Justin Quinn

Pražská periferie

Básníci a jejich místa (38)

Když jsem psal tyto elegie, bydlel jsem v Praze už skoro patnáct let. Věděl jsem a viděl jsem, že je to krásné město, ale netušil jsem, jak o tom, že je krásné, psát básně. Historické centrum Prahy (seznam UNESCO, jak víme) – každý rok navštívené miliony turistů, nesčetněkrát zvěčněné na fotografiích – je zkrátka coby básnické téma obtížně dostupné. Raději jsem se tehdy obrátil k pražské periferii, ke čtvrtím, jako je Jižní Město. Potom jsem ale podrobně pročetl básně ruského básníka Josifa Brodského (zvlášť Římské elegie) a něco se v mém psaní o Praze pohnulo. První báseň (I) pohlíží na město ze zeměpisné a historické dálky. Druhý sonet se odehrává v zahradách Valdštejnského paláce, podobně jako sonet VIII. Báseň XIV rýmuje jednu pasáž z dopisu Jana Nerudy. A XX se rozhlíží po Vltavě a přemítá o přírodních a politických oblevách. Psaním těch básní jsem se jako básník v Praze usadil. Trvalo to dlouho.

-JQ-

PRAŽSKÉ ELEGIE

Chumelí, planina bíle se zaleskla,
řeka se zpomalí, až ledy vodu polknou
a zamknou do krajiny. Zamkly i okno
už před pár týdny. Každá drobná vada skla
deformuje terén venku, kde vládne chlad –
domy se zavlní, větve se náhle prohnou
a kreslí černým písmem. Zima trvá dlouho,
a cena obilí stín strachu přesáhla.
V dálce jen malá temná skvrna, která tiše
roste, než náhle z čáry obzoru se vyrojí
na sedmdesát tisíc mužů ve zbroji,
pochodujících na město, jež zapomnělo,
co je to poslušnost, a zahrávat si chtělo
se zákony boha a Svaté římské říše.

Jsou jako roztavená skála, vtaženi
do velkých manévrů, svázaní dohromady,
tisíckrát v přesunu, dokud se neusadí
kontury, které promítnou se v kameni –
pomníku vítězství, jenž osamocený,
s dalšími alegoriemi stojí tady.
Postupně všechny vystupují ze zahrady
a zase mizí, neměnné, byť plné změny,
tak jako vločky sněhu, které snášejí se
z prostoru nebes, šedivé měkké hmoty,
z úmluvy, reparací a ze samoty,
(na obou stranách vypálené vesnice,
a těla pohozená tváří v hlíně),
světlo na dosud natažené končetině.

VIII

S kuráží opilosti vrážejí do pokoje,
aby zavraždili muže, který znenadání
vstoupil na bojiště Evropy, přichystaný
využít svých sil i prostředků k tomu, co jej
lákalo – ovládnout běh válečného stroje
od Visly po Rýn. Ctitel hrdinství a zbraní,
milovník okamžiku, kdy vojáci plní,
cokoli Valdštejnova vůle přikazuje.
Palác a zahrady jsou chladné, poklidné,
když padá po hlavě ven z labyrintu.
Kamení nymfy. Vane vůně amarantu
a sen, že božská síla doposud je dme,
nádherná zuřivost, která je pozvedla,
předtím než na chvíli je tady na zem dal.

XIV

„Kdykoli odněkud zdaleka vracím se
a vím, že pomalu k hranicím Prahy
cesta mě vede, není to od únavy,
že mívám vždy svíravý pocit u srdce.
Jako bych cítil, že se tohle město chce
vzepřít a jako hrůzné chiméry se zbavit
všeho, co v životě je příjemné. A záhy
svoboda, duch i umění dlí v odmlce.
Vstupuji do moře – černého, hořkého,
jež tudy teče kolem středověkých ruin
a rozemílá jim základy. Nakročuji
do kruhů těch, kdož rozmnožují moje jho –
lež v každém slově, scénář pro klauny.
A každý pohled urážlivý, prolhaný.“

Starý led odolává, potom povolí.
Řeka jej otáčí a po krajině žene,
snad tisícovkou dalších říček odemčené,
a vody zvedají se v celém okolí.
Ty domy tohle představují. Před roky
do revolučních dějů byly zatažené,
když junta stáhla rudé vlajky z téhle země.
A další změna pronikala do hloubky,
kde sesula se půda podezření tiše
i pod těmi, jež mezitím už spolkla zem.
Tímhletím bludištěm chodím do práce,
vyjde slunce, milion duchů otočí se
a mohou dýchat, pokud stačím vědomě
říct: Byl jsem v Praze. Světlo zaplavilo mě.

Přeložil Tomáš Fürstenzeller

Justin Quinn (nar. 1968 v Dublinu) je irský básník, překladatel a literární kritik. Studoval na dublinské Trinity College, od roku 1994 žije v Praze. Působí jako docent v Ústavu anglofonních literatur a kultur Filozofické fakulty UK a na Katedře anglistiky Pedagogické fakulty Západočeské univerzity. Je autorem pěti básnických sbírek: Pták O'o'a'a (The O,o,a,a Bird, 1995), Soukromí (Privacy, 1999), Trup (Fuselage, 2002), Vlny & stromy (Waves & Trees, 2006; vychází v nakladatelství Opus v překladu Tomáše Fürstenzellera) a Měsíce (The Months, 2009), ukázky a překlady z jeho poezie vycházejí v revui Souvislosti a dále se objevují v Yale Review, TLS, Poetry Review, Irish Times, The New Yorker, Poetry Ireland Review, Signals a Irish Review. Překládá českou poezii do angličtiny (Reynek, Blatný, Krchovský, Borkovec aj.)

Obsah Listů 2/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Justin Quinn

Pražská periferie

PRAŽSKÉ ELEGIE

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu