Antonín Rašek

Papež František neztrácí odvahu

Kdysi jsem v jakési anketě dostal obligátní otázku, které tři knihy bych si vzal na osamělý ostrov. Ani teď bych asi neměnil. Vybral jsem Hrůzy lásky od Jeana Dutourda, Medojedky Roberta Ruarka a u třetí jsem váhal, jestli od Franze Werfela zvolit Píseň o Bernadettě, ale nakonec jsem se rozhodl pro jeho Čtyřicet dnů.

Tenkrát jsem nemohl tušit, že téma tohoto rozsáhlého románu o vyhlazování Arménů Osmanskou říší v době první světové války, namířené proti Hitlerovi a jeho genocidním záměrům, se stane dilematem pro papeže, když se k této problematice bude muset vyjádřit na mši v arménském ritu.

František mohl zvolit pro Turecko uspokojivý soud, že jeho obyvatelé způsobili Arménům ve čtyřicetidenním boji na Hoře Mojžíšově utrpení, ale papež nesmlouvavě řekl, že se o této tragédii hovoří jako o první genocidě dvacátého století. I když Ankara považuje smrt půldruhého milionu Arménů za oběť občanské války při rozpadu Osmanské říše, na kterou doplatili stejným počtem obětí i Turci. Proto Vatikán musel očekávat odvetu.

Další dvě tragédie, o nichž papež hovořil jako o genocidě, mají podle něj na svědomí ideologie nacismu a stalinismu. Masové vyhlazování následovalo také v Kambodži, Rwandě, Burundi a Bosně.

Papež František znovu prokázal, že se nevyhýbá rizikům. Postavil se proti nespravedlivé sociální diferenciaci a v poslední době se angažuje i v rizikových oblastech současného světa.

Již cestou do Turecka dal najevo, že si uvědomuje, jakou roli tato země sehrává v boji proti tzv. Islámskému státu a jaké vnitřní potíže má, když nezbývá nic jiného než se spolehnout i na kurdské ozbrojené síly. Zásadní pro něho je, aby „muslimští, židovští a křesťanští občané... požívali stejná práva a přebírali stejné povinnosti“.

Papež František se stal také prostředníkem přípravy pro světovou veřejnost nečekané historické a zároveň kontroverzní změny postoje Obamovy administrativy ke Kubě. Čelný představitel Vatikánu se stejně tak pro mnohé překvapivě odmítl sejít s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou. Rozhodnutí zdůvodnil tím, že nechce narušit vztahy s Čínou.

Už před cestou do Albánie Vatikán oznámil, že podobně jako Jan Pavel II. v roce 1988 plánuje i papež František cestu do Štrasburku na Radu Evropy a do Evropského parlamentu. Zdržel se tu jen čtyři hodiny. Stačil ale k radosti euroskeptiků označit Evropskou unii za starou babičku, na které se projevuje únava, stárnutí a ztráta ideálů.

S papežem Františkem v čele katolická církev přispívá nejen k duchovnímu a sociálnímu rozvoji lidstva, ale i k řešení zahraničně-politických problémů. Proto je stejně jako před lety Jan Pavel II. nejen uctíván věřícími, ale uznáván i ateisty.

Hlava katolické církve se tak stává příkladem i pro politiky. Měli by ho následovat v jeho krédu: „Zatajování nebo popírání zla je jako nechat ránu dál krvácet, aniž bychom ji obvázali.“ Nemůže být překvapením, že papež je svou odvahou oblíbenější než samotná katolická církev.

Antonín Rašek

Obsah Listů 3/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Papež František neztrácí odvahu

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu