– Zdvojené e v názvu knihy není chyba. Slovem Eaarth chce autor vyjádřit, e naše planeta se naší vinou podstatně změnila. Zejména klimatické změny a jejich důsledky jsou ji bezprostředně pozorovatelné a do značné míry nezvratné. První polovina knihy se zabývá působivými doklady, e tomu tak skutečně je, a perspektivami, které nás čekají v závislosti na tom, do jaké míry dokáeme své chování změnit. Druhá polovina nabízí vyhlídky, e i na Zeemi bude mono šťastně ít a změna našich ivotních priorit přinese mnoho pozitivního. Projekt, před kterým dnes stojíme – údrba, kultivovaný odchod ze scény, schopnost vzdorovat bouři –, vyaduje jiná měřítka. Místo toho, abychom mysleli na celé světadíly a velké státní celky, se teď musíme soustředit na jednotlivé státy, na města, na jejich čtvrti, na domovní bloky. [...] Bude trvat ještě pár generací, ne se ujme pomalejší ivotní rytmus, zaloený nikoliv na růstu, změně a rychlosti, nýbr na upachtěné stabilitě a bezpečnosti. Autor snáší doklady, e se to ji mnohde děje a daří. Při čtení první poloviny knihy jsem si kladl otázku, zda autorova vize není příliš pesimistická, nad druhou polovinou se ptám, zda není příliš optimistická. V kadém případě je to výborně napsané, opravdu apelativní dílo.
Bill McKibben: Zeemě. Jak přeít na naší nové nehostinné planetě, přeloil Jaroslav Veis, PASEKA, Praha – Litomyšl 2013, 256 s..
-jn-
– Aspoň malú časť diela viktoriánskeho, novoromantického básnika Alfreda Tennysona (1809–1892), nositeľa titulu Poet Laureate, sprostredkúva slovenským a vari aj českým čitateľom prekladateľka, ktorá svoju jazykovú kompetenciu dokázala u mnoho ráz. Niekoľkonásobná nositeľka Ceny Jána Hollého – najvyššieho ocenenia pre prekladateľov umeleckej literatúry na Slovensku – u pripravila viacero inšpirujúcich kniných výberov. Jej Tennyson je v básnickej skladbe a vzácne autentický. Zmieta sa v poryvoch duše. Upína sa ku kadému, tak ťako vydolovanému svetielku nádeje, ktorou býva cit a radosť z jeho prchavej trvácnosti. Trúchli za priateľom. Zmocňuje sa ho melanchólia. Zavše podľahne sklonu moralizovať a je akademicky zahmlený. Spočiatku vierolomný, napokon dospieva k viere, relativizujúc vedecké poznatky, ktoré existenciu Boha objektívne vyvracajú, a predsa naša znalosť stále čelí tme. Priestorom autorského subjektu sú stredoveké legendy, grécke báje a ním často ospevované prírodné zátišia. O výpravách do sveta okolo seba uvauje a píše v aliteráciách, asonanciách, zvukomalebne a s prirodzeným zmyslom pre rytmus a rým. To všetko prekladateľka preniesla o slovenčiny, keďe so zvukovými a štylistickými figúrami pracuje nápadito (polypy pnú sa a ich dlhočizné chápadlá chniapu, čeria zeleň chladnú). Svoj jambický tetrameter s rýmovou schémou abba, ktorý v prospech významovej zloky textu rozšírila o zopár slabík, zdobí invenčnými rýmovými dvojicami a obohacuje lexikou, ktorá zodpovedá anglickému originálu. Jednoslabičné slová sú v jej preklade základnou matériou početných asonancií: vzmach, plam, zrieť, lkať, nec..., zatiaľ čo pomocou dvojslabičných a viacslabičných slov vytvára plnohodnotné, tzv. štepné rýmy, vyuívajúc slovnodruhovú rôznosť: sčeriť, sťaieť, temrava, tíšina, vprostred chmár... Skrátka a jasne: udalosť najmä pre milovníkov poézie.
Alfred Tennyson: Prechod cez piesčiny, preloila Jana Kantorová-Báliková,
Ikar, Bratislava 2014, 104 s.
-mah-
– Čtvrtá do češtiny přeloená kniha finsko-estonské autorky, která se usazuje na předních místech moderní evropské literatury, nemá výjimečně nic společného s komunismem. Baby Jane je román o lásce, samostatnosti a schopnosti člověka ustát společenský tlak, i kdyby měl spočívat jen ve společenských konvencích. Pro české prostředí můe být příběh sympatický tím, e otevřeně popisuje specifický vztah k podnikání jakoto zdroji obivy. Lesbická milenecká dvojice řeší nedostatek finančních prostředků obchodováním s vlastním pouitým enským prádlem, které umně schovává do řádkové inzerce. Na tomto bizarním způsobu výdělku je nejpodivuhodnější, e efektivně funguje, dokáe obě eny, které se jinak trhu práce vyhýbají, bezpečně uivit. Cenné jsou momenty, kde autorka citlivě provází psychologicko-sociální rovinou mocenského přediva, ať u se skrývá v árlivosti, sexuální touze, hmotné bídě nebo podnikání. Ukazuje, e všechny tyto jevy mají tendenci člověka stavět do nerovných pozic a vytvářet závislost, která můe vyústit v projevy násilí. Psychologická podstata románu je zesílená tím, e ústředními postavami jsou osoby psychicky nemocné, nadto lesbičky aktivně proívající svoji identitu. Kniha se samozřejmostí pracuje se slovníkem rámujícím tento svět. Jsou to pojmy ivé mezi mladými a zároveň často feministické, take není jednoduché určit, patří-li do sféry osobní, nebo veřejné. A na tom do jisté míry stojí celý příběh, místy nařknutelný ze surreálného nádechu. Morální poselství není jednoduché shrnout. Pointa spočívající v poznání, jak snadno je moné se s jednotlivými psychologickými jevy identifikovat – a tomu je přizpůsobený ánr, který vyprávění drobí na snadno přístupné scény a obrazy – mírně kulhá právě v tom, e nejde o toté. Zkrátka: neschopností vstát ráno z postele trpí občas asi kadý, ale zkušenost hluboké deprese tím nezíská.
– Sofi Oksanen: Baby Jane, přeloila Linda Dejdarová, Odeon, Praha 2014, 176 s.
-hč-
– Nezabijí mě. Vojenské prostředky na to mají, politické však ne, říká Tyrone Meehan. Je konec roku 2006, probíhá mírový proces a hlavní hrdina románu byl právě odhalen jako britský agent. Kvůli mírovému procesu ho kolegové z IRA nemohou zabít. V Killybegs, místě jeho dětství, ho ale ani nebudou hlídat. Díky tomu můeme číst příběh chlapce z chudé irské rodiny s mnoha dětmi, vojáka IRA, dlouholetého britského vězně a agenta, který byl ke spolupráci přinucen vydíráním, ale podvolil se jí spíše proto, aby bránil zbytečným obětem v boji, ve kterém podle něj nebylo moné zvítězit. Román francouzského spisovatele Sorja Chalandona popisuje sociální zázemí podpory IRA, bitky s protestanty, útoky na britská kasárna následované lety věznění v nelidských podmínkách anebo jen rozkladem struktur IRA. Z knihy si čtenář odnáší obdiv k zásadovému a odhodlanému boji irských nacionalistů a zprávu o sociálním rozměru jejich programu. Chalandon podrobněji nevysvětluje, neargumentuje ani neproblematizuje politický program IRA. Díky popisu ivota lidí, je knihou procházejí, ale čteme příběh, který vypráví o hrdinství a odhodlání, které je motivované dlouholetou přezíravostí a pohrdáním Britů Iry, a které trvá i tváří v tvář brutalitě britských vězení.
Sorj Chalandon: Návrat do Killybegs, přeloila Danuše Navrátilová, Argo, Praha 2015, 276 s.
-pe-
– Od roku 1999 Vladimír Justl řídil edici Skvosty poezie, její svazky představovaly výběry z díla českých básníků. Do jeho skonu v roce 2010 vyšlo 22 svazků, z nich 21 připravil k vydání a doprovodil medailonem básníka on sám. Tato kniha obsahuje po jedné básni z kadého Justlova svazku a příslušný medailon. Nedá se o ní říci nic výstinějšího, ne e to jsou – básně i Justlovy texty – skutečné skvosty. Snad lze ještě vyjádřit obdiv Justlovu výběru, který se řídí jedině básnickou hodnotou, a v něm se tak mohli sejít Nezval, Reynek, Diviš i Kainar (a v záměru byl Palivec, Wolker, Zahradníček i Závada). Je škoda, e se nenašel pokračovatel – počet skutečně prvotřídních básníků by se podle mého odhadu dal zdvojnásobit a časem se třeba objeví další – a e vydané svazky jsou vesměs vyprodány.
Vladimír Justl: Skvosty poezie. Soubor medailonů Vladimíra Justla z edice Skvosty poezie, uspořádal, básně vybral a ediční poznámku napsal Jan Šulc, AKROPOLIS, Praha 2014, 85 s.
-jn-
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.