Petr Kolman

Zatočme s loupeživými směnárníky!

Jako právní pedagog jsem několik let externě členem rozkladové komise České národní banky. Pro vysokoškolské kantory je dobré mít kontakt s praxí (mezi časté stesky českých a moravských studentů patří, že výuka je příliš teoretická, a mají, žel, mnohdy pravdu), ale současně se vyvarovat toho, aby to nebylo na úkor plnění vědeckých a pedagogických povinností na univerzitě. A současně aby šlo o činnost důstojnou, za kterou by se učitel před studenty a kolegy nemusel stydět. Přestože je ČNB v jistých kruzích veřejnosti i politiků dnes vnímána relativně negativně, myslím, že výše popsaná kritéria tato činnost splňuje.

Dlouhodobě mě trápí, jakou ostudu dělají naší republice ve světě směnárníci okrádající turisty. Jde zejména o „vychytralé pašáky“ z tzv. Zlatého kříže Prahy. Euro za čtrnáct (i méně) korun pro ně není žádný problém. „Tady máte mapu Prahy zdarma“, načež k účtu následně jakoby mimoděk připočtou třeba 150 korun, a desítky podobných „boudiček a budek“ na důvěřivé turisty. O prohnaných pražských směnárnících opakovaně negativně píší i cizí media a bedekry. Spolu s taxikáři je to dlouhodobý mor Prahy, škodící pověsti nejen naší matky měst, ale i celé České republiky.

Někdo řekne, že když je turista hlupák, nemá své euro za 13 korun prodávat. Jenže směnárníci používají různých perfidních lstí. Například na ceduli uvádějí kurs korektní – turista přijde v dobré víře měnit a následně dostane 13 korun za euro. Směnárník dělá, že neslyší, peníze nevrátí. Když je okradený turista důslednější, penězoměnec vytáhne historku o VIP kursu a že nebohá dolnorakouská babička si musí vyměnit aspoň 20 000 eur, aby jí mohl dát kurs kolem 27 korun. Což samozřejmě paní na výletě s sebou nemá. Přivolaná policie, pokud ji obraný turista vůbec zavolá, málokdy co zmůže, maximálně okradeného odkáže na správní řízení u ČNB.

Naštěstí se Česká národní banka snaží o nápravu a o silnější dohled nad směnárnami, stoupá počet kontrolních nákupů i pravomocně uložených pokut. Stále je to ale málo. Určitě by stálo za to výrazně posílit počet pracovníků ČNB věnujících se této oblasti, jež bohužel dlouho stála na pokraji zájmu. Vzhledem k počtu agend centrální banky je to i pochopitelné. Připomeňme, že ČNB dohlíží nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijními fondy, družstevními záložnami a dalšími subjekty.

V dnešní době, kdy se hovoří o zeštíhlování veřejné správy, zní patrně moje volání o posílení počtu pracovníků jako značně jdoucí proti proudu. Ale myslím, že z dlouhodobého hlediska by se to určitě vyplatilo – vždyť kolik turistů a turistek už se k nám nikdy nevrátí v důsledku toho, že byli okradeni? Napálená osoba si to navíc rozhodně nenechá pro sebe a pochlubí se negativní zkušeností nejen příbuzným a kamarádům, ale třeba i na sociálních sítích, ke kterým má přístup dnes již skoro každý. Posílení by mohlo být dočasné, až by problém opadl – šejdíři by byli zahnáni, úřední osoby dozorující nad směnárnami by se mohly „převelet“ zase jinam.

Další námět: Určitě by stálo za úvahu, zda by po vzoru jiných států neměla být přijata právní úprava umožňující směnárníkům prodávat měnu v kursu lišícím se maximálně o 10 nebo 15 procent od středového kursu vyhlašovaného ČNB. Trh bohužel nevyřeší všechno, i když by bylo hezké, kdyby tomu tak bylo. Ale to je již námět na jiný článek.

Autor přednáší na Právnické fakultě MU Brno.

Petr Kolman

Obsah Listů 2/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Petr Kolman

Zatočme s loupeživými směnárníky!

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu