Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2015 > Číslo 2 > David Voda: Taubengrau, Tomáš Tichák: Ludéřov

Album

Taubengrau

Detail břidlicové krytiny na fasádě, Haus Steinrücken 1, 1830 (restaurováno 2010), Suttrop, místní část města Warstein, Severní Porýní-Vestfálsko.

Večerní příjezd do kraje mě ohromil. Tohle, že je ta spolková zem, kde sedmnáct celých, šest milionů inženýrů, havířů, ocelářů, chemiků, manažerů, fotbalistů, imbissníků vytváří dvacet dva procent HDP osmdesátimilionohlavé dobrotivé saně? Zádumčivé lesy, políčka, kopce, starobylé vsi, vyvýšené kamenné chrámy, všudypřítomné tkanivo pavučin černobíle hrázděných domů, a ovšem hlavně – ta uhrančivá holubí šeď břidlicových ofin, jež mnohé domy spouštějí až k zemi z hustých kštic střech. Práce a currywurst jsou tu svaté, v hostincích se nekřičí, jen tlumeně hovoří, z kohoutků po anglicku tryská hned horká, muži se zdobí šedí vousů a pačesů. V lesích se těží vápenec a křemencovým drúzám tu laskavě říkají diamanty. A stále znova a znova ta černá, bílá a holubí. Průmysl Porýní, důmyslná melancholie Vestfálska.

David Voda

Ludéřov

Ves romantického jména, prý po středověkém rytíři Ludeřovi, leží na úpatí Drahanské vrchoviny a dnes patří k Drahanovicím. Romantické je i okolí, hlavně na podzim, když se listnatý les vybarví. V něm se nachází zhruba hektarový čtyřhranný násep, na starších mapách označovaný jako švédský val. To padlo, když jej archeologové identifikovali jako pozůstatek stavby keltské, snad i oppida. Tudíž se lokalita stala poutním místem keltomilů, kteří zde vybudovali kamenný menhir – snad natruc historikům, dle kterých podobné objekty pocházejí z dob 2000 let před Kelty.

Existuje však i jiná, paralelní romantická linie: Lesní val je prý dílem husitů, vedených osobně Janem Žižkou. Snad proto se u něj od 19. století setkávalo české obyvatelstvo z okolí na buditelských akcích. V roce 1908 pak vznikl pomník Svatopluku Čechovi, který zde ale na rozdíl od Keltů, Žižky a Švédů nepobýval zcela jistě.

A aby zvláštností nebylo málo, pomník s plaketou, k němuž teď umělý menhir tvoří divný pandán, vytvořil otec zakladatele Listů, sochař Julius Pelikán.

Tomáš Tichák

David Voda

Tomáš Tichák

Obsah Listů 2/2015
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.