Koalice, kterou na radnici v Duchcově po volbách uzavřely ČSSD, KSČM a Dělnická strana sociální spravedlnosti, se stala tématem řady diskusí. Celostátní vedení ČSSD si přeje místní organizaci za povolební mesalianci zrušit. Krajské vedení horký brambor přehodilo na Ústřední výkonný výbor, nejvyšší stranický orgán mezi sjezdy. Z médií na jedné straně slyšíme ostrá slova předsedy Sobotky, který koalici odmítá a poaduje zrušení místní organizace. Na druhé straně pak místní starosta a krajští politici hovoří o programu koalice, který neobsahuje nic závadného, o sociálních problémech v regionu a o potřebě, aby se někdo z Prahy přijel na skutečný stav věcí podívat. Čtenářům Listů není třeba vysvětlovat, proč nelze uzavírat koalice s neonacisty ani jejich pohrobky. Zdůraznit tak můeme jiné věci. Ústecký kraj je v ČSSD dlouhodobě na okraji zájmu. Vzhledem k průmyslové minulosti i struktuře voličů by sice měl být sociálně demokratickou baštou, místo toho se ale kraj i místní ČSSD utápějí ve vnitřních problémech. Strana je spojena s řadou afér, na jejich symbolickém vrcholu dnes leí vrada Romana Housky. Nedostatek účinných nástrojů, jak situaci v problematickém regionu řešit, ústí u stranického vedení v apatii.
Nejpozději s koalicí mezi ČSSD a DSSS musí být všem jasné, e ádný ad hoc dokument typu bohumínského usnesení nemůe dlouhodobě vymezovat politickou pozici ádné strany. Nejen ČSSD chybí vzdělávání, které by členům a členkám ukázalo, e ne vše musí být při vědomí vlastních tradic a programu uvedeno v závazných stranických dokumentech.
Strana významu a ambic sociální demokracie nadto musí být schopna formulovat a vést i svébytnou komunální politiku. I v Ústeckém kraji pak jsou města, která sociální demokraté řídí dobře i v oblastech, jakými jsou zapojení lidí do řízení samosprávy a integrace a spolupráce s chudými, kterými DSSS na jedné straně pohrdá a na druhé je rozeštvává mezi sebou.
Kdyby spolu sociální demokraté mluvili, věděli by také, e kdy část jejich členů jezdí z Ústí nad Labem do Dráďan na demonstrace proti neonacistům, není v jiném městě tého kraje moné s nimi uzavírat koalice.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.