Mezi čtenáři několika mých článků o britském zdravotnictví a jeho neuvěřitelných praktikách se našli tací, kteří pochybovali o pravdivosti mých zpráv a označovali je za neoprávněnou a zaujatou kritiku. Zazněla i vyjádření o tom, e existují hodnověrnější informace. Nevím, nakolik bude obecenstvo Listů povaovat za úctyhodný zdroj informací jeden z nejtradičnějších britských společensko-politických časopisů The Spectator. Jedná se o high end čtrnáctideník, jinak hlásnou troubu Toryů od r. 1828. V kadém případě bych se chtěla podělit o zoufalý výkřik Freddyho Graye z prvního čísla tohoto roku.
Autor v článku nazvaném Bitter Medicine (Hořká pilulka) lituje zdravotníky, kteří se odváí mluvit o problémech NHS (Národní zdravotní sluby). Poukazuje na drsný osud tzv. whistleblowers, ji upozornili na katastrofální situaci přímo na svých pracovištích, nebo dokonce v tisku, a jmenuje několik poměrně vysoce postavených lékařů zaplativších za svůj názor ztrátou práce či vyloučením z příslušné Královské koleje.
Jejich hříchy? V tzv. staffordské aféře se provalilo, e pacienti v tamější nemocnici leeli ve vlastních výkalech; dalšími prohřešky whistleblowers byly poukazy na nevzdělanost a nekompetentnost praktických lékařů, feminizaci zdravotnictví (podíl en-lékařek dosahuje a 61 %, přičem většina z nich pracuje na částečný úvazek a odchází do předčasného důchodu, take jejich práci nemá kdo dělat), zastaralost a nefunkčnost celého systému zaloeného na rodinných lékařích či tzv. zdravotní turismus (konzumace zdravotní péče cizinci, kteří na ni nemají nárok – to je umoněno systémem, v něm neexistuje oddělené zdravotní pojištění, a tudí ani evidence pojištěnců – ošetřen je v zásadě kadý). Nikdo z jmenovaných kolegů si nedovolil říci ani slovo o totalitárních praktikách trustů či korupci sahající a do vládních pater, jak jsem to např. učinila já – v zahraničním periodiku a po ukončení kariéry. Přesto přišli o práci, a někteří dokonce o tituly.
Obzvláště ilustrativní je případ chirurga J. M. Thomase. Za několik článků výše uvedeného raení v The Spectator a Daily Mail byl suspendován, expiroval mu titul čestného profesora a dostal zákaz publikační činnosti. Královská kolej vyvíjela tlak na lékařskou komoru (GMC), aby byl vyloučen – na základě toho, e svými hanlivými výroky porušuje kolegiální etiku a jiné paragrafy tzv. Medical Good Practice. Petici za jeho vyloučení pro hanobení lékařského stavu podepsalo 1500 kolegů. Svého nakonec nedosáhli, leč tím perzekuce neskončila. Vedení nemocnice, kde byl zaměstnán, dostalo od předsedy oddělení pro primární péči a veřejné zdraví Imperiální londýnské koleje (Imperial College of London) veřejný (sic!) výhruný dopis. Management je v něm ádán o jednoznačný postoj senior medical staff (výše postavených lékařů nemocnice), nemá-li zařízení finančně zkrachovat v důsledku toho, e by londýnští praktičtí lékaři odesílali své pacienty tam, kde mají lepší vztahy. Ředitel nemocnice to řešil nucenou dovolenou a chirurgovi bylo znovu povoleno pracovat (na podřadném místě) pouze pod podmínkou, e se ji nikdy nevyjádří do medií bez konzultace s vedením.
Britského pravicového komentátora zajímá především svoboda slova – je ve svobodné britské společnosti platí všude tam, kde se nedostává do rozporu s jedním z nespočetných předpisů, nařízení, guidelines a policies určených k ochraně mocných jak ve státní, tak soukromé sféře. Na druhém místě je pak to, e problémy, na ně si dovolí poukázat jen několik heroicky laděných disidentů, skutečně existují – a nikdo je neřeší. Autor článku se zmiňuje, e kritická slova na vrub NHS jsou riskantní dokonce i v soukromí. Kritická slova Britů z upper middle class – nikoli východních přistěhovalců, kterým to trochu připomíná dětství...
podle: The Spectator. 3. 1. 2015
Autorka je lékařka, působí ve Velké Británii
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.