Karel Holomek

Lety u Písku trochu jinak

(K Listům č. 2/2015)

K článku Jana Grubera a Lucie Zachariášové Pohled zvnějšku jen toto doplnění. Nemám nic proti tomu, že se stavějí vůči Američanu Paulu Polanskému v jeho „bádání“ kolem cikánského tábora v Letech u Písku s jistou kritičností. Ostatně okolnost, že mluví jen a jen o táboře v Letech u Písku a zcela pomíjí existenci stejného tábora v Hodoníně u Kunštátu, svědčí o jisté mezeře v tomto bádání. Kdyby mělo být důvodem, že tam nedošlo k podobné dehonestaci piety jako v Letech (velkovýkrmna prasat), pak musím říci, že došlo: celou dlouhou dobu tu bylo rekreační středisko s bazénem. Buď to Paula Polanského neiritovalo, nebo to vůbec nezaznamenal. To ho jistě usvědčuje z neznalosti souvislostí historie romského holocaustu.

Paul Polansky se počátkem letošního roku zviditelnil tím, že znovu upozornil na velkovýkrmnu prasat v Letech jako na políček české společnosti do tváře Romů. V tom je jeho zásluha, že přilákal pozornost médií – byť do značné míry tendenčním hodnocením postoje vlády a české společnosti. Pro úplnost poznamenejme, že tak učinil již počátkem 90. let za mnohem menší pozorností veřejnosti. Není ale docela pravda, že by měl v tomto směru prvenství. Již v roce 1974 upozorňuje profesor (dnešní Masarykovy univerzity v Brně) Ctibor Nečas spolu s paní Věrou Kladivovou v knize Konečná stanice Auschwitz-Birkenau na cikánské koncentrační tábory nejen v Letech u Písku, ale i v Hodoníně u Kunštátu a jiných pohnutých místech romské piety. Učinil tak s uvedením podrobných dat podepřených vlastním výzkumem. Práce ovšem vyšla uprostřed normalizace a s ohledem na politiku komunistů a jejich nepřízeň vůči židovským a romským obětem holocaustu nebyla příliš doporučována k široké pozornosti, pokud nebyla přímo zatajována, a tak zůstala jen v povědomí odborné veřejnosti.

Současný postoj vlády k marným snahám učinit cokoliv pro odstranění velkovýkrmny prasat v Letech je skutečně hodný kritiky. Je ovšem třeba připomenout, že již minulé vlády vyčlenily asi 20 milionů korun na zkultivování tohoto pietního místa a již v roce zde 1995 odhalenou sochařskou prací Zdeňka Hůly učinily vstřícný krok ke vnímání piety Romů. S tím, že se tu v zápachu choulí malý pomník, se nicméně rozhodně nelze spokojit. Skulptura je mimořádně pozoruhodná a působivě vypovídá o utrpení Romů. Je zde informační centrum, naučná stezka i jiné připomínky piety Romů, které za dané situace bylo lze učinit.

Památník Lety u Písku je momentálně v péči Památníku Lidice, což osobně pokládám za příznivé proto, že Lety takto nemusejí být považovány za záležitost čistě romskou, jak se často děje, ale že toto místo paměti romských obětí může být vnímáno mezi všemi ostatními zcela rovnocenně.

Informace by nebyla úplná, kdybychom nedodali, že na vybudování informačního centra v Hodoníně u Kunštátu vláda vyčlenila celkem 90 milionů korun a v práci se zde dále pokračuje. V této realizaci sehrál dobrou roli bývalý ministr pro lidská práva Michael Kocáb. Spolu s Muzeem romské kultury věcně vyhodnotil, co se dá za dané rozporuplné politické situace reálně uskutečnit, i když kompromisně.

Vnímat podporu vlády v Hodoníně u Kunštátu jako úlitbu za to, že nedokázala přispět k odstranění velkovýkrmny prasat v Letech, bych pokládal za velmi nekorektní.

Karel Holomek, Brno, Společenství Romů na Moravě

Obsah Listů 3/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Karel Holomek

Lety u Písku trochu jinak

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu