Dušan Havlíček

Nevrlá poznámka na okraj

Zalistoval jsem nedávno v knize, v které František Janouch uveřejňuje vzájemnou korespondenci s Jiřím Pelikánem. (František Janouch / Jiří Pelikán Korespondence, Novela bohemica, Praha 2015). Nemám v úmyslu psát recenzi či zpochybňovat pečlivou práci editora publikace Petra Orsága, ale nemohu smlčet, že mě značně rozmrzela jedna vedlejší poznámka k mé studii o Pelikánových Listech.

Jedná se o poznámku pod čarou číslo 16 na straně 14, v které se píše doslova:

„Z obsahové analýzy devatenácti exilových ročníků Listů, kterou provedl Dušan Havlíček, plyne, že František Janouch figuruje z hlediska počtu otištěných příspěvků na osmém místě, Jiří Pelikán na dvanáctém. Více viz Havlíček, Dušan: Listy v exilu, Olomouc 2008.“ K tomu je připojeno následující tvrzení: „Dodejme, že podle sdělení Františka Janoucha nebyly do analýzy zahrnuty jeho texty, které vycházely nepodepsané či pod jinými pseudonymy, např. D. Adamjan – viz ukázky několika textů F. Janoucha z Listů v příloze této knihy.“

Toto Janouchovo tvrzení je značně zkreslující a lživé. Poznámka kromě toho zamlčuje, že podle jiného významného kritéria, tj. podle počtu otištěných stránek, je podíl Jiřího Pelikána podstatně vyšší než Janouchův. (D. Havlíček: Listy v exilu, Olomouc 2008. Tabulka 4: Autorské podíly podle počtu otištěných stránek, str. 22). A to už nemluvím o značně závažnějším obsahovém významu Pelikánových statí.

Na příložném CD k publikaci Listy v exilu, kterou olomoucké nakladatelství Burian a Tichák poskytuje při jejím koupi odborným zájemcům, je kromě jiných podkladů rovněž uveden dokument LISTY REJSTRIK DVH. Tento komplexní abecední jmenný rejstřík časopisu Listy, na kterém jsme intenzivně pracovali několik let, je rejstříkem jmen, pseudonymů a zkratek nejen všech autorů, ale i všech osob, o nichž kdy byla zmínka v textech devatenácti ročníků časopisu Listy, vždy s odkazy na ročník, číslo a stránku. Vcelku je v rejstříku na více než 470 stranách zaznamenáno 15 320 hesel. Jeho autorka Duňa-Viera Havlíčková v jeho úvodu přináší následující upozornění:

„Příjmení se vyskytovala v různé transkripci, často bez křestních jmen a bez jiných identifikačních poznámek. U velké části příspěvků byli autoři uváděni pod různými pseudonymy a zkratkami, anebo vůbec ne. Ani mnohaleté pokusy o objasnění jmen všech autorů nebyly zcela uspokojivé, třebaže mnozí účastníci a pamětníci při hledání obětavě pomáhali. Dík patří zejména Janu Šternovi, Ruth Toskové, Eduardu Novákovi, Jiřímu Gruntorádovi z Libri prohibiti, Jiřince Šiklové, Jiřímu Vančurovi, A. J. Liehmovi, Michalu Reimanovi, ale i mnoha dalším. I dnes se občas přihodí, že se autor sám k svému článku přihlásí nebo že na něj někdo upozorní. Za taková upozornění již dopředu velmi děkuji a ujišťuji, že rejstřík bude čas od času pečlivě aktualizován.“

U Františka Janoucha se až na jednu jedinou výjimku podařilo identifikovat prakticky všechny jeho příspěvky, které byly v římských Listech otištěny. Publikace Listy v exilu uvádí Františka Janoucha jako autora čtyřiceti a půl článků (v jednom případě byl pouze spoluautorem – viz Listy v Exilu, Tabulka 5: Autorské podíly podle počtu otištěných příspěvků, str. 27). Na příložné disketě byla tato tabulka doplněna o jeden příspěvek, který nebylo možné uvést v knize, protože už byla v tisku. Chybějící položka je: „neuvedeno (Janouch František): Vyhodil bych i Einsteina! In Listy č. 4 / 1973, str. 18“. Jak lze snadno zjistit z přílohy na doplňkovém CD, byl počet příspěvků zvýšen na 41,5 při rozsahu 85,12 tiskových stran. Když nyní tento seznam doplníme o dosud nezohledněný příspěvek pod pseudonymem Adamjan („Adamjan, D.: Dobré a špatné Nobelovy ceny. In Listy č. 1/1979, str. 47“), dospějeme k celkovému počtu čtyřiceti dvou a půl příspěvků v celkovém rozsahu 86,04 tiskových stran.

Uvedené změny jsou statisticky nepodstatné a nijak neovlivňují zařazení Františka Janoucha v pořadí autorských podílů na osmém místě podle počtu otištěných příspěvků a na jedenáctém místě podle počtu otištěných stránek.

Snaha vzbudit dojem, že Janouchův přínos do časopisu Listy byl snad významnější než Jiřího Pelikána, je nejapná.

A ještě několik drobností:

Některé zmínky Františka Janoucha v kapitole „Několik osobních vzpomínek na úvod“, které se týkají jím užívaných pseudonymů, si zasluhují zpřesnění. V jednom odstavci píše, že jej realita normalizačního režimu nutila, aby se bránil proti zvůli úřadů. „Začal jsem studovat naše právní předpisy... Jejich čtení a studium mě začaly bavit a mé komentáře a poučení pro kamarády v normalizačním neštěstí začaly kolovat v samizdatu a Jirka je poté, co obnovil pravidelné vydávání Listů v exilu, začal otiskovat. Používal jsem pseudonymy ,Advokát chudých', ,Badatel', ,Adamjan' atd.“

O pseudonymech píše v množném čísle, to je oprávněné u pseudonymu Advokát chudých, který – jak je patrné z přiložené tabulky autorských příspěvků Františka Janoucha v „římských Listech“ – použil v jedenácti případech. Jako Badatel (jedenkrát v 5. čísle 1976 na str. 33 „Jste odposloucháváni?“) a Adamjan (jedenkrát v 1. čísle 1979 na str. 47 „Dobré a špatné Nobelovy ceny“) se však podepsal vždy pouze jednou.

Rovněž tvrzení na straně 34, že „občas pro Listy vedl nějakou rubriku: Advokáta chudých, Badatele...“, je poněkud matoucí, neboť lze sotva hovořit o pseudonymu Badatel jako o rubrice, když pod tímto označení byl v Listech uveřejněn jeden jediný příspěvek.

A když už je řeč o rejstříku. Je to pouze nepozornost, uvede-li autor, který se podle vlastních slov tak často stýkal s jedním z nejvýznamnějších spolupracovníků na tvorbě „římských“ Listů, jeho jméno v rejstříku své publikace s falešným křestním jménem Liehm, Antonín Josef místo správného Antonín Jaroslav?

Dušan Havlíček, Ženeva

Obsah Listů 3/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Dušan Havlíček

Nevrlá poznámka na okraj

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu