Lukáš Tofan

Krakonošovo

Pocházíte z Bruntálu, z Jeseníků, teď fotografujete Krkonoše. Je v tom souvislost?

Podhůří Jeseníků s typicky sychravým a studeným podnebím mě naučilo mít tento typ severské krajiny rád. Zároveň myslím, že ve mně krajina Sudet zanechala určitou melancholii a meditativnost, kterou v tvorbě podvědomě používám. A Krkonoše jednoduše proto, že jsou snadno dostupné z Prahy, kde už víc než patnáct let žiji. Je zde také nejpatrnější střet turismu a drsné původní přírody a to je téma, které mě zajímá.

Jak k fotografování přistupujete? Do jaké míry se snažíte zachytit předem daný nápad, koncept?

V dokumentu v mém pojetí nejde o „výtvarničení“ za každou cenu, ale o formálně prostší přístup – snažím se zachycovat věci, které mi přijdou typické. Danou oblast navštěvuji a při tom fotografuji. Konečnou podobu souboru rozvíjím iterativně, s postupujícím časem a fotografiemi v hlavě třídím myšlenky a tvořím kostru sdělení. Na začátku je idea spojená s určitým místem (Krkonoše) a situací (turismus versus příroda), které se postupně tříbí.

Jaká fotografická specifika má zimní krajina?

Největší výzvou je dynamický rozsah – velmi tmavý lesní porost a velmi světlý sníh na jednom záběru. Proto tento projekt zpracovávám na středoformátový filmový negativ, který si s ním poradí lépe než digitální aparát. Po krajině se pohybuji na běžkách a potřebuji rychle reagovat, proto používám Mamyiu 7, která spojuje přijatelnou velikost s výhodami středního formátu a kvalitou kresby.

Jaké postavení má tento cyklus ve vaší tvorbě?

Je pro mě jistým milníkem, už proto, že jsem za něj dostal čestné uznání na Czech Press Photo 2013. Krkonoše budu ale nadále navštěvovat a stále zde fotografovat. Samozřejmě rozvíjím i nové projekty, řekněme konceptuálněji zaměřené. Aktuálně projekt, jenž mapuje betonové silážní budovy. Fascinuje mě, jak tyto dominanty vesnic a malých měst nevidíme nebo spíše nechceme vidět. Mimochodem nejvyšší budova Bruntálu je právě silážní věž, takže i zde zřejmě pramení inspirace.

Jaký význam má setkávání s tvorbou jiných?

V opavském ITF panuje přátelská atmosféra. Jsou zde studenti i ze Slovenska a zejména Polska, v našem ročníku téměř polovina. Je skvělé konfrontovat přístupy k fotografii, které jsou z kulturních a také zmiňovaných „krajinářských“ důvodů jiné. Postupně se zde každý nějak vyprofiluje a zařadí se do spontánně vznikajících žánrově spřízněných skupin. Já jsem vždy měl blízko ke krajině a současnému pojetí dokumentu, a proto mezi své vzory v rámci školy řadím Jana Pohribného, Tomáše Pospěcha a Rafala Milacha.

Kde bude možné vaše fotografie letos vidět?

V dubnu plánuji výstavu v bruntálském zámku společně se svým otcem, který se věnuje malbě. Velmi rád se v květnu zúčastním plzeňského OFF Station festivalu. Pokud se zadaří, tak s kolegy z ITF uspořádáme „guerilla výstavu“ ve francouzském Arles v rámci jednoho z největších světových foto-festivalů Rencontres d'Arles začátkem července.

-tt-

Lukáš Tofan

Lukáš Tofan (1977) se ve své volné tvorbě věnuje venkovské i městské a industriální krajině. Studuje na Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Slezské univerzity v Opavě.

Obsah Listů 1/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Lukáš Tofan

Krakonošovo

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu