Pavel Šaradín

Dva sjezdy v klidných časech

Hnutí ANO je vládní stranou, a tak s ním mají hovořit i akademici jako Václav Bělohradský, pokud politici poslouchají, uslyší i jeho kritická slova. Sociální demokracie pokračuje v modernizaci, Bohuslavu Sobotkovi k ní dal mandát názorově reprezentativní stranický sjezd.

Všechny tři vládní strany si na nevolební rok naplánovaly sjezd. ANO 2011 i sociální demokraté jej už mají za sebou, křesťanské demokraty čeká před prázdninami. Všechny tři strany mají jedno společné, nejvyšší post obhajují současní předsedové. Andreji Babišovi a Bohuslavu Sobotkovi se to s přehledem podařilo, Pavel Bělobrádek je bude následovat o několik týdnů později.

Alespoň nějaký dotaz

Hnutí ANO 2011 je marketingový projekt se vším všudy. Perfektně zvládlo volební kampaň, pod režisérským dohledem a podle detailně napsaného scénáře se konal rovněž únorový Celostátní sněm. Noviny psaly o spartakiádě, Andrej Babiš získal 100 procent hlasů. Jednomyslně byl zvolen naposledy Karel Schwarzenberg, však TOP 09 vznikla stejným způsobem.

Druhá nejsilnější vládní strana ovšem propásla vzácnou příležitost k otevřené debatě. Ministr životního prostředí Richard Brabec, který sněm spolumoderoval, musel pokaždé vybízet účastníky, aby položili alespoň nějaký dotaz. Vize budoucnosti české společnosti je stejná jako hnutí samotné. Ze všeho je cítit marketing. Nějakou dobu to může fungovat, ale politika je prostorem nepředvídatelnosti, na což může hnutí doplatit. Komentátory nakonec zaujaly dvě jiné věci než výsledky sněmu. Útok Andreje Babiše vůči sociální demokracii a účast Václava Bělohradského.

O sociální demokracii lze jistě říci, že je zatížena kontroverzní minulostí, stejně jako všechny ostatní politické strany, které tu existují přinejmenším dvacet nebo dvacet pět let. Předseda ANO dodal, že je „zvyklá přehnaně rozdávat z veřejných prostředků“ a zavazovat si tím voliče. Pokračoval výtkami ohledně dlouhých debat nad přijímáním zákonů, jejichž prosazení všichni slíbili Rekonstrukci státu, podrazy atd., ale k tomu už si přibral druhého adresáta – KDU-ČSL. Snad se shodneme, že podobný projev má směřovat obsahově k vlastnímu uskupení, o škůdcích-koaličních partnerech delegáti beztak vědí své.

Slova byla nejspíše směřována ČSSD a KDU-ČSL, potažmo sympatizantům a nerozhodnutým voličům. Andrej Babiš nechce zůstat ve středu politického spektra a směřuje mírně doprava. Středovou stranu si postupně rozeberou levice i pravice, žádná taková u nás dlouho nevydržela. Dozvěděli jsme se alespoň, jaká bude krajská kampaň hnutí ANO a co bude jejím obsahem.

Novináři považovali účast profesora Bělohradského na sněmu za nepatřičnou. Mohli jsme se dočíst, že profesor legitimizuje Andreje Babiše a jeho skutky, Jakub Patočka napsal: „Václav Bělohradský, který v minulosti podporoval Václava Havla, Václava Klause, Miloše Zemana, Bohuslava Sobotku, každého z nich v době, kdy se těšili širokému respektu společnosti, nyní přijel svým projevem podpořit, protože jinak než jako podpora se jeho účast zde vykládat nedá, Andreje Babiše.“

Jiní se domnívali, že Václav Bělohradský je dokonce Babišovým užitečným idiotem. Mně naopak jeho účast na sněmu vůbec nevadila. S politiky se hovořit má, už kvůli nám samotným, a pokud mu sál rozuměl, musel vnímat i kritická slova. Možná si někteří projev znovu přečetli, možná si koupili některou jeho knihu. Další se s ním setkali poprvé a zřejmě naposled. ANO 2011 je vládní stranou, ať se nám to líbí nebo ne. Kritickou reflexi zvenčí potřebuje.

K další modernizaci

O dva týdny později se v Praze sjeli sociální demokraté. V polovině března pouze 15 procent ze 750 delegátů nedalo hlas Bohuslavu Sobotkovi, jeho podpora je přibližně stejná jako před dvěma lety. Vysoká. Ještě v roce 2013 byla strana rozdělená, takto se chovala i na veřejnosti, což ji ve sněmovních volbách oslabilo. Nemůžeme říci, že sociální demokraté jsou nyní jednotní, u tak velké strany to ani nelze. Ale vnitřní pnutí je menší a skrytější. Na rozdíl od hnutí ANO se na sjezdu debatovalo, polemizovalo i kritizovalo. Předseda strany nakonec získal, co mohl. Velmi loajální a už v prvním kole zvolené vedení, do něhož se bez problémů dostaly dvě ženy. Není to dávno, co se horko těžko hledala alespoň jedna jediná. Bohuslav Sobotka získal silný mandát, který potřebuje především ve vládě a při jednáních s prezidentem.

Na první pohled se zdá, že ČSSD má našlápnuto k další modernizaci, alespoň podle složení svého vedení. V tom je ovšem jisté úskalí. Členstvo není připraveno na zásadnější změny, zejména programové. Aby Bohuslav Sobotka neztratil podporu, musí reprezentovat a zastupovat celou sociální demokracii, nikoli jen proevropskou, proalianční a prohavlovskou část strany. Názorově pluralitnější tým by mu to více zajišťoval, na druhou stranu působí strana konsolidovaně. Oněch 750 delegátů je dostatečně legitimní těleso, které změny zaštítilo.

Pro politiku jako takovou je přínosné, že předseda sociální demokracie poděkoval za spoluvládnutí svým dvěma koaličním partnerům, nevyhnul se však ani kritice. Upozorňoval na možné negativní důsledky koncentrace ekonomické, mediální a politické moci v rukou jednoho člověka. Vůči tomuto chce být ČSSD hrází.

Sociální demokracie má před sebou stále jeden negativní vzor zadarmo. Občanskou demokratickou stranu a její marginalizaci v české politice. Petr Nečas v projevu na kongresu na podzim roku 2012 mimo jiné prohlásil: „Musíme také zastavit všechny kroky, které nás samotné poškozují. Například jsme to byli my sami, kdo vypustil do veřejného mediálního prostoru slovo kmotr'. To je věc, která je snad největším sebepoškozením ODS od sarajevského atentátu' a my musíme s těmito věcmi bojovat. Nemáme sami sobě nalepovat tyto negativní nálepky. Škodí nám to, ubližuje. Když si je nalepíme a sami se jich nezbavíme, je potom velmi obtížné s tím bojovat.“

Nechci větu vytrhávat z kontextu, ale řekl bych, že ODS se sebepoškodila úplně jinými věcmi než slovem „kmotr“. Pro stabilitu našeho politického systému zbývá doufat, že sjezd sociální demokracie nebyl jen rétorickým cvičením. Věříme, že se vbrzku podaří konsolidace i napravo.

Česká politika prožívá ve srovnání s obdobím Nečasova vládnutí poklidné období. Občané mnohem více věří vládě i sněmovně a politice jako takové. Podle závěrů mnoha analýz je to velmi důležité pro náš postoj k demokratickému vládnutí.

Pavel Šaradín (1969) je politolog, přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Obsah Listů 2/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel Šaradín

Dva sjezdy v klidných časech

Alespoň nějaký dotaz

K další modernizaci

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu