Jste zde: Listy > Archiv > 2015 > Číslo 1 > Viktor Tichák: Úvaha o hrubých, polohrubých a hladkých chybách
Jazyk
Hrubá chyba je pojem, kterým jsme syceni od základní školy. Při psaní diktátů jsme se všichni děsili toho, abychom se nedopustili hrubé chyby, neboť taková zaručovala v hodnocení niší stupeň. Co to ale je, hrubá chyba? Existuje škála chyb, na ní je jasně patrná hranice, od ní jsou chyby u hrubé?
Především je nutné nejprve odlišit mluvenou formu jazyka od psané – v mluvené řeči se člověk dopouští neuvěřitelného mnoství chyb, které si mnohdy ani neuvědomuje, poněvad v tu danou chvíli vítězí jiná funkce jazyka: Je třeba se dorozumět. Jazykový purista, který by přes ústa nepustil jediný nářeční výraz, se čistě náhodou dostane do zapadlé moravské vesničky (které dnes u patrně neexistují) a nutně potřebuje od místního obyvatele poradit, kudy dál. V tomto případě mu nijak nepomůe skutečnost, e na otázku zkama přišel v souladu se zásadami odpovídá odtamtud. Místní obyvatel sice moná pozná, e se jedná o člověka fajnovějšího, tím spíš si ale poklepe na čelo a pošle ho (pokud vůbec do nějaké konkrétní lokality) na druhou stranu, ne purista potřebuje.
Většina respondentů malé ankety jaké chyby v psaném projevu povaujete za hrubé odpověděla, e za nejhrubší povaují chybu ve shodě podmětu s přísudkem (myšleno v uití -y- / -i-) či v uití -ě- / -je- / -ně-, případně -ú- / -ů-, obecně tedy chyby pravopisné. Ano, napíše-li zákazník, e by si rád něco obědnal, nesvědčí to nikterak o jeho kvalitách, platí však náš zákazník, náš pán a prodejce má sice historku pro pobavení, zboí je ale přeci nakonec objednáno s j. Kdy je nám v běící liště na ČT24 sděleno, e na některou významnou budovu spadli bomby, opět obrátíme oči v sloup, informaci ale přesto porozumíme.
Diskuse o moném zrušení kroukovaného ů nebo dokonce ypsilon stále nejsou u konce, přestoe by se jednalo o reformu v Evropě nevídanou. Argument pro zrušení je jasný: V mluveném jazyce ani jeden rozdíl (y/i, ů/ú) neexistuje, tvrdé y rozlišuje polština, v Česku některé slezské variety, jinak máme ale pouze jedno i a krouek nad u se také nevyslovuje hladce. Podle největších zastánců takových reforem je jedinou funkcí těchto pravopisných jevů šikana dětí ve škole, faktem je, e je jejich zvládnutí znakem úspěšného základního vzdělání, a tedy dozajista slouí sociálnímu hodnocení.
Jsou ale pravopisné chyby ty hrubé? V souvislosti se zrychlováním světa a informační revolucí je stále patrnější, e mluvený jazyk začíná prosakovat do psané formy, ať u formou SMS, chatu, kde člověk simuluje komunikaci tváří v tvář (milovníci anglických doslovných překladů by řekli a moná i brzy řeknou obličej k obličeji), nebo např. formou rychlého zpravodajství nejen na internetu. Psaná forma ztrácí svou výhodu: Není čas si to po sobě přečíst, a proto nám novinky.cz dne 25. ledna 2015 přinášejí čerstvou hlavní zprávu, e v Rusku klesla výroby vodky.
Opět ale podle mě nejde o hrubou chybu – překlepy jsou vlastně chyby malé, podle naší nové typologie hladké, stávají se kadému a lze je pochopit. Mezi polohrubé chyby bych zařadil obědnávání zboí a bomby, které spadli, případně tradiční blbosti typu ČSSD proti reformám nebrojí, dělala pernamentní reformy a sociálně citlivě, (aktuálně.cz, 14. 8. 2007) které něco vypovídají o pisateli, nikterak však nebrání hladkému průběhu komunikace. No a pak chyby hrubé...
Opravdu hrubá je taková chyba, která, tak jako polohrubá, dokazuje pisatelovy chybějící vlastnosti, dělá ale navíc z výpovědi nesrozumitelný blábol, take se celý pokus o komunikaci naprosto mine účinkem. Posuďte sami, co byste si vzali z následující věty (nikterak ojedinělé svou blbostí), převzaté z projektové zprávy předepsané ministerstvem školství: V průběhu realizace klíčové aktivity nenastaly ádné problémy, které by zapříčinily problémy s její realizací. A není mnoho platné, e je slovo zapříčinily pravopisně správně, s dlouhým í a s y na konci.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.