Antonín Rašek

„Babišizace“ médií

Václav Bělohradský (Příliš laciné rozhořčení, Právo 4. 3.) se nemohl divit, když čtenáři sledující dlouhá léta jeho publicistiku, považovali autorovo vystoupení na sjezdu ANO a následnou obranu tohoto hnutí za vybočení. Byl to jakýsi úkrok stranou, který někteří lidé mohou považovat za intelektuální oportunismus a spekulovat o motivaci. Ostatně ani autor, pokud jde o perspektivu hnutí ANO, si není jistý, když úvodní stať nazval Mezi vlaštovkou a vránou (Právo 2. 3.). Když jsem tento symbolický příměr na konci článku dočetl, měl jsem pocit, že je to alibi. Horší by bylo, kdyby se začal obávat, že vybočil málo. Bránící se autor (Rehabilitace koaličního vládnutí, Právo 16. 3.) má pravdu, že sociální demokracie nemohla jednat jinak než za existující situace vytvořit koalici s hnutím ANO a KDU-ČSL. Bylo to rozhodně lepší spojení než s TOP 09 a ODS či tichá podpora komunistů.

To přece neznamená, že budeme přehlížet směřování Andreje Babiše a jeho hnutí ANO ke korporativistickému státu, logicky spojené s jeho autokratickým řízením, zejména v personální politice. Ale tady bych musel opakovat, co jsem již publikoval (Nereagují hystericky, ale povrchně, Právo 16. 3.). Soustředím se proto na mediální politiku, která je Václavu Bělohradskému blízká a hodně zajímavého jsme se o ní dozvěděli právě od něho. Ovládání médií je neodmyslitelným segmentem státního korporativismu. O jeho současné podobě se v našich médiích začíná mluvit jako o babišizaci. Není přece bagatelní, když kvůli tomuto staronovému fenoménu odešla z redakcí MFDnes, Lidových novin i Reflexu řada předních novinářů a založili politicky zaměřené internetové servery Echo24, Svobodné fórum a Neovlivnitelní.cz. Svědčí to o faktu, že korporativizace společnosti je politickou realitou. Bytostnou motivací zmíněných redaktorů je udržet si proti autokratismu a oligarchismu novinářskou nezávislost. Jejich úsilí posílilo i rovnovážnější trend od papírových médií k internetovým, které jsou bližší mladším a vzdělanějším sociálním vrstvám a jsou pro ně i dostupnější, tedy pokud se je podaří finančně dotovat. Na druhé straně by tím neměla být poškozena ta papírová média, která „babišizaci“ vzdorují.

Problémem zmíněného způsobu odporu v očích levicových novinářů je bohužel tak trochu jeho salónnost, tematická odtrženost od reality, a proto nemůže být nikdo překvapený, když Miloš Zeman podobný typ žurnalistiky nazývá obrazně kavárnou. Není těžké psát o demokracii a svobodě slova obecně, hůře se o ní píše v souvislosti s řešením a realizací věcných problémů.

Je paradoxní až absurdní, že některá média a komentátoři se snaží dělat politikům dramaturgii, kritizují je a radí jim, jak by svou práci měli dělat, aniž mají o věcné problematice základní představu a aniž jsou schopni posoudit tíži strategických i běžných rozhodovacích procesů, pokud tito politici nepřistupují ke své roli podobně jako oni.

Ale vzdor odlišným názorům vždy bude platit voltairovské: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat.“

Antonín Rašek

Obsah Listů 3/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

„Babišizace“ médií

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu