Antonín Rašek

Politici do vody hození

Budou jednou zajímavé studie, proč zrovna Andrej Babiš dosáhl mezi českými občany takové obliby. Možná v očích lidí vyhrává houževnatou pracovitostí. Nakonec se ale třeba skromně spokojíme s tím, že se k lidem obrací jazykem, jako kdyby byl jedním z nich. Tohoto vzácného daru se většina politiků vzdala.

Čím si jinak úspěch stvořitele ANO vysvětlit, když někdejší – nereálné – sliby stomiliardových úspor neplní a jeden jeho ministr za druhým z funkcí mizejí? Asi by si měl vybrat jinou kartářku (přiznal, že se s jednou radí).

Věra Jourová sice avansovala, ale Antonín Prachař a Helena Válková jsou zjevným Babišovým personálním debaklem. O ministrovi životního prostředí Richardu Brabcovi se zatím moc neví, o ministru obrany Martinovi Stropnickém se naopak ví, ale spíš jako o herci a z posledních přestřelek s náčelníkem generálním štábu, kde politici i občané dávají za pravdu spíše generálovi.

Personální práce je zjevně Babišovou slabinou. A nezmění-li se ANO v klasickou politickou stranu, bude tomu tak i nadále. Stav společnosti a jejích institucí přitom je na personalistice politických stran v mnohém závislý: vybírají pracovníky do stranických funkcí a stranického aparátu, do zákonodárných sborů, exekutivy, státní správy i dozorčích rad.

Výkon funkcí klade nároky na odbornou úroveň i na psychickou odolnost. K potřebným změnám výkonnosti řídících pracovníků dochází pomalu. Vrcholoví pracovníci zatím vyhledávají spíše stálejší a klidnější podmínky činnosti, vyhýbají se situacím dynamickým, vybočujícím z běžných zvyklostí. Necítí se dobře v situacích vyžadujících přizpůsobit se novému. Je u nich patrná vyšší obezřetnost, vyhýbají se tomu převzít na sebe riziko za strategická rozhodnutí.

Dají se proto u nich předpokládat potíže v těch rozhodovacích procesech, v nichž nelze plně předvídat důsledky řešení. Přistupují sice k rozhodování samostatně, ale s menším smyslem pro sociální klima. To vytváří bariéru žádoucího rozvoje sociálního řízení pro uplatnění vhodných metod vedení lidí.

Kritériem dobré personální práce stran je i schopnost vytvářet a přijímat programy, které mohou svým personálním potenciálem realizovat. V politických stranách se ale na základě mocenských platforem vytvářejí uskupení vzájemně se podporujících straníků. Kvalitnější lidi současná politická praxe odrazuje. Lidé, kteří jsou schopni situaci pozitivně změnit, se politice vyhýbají, a kteří tam jsou, to výrazněji nedělají.

Personalistice se sice věnuje pozornost, až na výjimky ale nekvalifikovaná, o nominacích stále spíše rozhoduje úzká skupina lidí, nebo dokonce jednotlivci. Příprava členů včetně talentovaných mladých lidí, studentů, zastupitelů místních a regionálních samospráv a úřadů na činnost je až na ad hoc akce k volebním kampaním na nízké úrovni. Strany jako by jen hledaly politicky a odborně připravené osobnosti. Mnohým politikům situace, kdy se noví lidé systematicky nepřipravují, vyhovuje, neohrožuje jejich postavení. Nepřipravení lidé, ochotní se angažovat, se „házejí do vody“.

V personální práci má negativní vliv klientský systém. Musí se proto vytvořit takové klima vzájemné důvěry, aby ti, kdo jsou ve vládě a v Parlamentu, by li zastoupeni aktivněji těmi, kdo se do těchto funkcí nedostali. Převažuje mínění, že ministři by neměli kumulovat své funkce s poslaneckými a senátorskými, což je vždycky na úkor jedné z nich nebo spíše obou.

Pro vytvoření personálního systému politických stran se moc neudělalo. Je to vina vedení stran, která se tím nikdy vážněji nezabývala, spokojila se s vypracováním tu lepších, tu horších analýz personální práce. Dobrou personální práci blokuje i malá členská základna stran, přičemž tu platí i opačná závislost.

Antonín Rašek

Obsah Listů 2/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Politici do vody hození

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu