Jana Hunterová

Anfoushi, Kom El Dekka, Alexandrie

Vaše tvorba má dvě linie, dokumentární fotografii a to, čemu říkáte deníkové záznamy.

Trochu to spolu souvisí. Můj pohled je hodně subjektivní, i dokument fotografuji pocitově. A mám ráda otevřené otázky, líbí se mi, když je příběh jenom naznačený.

Absolvovala jste fotografické kursy, tvůrčí dílny. Laika napadne otázka, možná hloupá: Nelze v čase digitální fotografie dosáhnout téhož jednoduše metodou pokusu a omylu?

Cenné je, že mohu konzultovat a poznávat jiné pohledy. Když nahraji fotky do počítače a hned z nich vybírám, jsem při tom někdy příliš osobní. Pomůže mi, když to zkusí i někdo jiný. A já si třeba řeknu – vždyť ono to funguje taky! Účastnila jsem se různých workshopů a hledala cestu dál, potom jsem začala studovat Institut tvůrčí fotografie. Nyní jsem doktorandkou. Baví mě teorie fotografie, dělám kurátorskou práci. Proto ve škole pokračuji. Někteří spolužáci po dokončení studia ztratili motivaci k fotografování. Ve škole se setkáváte na soustředěních a vidíte, co dělají jiní, žene vás to dál, přináší to nové podněty. Jsem ráda ve fotografické komunitě.

Proto jste členkou umělecké skupiny?

Bakalářskou i magisterskou práci jsem věnovala Studiu výtvarné fotografie, skupině působící v letech 1962–1969 v Liberci. Mysím si, že být členem skupiny má velká plus.

Byla jste i iniciátorkou vzniku skupiny 28 mm?

Ne, napadlo nás to spontánně, při workshopu s proslulým fotografem Antonínem Kratochvílem jsme si s dalšími účastníky řekli, že chceme společně pracovat dál. Byla jsem předtím v Liberci členkou skupiny 7,65, v ní byl každý jinak zaměřený. Asi jenom já jsem dělala živou fotografii, v Osmadvacítce se jí ale zabýváme všichni. Jsme stejně naladění a máme rádi stejný druh fotografie.

V Egyptě jste byla sama...

Jezdím tam na umělecká sympózia, jichž se účastní malíři, sochaři z celého světa. Já jediná z České republiky a většinou jediná fotografka. Fotografie jsou ze dvou souborů – ze starého rybího trhu Anfoushi a z malé alexandrijské čtvrti Kom El Dekka.

Jak fotografování probíhalo?

Musela jsem na trh ve čtyři hodiny ráno, abych tam byla dřív než rybáři, kteří přivážejí ryby po návratu z moře. A představte si situaci, že jste bílý a ještě k tomu bílá žena s velkým aparátem. Když nás – s dvěma kamarády – rybáři uviděli, překvapeně ztichli. Ale za pár minut zapomněli. Vždy musíte s lidmi splynout, abyste se k nim mohli přiblížit.

Co letos fotografujete?

Mám rozpracovaný například projektNeighbours (Sousedé) z palestinsko-izraelské hranice. Chtěla bych se tam vrátit, ale nevím, jestli se mi to podaří ještě letos.

-tt-

Jana Hunterová (1963) pochází z Liberce, od roku 2010 žije v Praze. Je členkou skupiny 28 mm (představili jsme z ní už fotografy Michaelu Hrubou, Jiřího Havrdu a Irenu Vězdovou – v č. 1, 6/2014 a 2/2015). Mimo ČR samostatně vystavovala v Bratislavě, Istanbulu, v Jelení Hoře, ve finské Vaase nebo palestinské Gaze. J. Hunterová pracuje také v námořní cestovní kanceláři, občas jako delegátka na lodi. Více na www.janahunterova.com a www.28mm.cz.

Obsah Listů 3/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Jana Hunterová

Anfoushi, Kom El Dekka, Alexandrie

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu