Knihy | Listy

Knihy 1/2015

Slovensko 1990–1993, Spomienky amerického diplomata

– Keď Paul Hacker prišiel začiatkom októbra 1990 do Bratislavy, mal poverenie otvoriť konzulát USA a nemohol tušiť, že bude otvárať aj americké veľvyslanectvo. Svoje pôsobenie v slovenskej časti ČSFR a potom v hlavnom meste samostatného Slovenska zhrnul v knihe, ktorá sa číta ako zaujímavý doplnok k udalosťami nabitej, hoci krátkej časti našej novodobej histórie. Pre človeka z krajiny politického pluralizmu, konfrontujúceho sa s celkom inou demokratickou kultúrou, boli bratislavské roky 1990–1993 veľkou školou. Isteže, jeho hlavnou pracovnou úlohou bolo sledovať a nadriadeným hlásiť, ako sa na Slovensku dodržiavajú ľudské práva, aký je vzťah k menšinám, ako sa zaobchádza so slobodou tlače... Hackerovo svedectvo má však často i povahu osobne ladených a zavše úsmevných spomienok, prípadne nie vždy len oficiálnych stanovísk. Práve tento rozmer robí opisované politické a spoločenské reálie atraktívnymi. Spomeňme niektoré: Nástup Mečiara, ktorý v prieskumoch verejnej mienky vo februári 1991 dosiahol 89percentnú (!) podporu obyvateľstva, mohutnú vlnu národných a ľavicových síl, štiepenie Verejnosti proti násiliu, ktoré už na začiatku roka 1992 zaznamenalo 4 % (!). „Mečiarovi oponenti vo VPN boli nesmierne schopní jednotlivci, ktorí sa názorovo zhodli s predstaviteľmi západných vlád, zaujímajúcich sa o vývoj demokracie v postkomunistickom Československu. Na druhej strane mnohým z nich chýbal zmysel pre politický realizmus. Zabudli, že politika je umenie možného, a pričasto mysleli v absolútnych pojmoch,“ píše Hacker. Pokračujme hoci sporom medzi Československom a Maďarskom o vodné dielo Gabčíkovo-Nagymáros, voľbami v júni 1992, po ktorých nasledovali pokusy Mečiarovej vlády zastaviť vysielanie Rádia Slobodná Európa, obmedziť slobodu tlače, ale i akademickú slobodu, a to útokmi na novozaloženú Trnavskú univerzitu. Misiu diplomata, ktorý v tom čase musel prijať i fakt, že mečiarizmus znamenal aj plošticami prelezené miestnosti amerického konzulátu, sprevádzali ďalšie zlomové udalosti (plné postáv väčšieho, menšieho i len chvíľkového významu). A tak tu máme uzákonenie slovenčiny ako štátneho jazyka, bitku o deklaráciu suverenity, prijatie slovenskej ústavy, vyhlásenie o zvrchovanosti, debaty o usporiadaní štátoprávnych vzťahov medzi Čechmi a Slovákmi a najmä rozdelenie spoločného štátu. To všetko tvorí dobovú skladačku, poprepletanú autorovými spomienkami i citátmi. Jeden za všetky: „Čo očakávate od Izraelitu?“ spýtal sa arcibiskup Ján Sokol, keď sa reč zvrtla na knižnú autobiografiu Fedora Gála a jeho konštatovanie, že „cirkev v roku 1990 výrazne ovplyvňovala volebnú kampaň“. Kniha obsahuje fotografickú časť i hodnotiaci doslov autora, reflektujúceho šestnásť rokov samostatného Slovenska. Keďže ako objektívny dokument a súčasne pútavo napísaná beletria pripomína mnohé z toho, čo sme už stihli pozabúdať, mali by sme ju pojať za sprievodcu našimi práve prebiehajúcimi dejinami.

Paul Hacker: Slovensko 1990–1993, Spomienky amerického diplomata, preložila Eva Salnerová, Artfórum, Bratislava 2013, 284 s.

-mah-

Ostende 1936 – Léto jednoho přátelství

– Novela o politické emigraci odvíjí svůj příběh od přátelského vztahu dvou Židů narozených v habsburské monarchii. Nejsilnější je popis začátku jejího konce. Stefan Zweig, překladatel a spisovatel, přijíždí na dovolenou do belgického Ostende v létě 1936. Naposledy tu byl o dvaadvacet let dříve. Na nábřeží chodil pro noviny, které nečetl anebo je nebral vážně. Krizi po atentátu na Františka Ferdinanda d'Este považoval za jednu z krizí, které zažil a které odeznějí jako všechny předchozí. Až „Němečtí hosté opustili zemi jako první, potom Angličané.“ Až když se i Zweig odhodlal k návratu do Vídně, zahlédl cestou „nákladní vlaky jedoucí v opačném směru, všechny zahalené plachtami, pod kterými bylo možné tušit obrysy děl, začal pomalu chápat, kam tento vlak jede. Míří do války, která se už nedá zastavit.“ Joseph Roth je v té době mladým studentem z Haliče. Místa, ke kterému Zweig nemá citový vztah a monarchie by se bez něj jistě i obešla. Kulisa promlouvá o vztahu dvou hlavních hrdinů knihy – dávno asimilovaný bohatý vídeňský Žid Zweig otcovsky dohlíží na život i práci věčně chudého haličského Žida Rotha. Když se podruhé setkají na pláži v Ostende, je už v Německu u moci třetí rok Hitler. Rothovy i Zweigovy knihy jsou zakázány. Na pláži se s nimi potkává desítka německých spisovatelů v emigraci. Další, jako ti z rodiny Mannovy, zůstávají ve zmínkách, protože by je beztak nikdo z hrdinů neviděl rád. Kniha je tady pořád čtivá, pomáhá i dobrá redaktorská práce, ale vypráví příběh o emigraci, jak ho můžeme znát třeba právě z Vulkánu Klause Manna. Tři roky před začátkem války jsou znaky německé politické emigrace deprese, chudoba a alkohol. Trpí tím i Roth, který v alkoholu utápí i svou schopnost psát. Zweig pomáhá penězi i poznámkami k textům. O rok později už za Rothem do Ostende nepřijede ani na den. Mladší zemře v květnu 1939 v Paříži, druhý v únoru 1942 v Brazílii. Znakem politické emigrace jsou i různé podoby útěků.

Volker Weidermann: Ostende 1936 – Léto jednoho přátelství, přeložil Tomáš Dimter,

Host, Brno 2014, 165 s., 249 Kč

-pe-

Letmý sneh

– Hlavní poselství knihy vyjadřuje autorova definice lásky: „Láska je, keď niekto odchádza a ty máš pocit, že by si mu chcel niečo povedať. Cítiš, že je to čosi dôležité a naliehavé, hoci to navenek nemusí tak vyzerať, ale za svet si na to nevieš spomenúť, alebo si v časovej tiesni nevieš napochytre vybrať z nepreberného množstva nikdy nevysloveného.“ Dílo má podobu koláže pěti textů – hlavní sleduje partnerský vztah, z něhož duševní chorobou postižená žena pozvolna odchází do svého vnitřního světa. Další podávají mužovu sebereflexi, dvojnický motiv, úvahu o rozdílnosti jazyků a jemně naznačenou katastrofickou vizi budoucnosti. Očíslování textů umožňuje čtenáři, aby si je ještě jednou přečetl každý zvlášť a zamyslel se nad jejich uspořádáním a propojením.

Pavel Vilikovský: Letmý sneh, SLOVART, Bratislava 2014, 143 s.

-jn-

Skokem plavmo

– Knihu brněnského lékaře a básníka bych doporučil čtenáři Vilikovského jako jakýsi pandán. I zde je hlavním tématem manželský vztah, „stýkání a potýkaní“, viděné očima muže, do něhož v závěru plíživě vstupuje Alzheimerova choroba ženy. Kniha sestává z několika desítek povídkových záběrů ze života vypravěče, které jsou někdy i o něčem jiném – o jeho práci, politických událostech, zálibách, groteskních i tragických zážitcích. I tato kniha si zaslouží být přečtena dvakrát. Sourodý doprovod jí dávají drsné ilustrace Davida Davida.

Vladimír Šrámek: Skokem plavmo, Weles a MU, Brno 2010, 149 s.

-jn-

Nejen poltergeist

– Autor navazuje na své dvě předchozí knihy věnované poltergeistu, záhadnému původci zvuků, pohybů předmětů a jiných překvapivých událostí v lidských obydlích. V této knize se jeho zájem rozšiřuje na další jevy, s nimiž si současná věda neví rady: samovznícení normálně nehořlavých předmětů, kruhy v obilí, vnímání neviditelného světla, ohýbání lžic a vidliček, děravé krávy... Autor vyjadřuje přesvědčení, že tyto jevy jsou dobře doloženy, uvádí řadu dokladů a několikastránkový seznam literatury. Jeho názorem je, že pravý skeptik nebude existenci zvláštních a v současné době nevysvětlených jevů šmahem popírat, naopak se bude snažit je co nejlépe zdokumentovat a pokoušet se o jejich vysvětlení třeba i mimo rámec toho, co povoluje „vědecký fundamentalismus“. V každém případě kniha nabízí zajímavé čtení.

Karel Wágner: Nejen poltergeist, Jonathan Livingston, Praha 2014, 211 s.

-jn-

Knihy

Obsah Listů 1/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Knihy 1/2015

Slovensko 1990–1993, Spomienky amerického diplomata

Ostende 1936 – Léto jednoho přátelství

Letmý sneh

Skokem plavmo

Nejen poltergeist

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu