Antonín Rašek

S menší vehemencí, ale účinněji?

Každá doba má svá témata. Za války jím byla svoboda, po válce obnova, v šedesátých letech kultura a v listopadu 1989 demokracie. Inspirují je příležitosti i hrozby. Teď džihádistická a ukrajinská věští válečný konflikt a nezvládnutelnou migraci.

A tak chodím po konferencích a seminářích o lidských právech a o potápějících se děravých lodích ve Středozemním moři a jako vždy mě pronásleduje nějaká melodie.

Teď píseň Bulata Okudžavy Setkání s Puškinem. Jarek Nohavica v ní zpívá: Co bylo, je pryč jednou provždy a stesky jsou k ničemu, každá epocha má vlastní kulisy, herce i kus a líto mi je...

Líto mi je, když poslouchám opravdu upřímné a přesvědčené ochránce lidských práv a entuziasty nejen chtějící pomáhat, ale i skutečně pomáhající pronásledovaným a utečencům, jichž opustilo domov pětašedesát milionů. Líto je mi jich, že se jim dostává stále méně sluchu.

Nejen proto, že doba zhrubla, že soucit oslabují výbuchy v Londýně, Madridu, Moskvě, Bostonu a Beslanu, střelba v Sydney či v Paříži. Anonymní terče nerozlišují nevinné a viníky. A přestává se rozlišovat i mezi utečenci. Jako kdyby už odcházela do zapomnění i generace, která tak často slyšela hymnu Z národů ač jsme různých...

Uškodilo, že pár lidí si ochranu lidských práv a multikulturalismus pozměnilo v politikum, které navíc měří dvojím metrem, má dvojí standardy. Je správné odsuzovat omezování svobody v Číně či Rusku. Proč ale přehlížet, co se děje v mnohých arabských zemích? Jen proto, že akceptují západní hegemonii?

Zastřelení ruských novinářů a atentát na opozičního politika Borise Němcova si zaslouží odsoudit. Ale proč se mlčí, když k podobným incidentům dochází na Ukrajině? Odsuzujeme rozsudky smrti v Číně, ale proč se nikdo neozve, když je v Egyptě odsouzeno několik set lidí k trestu smrti? Jen proto, že jsou z Muslimského bratrstva?

Možná stojí i za hlubší zamyšlení jak lidská práva a multikulturní politiku prosazovat. Nepřijíždíme přece do cizí země, abychom jejím představitelům, sotva si sedneme ke stolu, připomínali jejich neduhy. I to chce formu, možná i při menší vehemenci účinnější.

Proč proto neskončit znovu Okudžavou: Před tebou skláním se, má bezbřehá epocho, a vzdávám ti hold, lidský rozume nad rozumem, a líto mi je...

Antonín Rašek, Praha

Obsah Listů 4/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

S menší vehemencí, ale účinněji?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu