Jaroslav Bican

KDU-ČSL a obecné dobro

Lidovecká taktika nespočívá v tom, že by strana ze svých křesťanských hodnot ustoupila, zmírnila je, aby jejich vyhraněnost neodrazovala některé sociální skupiny. Strana si své hodnoty ponechává, ale chce je formulovat jako něco obecně platného, co je dobré pro všechny.

Předposlední květnový víkend se ve Zlíně konal sjezd KDU-ČSL. Do čela byl zvolen staronový tandem předsedy Pavla Bělobrádka a prvního místopředsedy Mariana Jurečky. Lidovci působili odhodlaně a sebevědomě. V médiích se opakovalo hlavně to, že KDU-ČSL nechce být jen stranou pro křesťany. Na sjezdu toho zaznělo ale mnohem více.

Podle Pavla Bělobrádka už neplatí staré klišé, že lidovci jsou strana venkova. KDU-ČSL podle něho nelze spojovat jen se zemědělstvím či lpěním na tradicích. Lidovci chtějí prokázat, že mají kompetence i v oblastech, se kterými si je voliči prozatím nespojovali. Konkrétně se na sjezdu mluvilo o evropské a zahraniční politice nebo školství.

Tomu odpovídali i další zvolení místopředsedové strany, kterými se mimo jiné stali předseda evropského výboru Sněmovny Ondřej Benešík a předseda sněmovního klubu KDU-ČSL Jiří Mihola. Benešík působí jako předseda Výboru pro evropské záležitosti v Poslanecké sněmovně, Mihola je místopředseda sněmovního Výboru pro vzdělání, mládež a tělovýchovu.

Pavel Bělobrádek se ve zprávě předsedy k současné voličské základně KDU-ČSL vyjádřil takto: „Je potřeba tyto naše voliče neztratit, ale udržet si je a postupně k nim přidávat další – a to nikoli lacinými sliby, ale důsledným prosazováním a plněním programu. Ten musíme umět prezentovat nejen v tradičních oblastech, jakými jsou třeba rodinná politika či zemědělství, ale musíme potvrdit naši kompetenci i v ekonomice, sociální problematice a zahraniční politice.“

Ambice zaujmout nové voličské skupiny byla na sjezdu vyjádřena jasně. Lidovci by rádi získali dvanáct procent ve volbách, stali se novou českou CDU a předseda Bělobrádek, byť s úsměvem, dokonce formuloval přání vyhrát volby. Podobné deklarace je snadné odmítnout jako nereálné, o dost zajímavější je ale zkoumat strategii, pomocí které se chce vedení lidovců tomuto cíli přiblížit.

Na sjezdu KDU-ČSL zaznělo několik tvrzení, která se snaží skloubit různé protiklady: Naše hodnoty jsou moderní už více než dva tisíce let. Jsme tradiční strana s dynamikou. Vycházíme z konkrétních hodnot, ale zároveň jsme pro všechny skupiny obyvatel. „Náš program, založený na principech křesťanské demokracie, vůdčí evropské síle, je totiž celospolečenským programem pro všechny vrstvy obyvatel,“ stojí ve zprávě předsedy Bělobrádka. Následně se v ní uvádí, že program lidovců je pro všechny lidi dobré vůle.

KDU-ČSL tak zůstává stejná jako doposud, ale snaží se prezentovat tak, aby získala nové příznivce a oslovila další společenské vrstvy. Její taktika nespočívá v tom, že by ze svých křesťanských hodnot ustoupila, zmírnila je, aby jejich vyhraněnost neodrazovala od podpory lidovců některé sociální skupiny.

Strana si své hodnoty ponechává, ale chce je formulovat jako něco obecně platného, co je dobré pro všechny. Nově zvolený místopředseda Ondřej Benešík na sjezdu zdůraznil, že křesťanské hodnoty jsou univerzální a nejsou pouze pro věřící. Pavel Bělobrádek šel podobným směrem, když řekl, že pravda se nedá odhlasovat.

Na celou věc se můžeme dívat ještě z jedné perspektivy. Lidovci se dlouhodobě brání tomu, aby se více vyhranili na ose levice-pravice. Byť se v posledních měsících může zdát, že mají blíže k pravicovým postojům, v době Nečasovy vlády to bylo právě naopak. A sami vedoucí představitelé strany se snaží obě pozice skloubit. V této souvislosti si dovolím trochu obšírněji citovat předsedu lidovců Pavla Bělobrádka.

„Lišíme se jak od liberálů s jejich individualismem, tak od socialistů s jejich kolektivismem. A samozřejmě se lišíme od populistů, kteří neprosazují ani jednu z těchto hodnot, ale lavírují podle toho, co se jim právě hodí do krámu. Naším jedinečným přístupem jsou solidarita a odpovědnost v konzervativním (tedy původním) významu těchto slov.

Na rozdíl od socialisticky chápané solidarity nehodláme pomáhat všem, ale pouze těm, kteří si nemohou pomoci sami (zejména rodinám s malými dětmi, nemocným a seniorům). Na rozdíl od liberálně chápané odpovědnosti si nemyslíme, že společnost neexistuje ani že ji lze redukovat na ekonomické parametry, že se má každý postarat jen sám o sebe, ale věříme ve společné morální a kulturní hodnoty. To, komu se pomáhá a komu ne.

Mám za to, že krize posledních let ukázaly neudržitelnost jak rozmařilého státu blahobytu, tak sobecké společnosti, která uznává pouze individuální úspěch. Konzervativní přístup založený na takových hodnotách, jako jsou vědomí komunity a pospolitosti, pocitu užitečnosti pro ostatní a důvěry, že ostatní mě nenechají padnout, na tvrdé práci a oběti pro rodinu, ale i pro národ a vlast, tento zdánlivě archaický přístup je ve skutečnosti aktuální a moderní. Protože nabízí to, čeho se dnes lidem v nejistém světě nedostává: trvalé hodnoty, které nezávisejí na momentální ekonomické konjunktuře.“

Tato pasáž nám může pomoci pochopit politickou pozici KDU-ČSL. Lidovci neusilují o nic jiného než o vymanění se z klasických politických kategorií, a přicházejí s řešením, které tyto kategorie přesahuje. To, co předkládají, prezentují jako to rozumné a dobré, založené na trvalých hodnotách. S trochu nadsázky a jistou mírou provokace lze říci, že dělají něco podobného jako Andrej Babiš. Jejich odpověď není manažersko-expertní, v tom smyslu, že kategorie levice a pravice nejsou důležité, protože zásadní je, co funguje, a právě fungování a materiální blahobyt s tím spojený je kritériem toho, co je správné.

Program není politicky neutrální

U křesťanských demokratů můžeme sledovat něco podobného, ale namísto řízení a expertízy je klíčové obecné křesťanské dobro jako něco univerzálního, co přináší prospěch každému. Hlavní problém u Babiše i lidovců je však stejný. Za obecně platné se vydává něco, co je formulované z konkrétních a ideologicky vyhraněných pozic. Důraz na univerzálnost má tak zakrýt politický charakter daného postoje a vytvořit dojem programu, který je určen všem sociálním skupinám.

Křesťanské hodnoty jsou ale v první řadě hodnoty křesťanů, věřící a jejich církve k nim mají nejblíže a právě jim jejich realizace přináší nejvíce výhod. Stejně tak důraz na bezproblémové fungování přináší nemalý prospěch manažerům, expertům a jejich zaměstnavatelům. To, komu se pomáhá a komu ne, důraz na tvrdou práci, oběti pro rodinu, to, co se skrývá pod formulací „morální a kulturní hodnoty“, nic z toho není politicky neutrální.

Snaha křesťanů formulovat něco jako společné dobro, které sice vychází z jejich vlastních hodnotových pozic, ale zároveň je vnucují všem ostatním jako to, na čem by měla panovat obecná shoda, není nová. „Potřebu společného dobra zdůrazňuje ve 20. století církev, která je svou povahou univerzální. Aniž bych uváděl přesné prameny, konstatuji, že i po pádu komunismu se v řadě zemí objevují církevní dokumenty, katolické i ekumenické, v nichž se církev znovu hlásí ke svému závazku být strážcem společného dobra,“ píše profesor ekonomie a katolík Lubomír Mlčoch. U každého dobra, které prosazuje, chrání a rovněž vytváří a interpretuje jedna organizace nebo společenská vrstva, je namístě pochybnost, zda je opravdu společné.

K tomu, aby se KDU-ČSL stala stranou, která je založená na křesťanských hodnotách a zároveň není jen pro křesťany, nestačí jen opakovat, že jejich hodnoty ztělesňují obecné dobro. Tyto hodnoty si může vzít za své i kdokoli jiný a nikdo neříká, že se nakonec nemohou stát něčím, na čem se skutečně shodne celá společnost. Něco takového se ale nedá vynutit a cesta, která k tomu vede, je mnohem složitější, než se z prohlášení lidovců zatím zdá.

Jaroslav Bican (1987) je politolog, redaktor rubriky Domov Deníku Referendum.

Obsah Listů 3/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Jaroslav Bican

KDU-ČSL a obecné dobro

Program není politicky neutrální

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu