Psáno z Říma a ze Stockholmu

Jiří Pelikán Františku Janouchovi,

Řím, 5. ledna 1985

Milý Franto,

nejdřív ještě jednou Tebe a Adu a děti zdravím v Novém roce a přeji Vám (i nám), aby byl šťastnější a přinesl nám lepší novinky z domova i ze světa. Myslím, že to je to hlavní, protože nevím jak Ty, ale já cítím tíhu té nehybnosti v Moskvě i v Praze a vůbec ve světě, jež neposkytuje žádné perspektivy blízkých změn, a to mne velmi deprimuje a brzdí. K těm dobrým zprávám bych taky počítal, kdyby Černěnko zemřel a na jeho místo nastoupil Gorbačov a kdyby vůbec v Moskvě nastala nějaká změna a pohyb, aspoň osob a generací.

Tím víc oceňuji Tvou neúnavnou práci na pomoc našim přátelům doma a naší věci vůbec prostřednictvím velmi konkrétních akcí, jako je nadace, posílání peněz, popularizace kultury atd. Je nutno se osvobodit od ideologie. Zvláště oceňuji tu ohromnou přípravnou a často i mravenčí práci, kterou jsi vykonal k přípravě terénu pro rozhodnutí o Nobelově ceně Seifertovi. Připomněl jsem si to znovu teď o Vánocích, když jsem dělal pořádek a našel mezi papíry několik Tvých „seifertovských“ pozdravů v různých jazycích. Doufám, že sám Seifert je si toho vědom a projeví Ti vděčnost a že to ocení celá naše kulturní veřejnost. Bylo to světlo v jinak dosti dusném a temném roce!1

Mimochodem Jitka,2 která hraje v Německu, natočila v rozhlase i televizi řadu svých recitací Seifertových básní v češtině i němčině a má teď řadu pozvání na různá matiné v německých městech v souvislosti s vycházením Seifertových děl. Seznámila se také s jednou paní (jméno jsem zapomněl), která je nejlepší překladatelkou Seiferta do němčiny. Kdybys měl nějaké nově věci, pošli mně to i pro ni.

Jak jsem ti řekl do telefonu, měl jsem zde dánské hosty, poslance, které moc zaujala Kynclova kniha o Praze (mohou číst švédsky). Dal jsem jim svůj originál, ale chtěli ještě dva kusy, takže bych tě prosil o jejich zaslání pro propagaci. K tomu anglickému vydání samozřejmě rádi přispějeme podle naší vzájemné dohody.3 Je to potřebné, protože teď zase jezdí dost lidí do Československa a na první pohled se jim zdá všechno normální, takže taková kniha pomůže jim doplnit jejich pohled na realitu.

Jinak Ti posílám pozvání na seminář o Jaltě v Berlíně, a i když to nebude vědecká konference a bude tam jistě mnoho zmatku a sektářství, může to být zajímavé, i příležitost, abychom se po dlouhé době opět viděli. Napiš, zda tam přijedeš a kde se chceš ubytovat.

Slyšel jsem od Zdeňka Hejzlara, že „naši“ zavedli nový způsob zvaní příbuzných z Československa, na jakýchsi nových formulářích, které se musí vyzvedávat a vyplňovat na čs. velvyslanectvích. Víš o tom něco? Neměli bychom na to nějak reagovat? Je to totiž nový pokus o vydírání emigrantů a pronikání do jejich prostředí.

Tolik pro dnešek, ostatní si nechám až na osobní setkání. Až budeš mít čas a chuť, napiš, co děláš a co navrhuješ vůbec, aby se dělalo pro naši věc, abychom ji nenechali usnout. Bylo by nutno vymyslet něco docela nového, co by zaujalo západní veřejné mínění.

Se srdečnými pozdravy

Tvůj Jirka

Jiří Pelikán Františku Janouchovi, Řím–Brusel, 5. února 1985

Milý Franto,

právě se dozvídám od p. Strouhala4 z BBC, že do Berlína nepřijedeš, ač jsem s tím pevně – po našem rozhovoru – počítal. Ale asi Ti do toho něco vlezlo, a proto tu píši pár řádek z cesty do Berlína.

Máme mít nějaký pohovor o zbraních pro BBC. Upřímně řečeno jsem nepochopil, oč jde a proč zrovna já mám mluvit o jaderných či jiných zbraních, což není moje specialita, ale protože jsi to navrhl Ty, neodmítl jsem a snad se to uskuteční toho 7. března a snad do té doby dostanu jejich či Tvoje otázky, abych se na to mohl trochu připravit. Je to totiž složitá thematika.

Dnes Ti píši hlavně proto, že jsem dostal vzkaz od Ládi Lise, který mj. navrhuje, abychom připravovali terén pro navržení Charty 77 na Nobelovu cenu míru k jejímu 10. výročí, což bude asi v roce 1987. Času je tedy dost, ale Ty sám víš, jak dlouho se na tom musí pracovat a co všechno se musí dělat, aby byla aspoň nějaká šance. Láďa uvádí, že by to mělo ohromný ohlas v Československu a že pro Chartu samotnou by to znamenalo nový odpich v její činnosti mezi lidmi. Uváděl jako zkušenost udělení ceny Seifertovi, což je ovšem jiná věc, ale ohlas doma ukázal, že takovou záležitost nemůže režim zatajit.

Osobně si myslím, že to bude těžké, protože pokud cenu dostaly takové organizace, šlo vždy, myslím, o organizace mezinárodní, a ne národní, ale přesto Ti to píši jako návrh a podnět k přemýšlení. Předpokládalo by to dlouhodobou kampaň popularizace Charty na Západě, překlady jejích dokumentů, vysvětlování její činnosti atd., však to znáš. Myslím si ale, že by stálo za to se o to pokusit, pomohlo by to určitě i Nadaci Charty a ovšem nejvíc Chartě samotné, morálně i materiálně.

Uvažuj tedy o tom a napiš, co si myslíš, zda je to reálné a co by se mělo krátkodobě a dlouhodobě podniknout, jednak zde na Západě a co by měli dělat naši doma.

Škoda, že se neuvidíme v Berlíně, ale snad nám to vyjde někde jinde letos.

Se srdečnými pozdravy Adě a dětem

Tvůj Jirka

Vysvětlivky

(1) František Janouch sepsal „zprávu“ o udělení Nobelovy ceny Jaroslavu Seifertovi a vydal ji knižně – Janouch, František: Šel básník chudě do světa. Nobelova cena pro Jaroslava Seiferta. Praha 1995.

(2) Herečka Jitka Frantová, manželka Jiřího Pelikána.

(3) Jde o knihu fotografií Ivana Kyncla s textem Karla Kyncla Po jaru přišla zima. Švédsky vyšla v roce 1983 pod názvem Efter Var Kommer Vinter, anglicky o dva roky později pod názvem After the spring came winter. Byla vydána s podporou deseti mezinárodních lidskoprávních organizací v Evropě a v USA.

(4) Eduard Strouhal, redaktor československé redakce BBC v letech 1963–1988.

František Janouch/Jiří Pelikán: Korespondence, ed. Petr Orság, Novela Bohemica, edice Dokument sv. 3, Praha 2015, 372 stran (www.novelabohemica.cz).

Obsah Listů 2/2015
Archiv Listů
Autoři Listů