Štěpán Hobza

Sídliště zázraků

(Bohnice) Básníci a jejich místa 39

A dítě uchopivši ho odvážnýma rukama
vedlo ho daleko z města přes rozpačitá pole na sklonku zimy
nad kopec kde se zdálo že svět končí

Pojednou se objevila kupole
jejíž zlatý kříž stál v nebi
a jak šli vynořovalo se ponenáhlu tajuplné město
město lázeňských vil v zahradách
za jehož železným plotem odbíjely dlouhé hodiny

Bylo to město zázraků

Vítězslav Nezval: Akrobat

Vítězslav Nezval píše v knize Z mého života, že ho k této pasáži Akrobata inspirovala procházka z Troje do Bohnic, kde tehdy byla jenom pole. Náhodnému chodci se za nimi až kdesi v dálce ponenáhlu objevila kupole kostela psychiatrické léčebny. Bohnice se od té doby proměnily k nepoznání – vyrostl na nich panelový skanzen pochybné architektonické hodnoty – základní dojem však myslím přetrvává takřka neporušen. Pořád jako by se zdálo, že tu svět končí. Měl-li bych tento efemérní dojem postavit na poněkud racionálnější základy, soudím, že vzniká na jedné straně onou takřka makavou blízkostí metropole, kterou je z bohnického návrší možno vidět, kterak se pod rozkošným závojem smogu poněkud omšele leskne, na straně druhé všudypřítomným nicneděním a maloměstskostí zdejších domorodců. V neposlední řadě areál léčebny za zády sídlišti dodává jakousi stabilitu a jistotu v kramflecích – támhle je plot a nic jiného už tam nebude (choromyslní nejsou ohrožený druh). A paneláky jsou moc vysoké, těžkopádné a špičaté: ty nikdo odstřelovat taky nebude. Vznesly by se jenom lehce do vzduchu a dosedly zpátky na své místo.

Tady se svět končí (v prostoru i čase). Tady budou navždy Bohnice.

–šh–

Sídlištní haiku

Parohy raší ti ve vlasech
vane panelový dech
od slunce jež z nudy hlavu chýlí
Odešla před chvílí

V knihovně

Vůně papíru
jako vůně kadidla
omamuje

pomalu
dosedá prach
do peřejí polic a regálů

nevěřím že existují
New York
Benátky
a Řím

půjdu radši

na bohnickou vyhlídku

ale

jak je možné přejít tento sál
když naleštěné parkety
podkluzují až k pláči?

***

Zjevoval ses mi
stejně jako se kdysi anděl
zjevil z ohně v osvětimské peci
a zvěstoval něco o boží dobrotě
nebo jinou blbost

ale tenkrát
když jsi přišel
a snažil se mi namluvit
že včera v noci
zanikl svět
a já se na tebe utrhl tak hrubě
a viděl pak že tě to bolí víc než
rána pěstí
rána holí
rána z pistole

vyčítal jsem si to
vyběhl na ulici
a pak
běžel
běžel
běžel

po chodnících silnicích schodech žebřících
kolem paneláků i paláců
až tam kde se svět končí...

a musím říct
že ještě pořád
běžím
běžím
běžím

Loďka

Stopatrové stíny spřádají svůj splín
na větrných sídlištích tvého města
noc teče zvolna jako teče Rýn
a ty se houpeš v jedné loďce ze sta

Hostina
(léto 2014)

Dnes tedy začala ta krásná
ofenzíva

kolona tanků
pancéřová stonožka
nonšalantně se blíží

vrtulníky jak
svatojánské mušky
se třepotají

v Doněcku už není co jíst

A poleva slunce
na dortech paneláků
chutná pořád stejně

když ji přikusuju ke zprávám

Štěpán Hobza (1993) publikoval prózu i poezii v časopisech Host, Tvar, Weles, Psí víno, H_aluze a Pro Football.

Obsah Listů 3/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Štěpán Hobza

Sídliště zázraků

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu