Pavel Uherek

Je nacismus historické, nebo mrtvé hnutí?

Státní žalobce před brněnským soudem vinil loni autory knihy obsahující Hitlerovy projevy z trestného činu propagace hnutí směřujícího k potlačení lidských práv a svobod. Soud nakonec vydavatele knihy osvobodil. Zajímavá byla údajná obhajoba obviněných, dle níž Hitlerovy projevy je dnes už možné beztrestně a svobodně vydávat, neboť nacismus již neexistuje a názory Adolfa Hitlera jsou věcí minulosti. Stejně tak stojí za pozornost odůvodnění samotného rozsudku, v němž bylo řečeno, že „v knize se jedná o dobové texty se všemi atributy historického nacismu (zdůraznil autor článku). I když se nabízí napojení na neonacistické hnutí, tak nebylo prokázáno, že by některé soudobé hnutí navazovalo na podobu Hitlerova nacismu.“

Mnohé politické teorie opravdu tvrdí, že fašismus, popř. jeho německá variace v podobě nacismu byly skutečně dětmi specifických politických, sociálních a ekonomických podmínek, které v Evropě nastaly po první světové válce. Těmito okolnostmi mají být válečná porážka Německa, velká hospodářská krize či právě v důsledku první světové války rozpad tradičních hodnot, které do té doby evropskou politiku i společnost ovládaly. Pokud by k daným událostem nedošlo, nemohly by údajně Mussoliniho ani Hitlerův režim být nastoleny. Podíváme-li se však blíže na ideologii a reálnou politiku fašistického, resp. nacistického hnutí, je tvrzení o „smrti“ hitlerovského nacismu skutečně oprávněné?

Pro správnou odpověď je nutné fašismus a nacismus stručně definovat. Jejich stěžejními a společnými znaky jsou zejména bezvýhradná oddanost myšlenkám vůdce a mobilizační styl politiky. Výhradně nacismu je pak vlastní teorie o nadřazenosti árijské rasy a s ní spojená nenávist k rasám jiným, zejména Židům. Základní a opětovně společnou charakteristikou fašismu a nacismu je však jednoznačný, otevřený odpor vůči liberální zastupitelské demokracii (tato principiální vlastnost fašistického i nacistického hnutí třeba u komunismu není úplně rozhodující).

Dle italských fašistů a jejich německých souputníků je totiž demokracie, tj. politický systém pořádající pravidelné volby založené na soutěži politických stran a chránící lidská práva, v podstatě škodlivá, protože společnost nakonec zavede do morálního marasmu a ekonomické krize. Adolf Hitler se sám hrdě hlásil k tomu, že všechny dosavadní politické strany odstranil proto, že v obecném zájmu je nahrazení demokracie nacionálním socialismem. Právě nacionální socialismus měl být tou pravou demokracií (sic), neb dle Hitlera jen on zajistí to, co lid požaduje.

Podobně dnes slyšíme, že politický systém selhává, neboť je viníkem negativních faktorů ve společnosti. Podobná rétorika nemá základy v nějakém rasismu, ale v tvrzení, že v zájmu občanů na dobrém fungování společnosti je nutné paušálně přijímat opatření revidující zastupitelskou demokracii.

Podstatné rovněž je, že německý nacismus se, na rozdíl třeba od bolševismu v Rusku, dostal k moci legální cestou, tedy vítězstvím ve zcela svobodných a demokratických volbách. Co tedy na nacismu bylo tak fascinujícího, že zaujal většinu obyvatel, navíc v ekonomicky i kulturně vyspělém Německu? Nic víc než to, že Hitler ve volbách Němcům slíbil, že z chaotické demokracie Výmarské republiky udělá údajně systém lepší a zajistí tím (výhradně) Německu i Němcům prosperitu a prestiž. A v daném smyslu Němci nacismus podporovali, tj. mnohem více pro jeho snahu zajistit německý blahobyt než pro nenávist k Židům.

I dnes za pojmy platné před nástupem nacistů k moci lehce můžeme dosadit jiné činitele – nežádoucím elementem nemusejí být nutně Židé, ale jiné etnikum, německým lidem může být klidně lid český, ruský, maďarský či jakýkoliv jiný. A stejně jako výmarská i dnešní demokracie svou podstatou, to znamená založením na diskusi či svobodě slova, může budit dojem nefunkčnosti. Lákavým vizím o tom, že je nutné změnit politický systém, abychom konečně byli šťastní, tedy můžeme snadno podlehnout. Faktory, jejichž pomocí se nacismus dostal k moci, tedy existují i dnes a nejsou typické jen pro meziválečné období. Ostatně i jeden známý a v médiích velmi populární bojovník proti korupci v České republice na stránkách záříjového vydání Magazínu Mf Dnes uvedl, že „k tomu, aby se lidé vnitřně změnili, je nutné nejprve změnit politický a volební systém. Pak se k moci dostanou ti správní lidé a budeme z toho venku“.

Podobné úvahy o tom, že za společenskými problémy stojí politický systém, jsou poměrně pohodlné a svůdné. Zbavují nás totiž naší vlastní odpovědnosti. Žádný politický systém však problémy nevyřeší a vždy je nutné brát jej jako pouhou proceduru. Pokud v politickém systému budeme vidět všelék, jako tomu bylo v případě Němců v třicátých letech, je zde vždy nebezpečí, že moc předáme do rukou nezdravě ambiciózních architektů, přičemž výsledkem jejich činnosti bude zpravidla jen omezení lidské svobody. V daném smyslu tedy nacismus nemusí být jen věcí minulosti, která je dávno za námi.

Pavel Uherek

Obsah Listů 1/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel Uherek

Je nacismus historické, nebo mrtvé hnutí?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu