Josef Kuthan

Různé vzpomínky

Po přečtení dopisu Josefa Klimta Bylo to na konci války (LISTY, 1/2015) jsem si kladl opakovaně otázku, co chtěl autor současnému čtenáři vlastně sdělit. O čem ho může svědectví pisatelova tatínka o nebezpečném sovětském osvoboditeli Čerkesovi, ušlechtilém Ukrajinci-veterináři či zdrženlivých německých vojácích poučit či inspirovat? Jsem asi podobného stáří a své zážitky z května 1945 bych mohl vylíčit přímo z vlastního pohledu tehdy jedenáctiletého chlapce. Zažil jsem milý vztah sovětských vojáků různých národností k nám malým dětem, smutek jednoho kamaráda, jehož strýčka zavraždili již po skončení bojů ukrajinští banderovci, a na vlastní oči viděl ostatky několika pražských obyvatel zastřelených německými vojáky bezprostředně před osvobozením Prahy. Souhlasím s panem Klimtem, že válkou jsou vždy poznamenáni všichni její aktivní i pasivní účastníci. Absurdní situace mezi různými aktéry jsou ale jen logickým důsledkem vlastní absurdity válčení v civilizovaném světě. Proto bychom se měli vyvarovat pokušení zjednodušeně obhajovat a sdělovat, skrze tyto zážitky či vyprávění současníků, vlastní individuální postoje k aktuálním společenským problémům, například k rusko-ukrajinskému konfliktu.

Josef Kuthan, Praha

Obsah Listů 2/2015
Archiv Listů
Autoři Listů