K 85. narozeninám Evy Kantůrkové

Mezi druhým a třetím letošním číslem Listů, v pondělí 11. května, oslavila své pětaosmdesáté narozeniny spisovatelka Eva Kantůrková. V těchto dnech diskutuje společnost zejména o filmu Jan Hus, který na základě jejího stejnojmenného románu natočil pro Českou televizi režisér Jiří Svoboda. K narozeninám se sluší napsat, že Eva Kantůrková patří mezi nejlepší české spisovatele po druhé světové válce a že je patrně nejvýznamnější českou spisovatelkou dneška. Kantůrková od začátku své spisovatelské kariéry píše o živých lidech v dějinách, „o individuálním osudu v těsném prolnutí se společenským děním“, jak před třemi lety napsaly Lidové noviny. Nejstarším příkladem zde budiž Smuteční slavnost (1967), román o Svažovu, kolektivizaci a Václavu Janušovi, nábytkářském dělníkovi, partyzánovi, komunistickém tajemníkovi, který si chce podmanit nejen jednu vesnici, ale lidi v ní. Smuteční slavnost je čtivou reflexí nástupu komunistického monopolu moci a zcela se vyrovná dalším tematicky a časově podobný knihám, zmiňme jen povídkové Záznamy (1963) Vladimíra Mináče. Ani u Mináče, ani u Kantůrkové nevystupují postavy plakátovité, neplatí, že by oponenti komunistické strany měli jen dobré nebo jen špatné vlastnosti. Na konfliktu mezi dvěma lidmi je postaven i román Nečekej, až zajde slunce (2011), těmito – v románu nepojmenovanými – postavami, jsou Milan Hübl, významný komunistický funkcionář a pozdější chartista, a Gustáv Husák. První si druhého váží a pomáhá mu na vrchol moci. Druhý prvního zničí, jakmile na vrchol vystoupá. Málokterá próza ale tak pestře popisuje dilemata lidí, kteří byli v Československu na vrcholu moci koncem šedesátých let.

Silnou stránkou tvorby Evy Kantůrkové je schopnost popisovat i témata nechtěná. Patří sem ukázkově rozhovor s režisérem a expředsedou KSČM Jiřím Svobodou nazvaný Tajemství sametu (2013) a společná dopisová kniha severočeského spisovatele Václava Duška a Evy Kantůrkové Vy nám taky (2008). Což je kniha zjevující, že lidé mohli být frustrováni polistopadovým režimem a že to mohla být frustrace oprávněná. Ve svých knihách Eva Kantůrková také hodně vypráví o sobě, zvlášť v posledních letech používá formu dopisů nebo fiktivních rozhovorů. Svého druhu životopisnou skicou je auto-rozhovor Řekni mi, kdo jsi (2012), který obsahuje i vzpomínky na řadu autorčiných generačních a profesních souputníků. Ze zkušenosti čerpají slavné Přítelkyně z domu smutku (1984) i deník psaný ve dnech kolem úmrtí manžela Evy Kantůrkové Jiřího Kantůrka vydaný pod názvem Nejsi (1999).

Za Listy přejeme Evě Kantůrkové zejména pevné zdraví, těšíme se na další její knihy i společná setkání.

-red-

Obsah Listů 3/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

K 85. narozeninám Evy Kantůrkové

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu