Otiskli jste v 1/15 nehoráznou a politicky velice tendenční povídku Bylo to na konci války od Josefa Klimta ukrytou v rubrice Dopisy. Dozvěděli jsme se v rámci vzpomínání na osvobození v roce 1945, e němečtí vojáci nám nikdy nevyhroovali a nemířili na nás a Rusové osvoboditelé nás chtěli zastřelit. Navíc nelidsky se choval nějaký Čerkes (je asi z jiné, niší kultury) a zachráncem je kulturní zvěrolékař, a to zrovna Ukrajinec. To je dnešní šablona Listů? Povídková fikce má i faktické smyšlené vady. Sovětští vojáci se nedělili – a ani to nešlo – v našich očích na Ukrajince, Bělorusy apod. Byli to prostě Rusové. Pamatuji si to dobře. Bylo mně ji 15 let.
Nejde jen o pochybení redakce, ale o řízenou kampaňovitost, pro kterou jsou ruská zvěrstva v roce 1945, dokonce hodní Němci a vznešenost, statečnost charakter a lidství Ukrajinců základem dnešní propagandy a rusofobie. S takovýmto dělením národů v zájmu ospravedlnění Majdanu nelze souhlasit; a nemusím připomínat ani fašistické vlajky a zapalování lidí, které k němu patří.
Proč ale kampaňovitost? Obdobný článek s názvem Květnové osvobození 1945 mělo v Brodě i stinné stránky vyšel v Cestě Vysočinou 22. 7. 2014. Ten k tomuto výročí připomíná, e po osvobození pro Německý Brod nastalo další nelehké období. Neukáznění sovětští vojáci kradli, páchali další nepřístojnosti, opíjeli se, sexuálně obtěovali (neuvádí se, e by přímo znásilňovali). Dokonce svým příchodem (!) způsobili nedostatek potravin a ostatních základních potřeb. A nyní pozor: naproti nim zde byli i Rumuni, kteří se chovali daleko disciplinovaněji. (Ve vaší povídce to byli přímo Němci a Ukrajinci.) Vzhledem k tomu, e jsem v onom Německém Brodě il, dobře si pamatuji, e se kadý večer na otevřených parketech (Prempír, Škvárovna, ikov) hrálo a tancovalo a lidé si dokonce rozebírali ty násilnické ruské vojáky domů. Ano, ta redakce je v rukou ODS; kdy jsem protestoval, dozvěděl jsem se, e se to tak dnes píše. Listy mě o tom také přesvědčily, i kdy myslím, e v rukou ODS nejsou. Tím hůř.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.