kolo přístupových námluv EU se zeměmi západního Balkánu potvrzuje i fakt, že v poslední době celá řada zemí – Maďarsko a Českou republiku nevyjímaje – prohlásila řadu balkánských zemí včetně Kosova za „bezpečné státy“. Migranti z těchto zemí sice nadále budou moci žádat o azyl v členských státech EU, avšak dokládat oprávněnost a splnění azylových kritérií budou muset individuálně.

Podle informací UNHCR vyhnala válka v Sýrii z domovů kolem tří a půl milionu lidí. Více než milion a půl hledá nový život v sousedním Turecku, více než milion v dalším sousedním státě Libanonu. Jordánsko přijalo kolem 600 000 osob. Migrace do Evropy ale pokračuje a kromě počtů se mění i migrační trasy. Po jarní panice a snaze zabránit tomu, aby tisíce lidí umíraly na moři, se podařilo počet obětí snížit – v květnu úřad hlásil jen 68 takových případů, v červnu dokonce jen 12.

Počet uprchlíků a dalších běženců, kteří přicházejí do Řecka, ale podle posledních zpráv úřadu zůstává vysoký. Řada z nich pokračuje dále do Evropy právě přes Makedonii, Srbsko a Maďarsko – do Makedonie má denně z Řecka odejít na tisíc lidí. „Evropa má jasnou zodpovědnost za to, aby těmto lidem poskytla ochranu před válkou a perzekucí,“ komentoval situaci Vysoký komisař OSN pro uprchlíky António Guterres.

Možná tedy státy Visegrádu svým jednotným odmítnutím návrhu Evropské komise na kvóty pro uprchlíky ze středomořské oblasti skutečně obhájily svůj společný zájem. Není jím ale „Pevnost Evropa“ – vývoj událostí ukazuje spíš na Evropskou unii větší a skutečně solidární. Minimálně ve vztahu k „novým zemím“, kam patří jak země bývalého východního bloku a Visegrádská čtyřka, tak západní Balkán.

Heda Čepelová (1988) je socioložka, působí v Masarykově demokratické akademii a Oranžovém klubu.

Miroslav Jašurek (1983) je politolog, člen Představenstva Masarykovy demokratické akademie.

Heda Čepelová (1988) je socioložka, působí v Masarykově demokratické akademii a Oranžovém klubu.

Miroslav Jašurek (1983) je politolog, člen Představenstva Masarykovy demokratické akademie.

Obsah Listů 4/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Heda Čepelová, Miroslav Jašurek

Síla Visegrádu aneb Několik čísel k debatě o migraci

Maďarská uprchlická krize

Pevnost Evropa?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu