Jana Stárková

Zemřela profesorka Erika Weinzierlová

(6. 6. 1925–28. 10. 2014)

Rakousko ztratilo jednu z předních historiček a osobností veřejného života, která se neúnavně angažovala za kritické zpracování soudobých dějin Rakouska, především období nacismu. V 60. letech se stala vedoucí církevního Ústavu soudobých dějin v Salcburku, podílela se na výzkumu do té doby tabuizovaného tématu Postavení katolické církve v letech 1938–1945, v r. 1970 byla spoluautorkou prvního prohlášení Synody vídeňské diecéze, ve kterém byl otevřeně odsouzen antisemitismus. Postoj, který zastávala nadále i jako dlouholetá prezidentka rakouského spolku Akce proti antisemitismu. Byla spoluzakladatelkou Rakouské společnosti pro výzkum exilu, zabývala se také postavením žen ve 20. století. V letech 1979 až 1995 pracovala v Ústavu soudobých dějin Vídeňské univerzity, několikrát zastávala funkci jeho vedoucí. Publikovala přes 200 článků a vědeckých statí, byla autorkou sedmi a spoluvydavatelkou třiceti knih. Mezi nejdůležitější patří její od r. 1969 v několika vydáních publikovaná kniha Zu wenig Gerechte. Österreicher und Judenverfolgung 1938–1945.

Svá stanoviska vyjadřovala nejen na půdě akademické. Komentovala soudobé dění a otevřeně vystupovala např. v kauze Kurta Waldheima, jehož zvolení prezidentem v r. 1986 vyvolalo několikaleté kontroverze o postavení Rakušanů za druhé světové války. V období začínajícího sblížení Rakouské lidové strany (ÖVP) pod vedením Wolfganga Schüssla s pravicově populistickou Svobodnou stranou Rakouska (FPÖ) Jörga Haidra prof. Weinzierlová po třicetiletém členství v ÖVP v r. 1995 ze strany vystoupila, správně předvídajíc negativní dopad o pět let později ustavené koalice těchto stran.

Co však v četných nekrolozích nebylo zmíněno a co je důležité také v kontextu rakousko-československých vztahů, je činnost prof. Weinzierlové jako předsedkyně v r. 1973 založeném ČSSR--Solidaritätskomitee – Výboru solidarity s ČSSR, který vedla spolu s jeho zakladatelem, novinářem Georgem Breuerem až do r. 1990. Přehled členů výboru se čte jako kdo je kdo v tehdejším (i dnešním) veřejném životě – renomované osobnosti z politiky (např. Heinz Fischer, současný prezident Rakouska), vědy a kultury, médií, katoličtí a evangeličtí duchovní, zástupci organizací za lidská práva, odborů aj. Hlavní náplň práce výboru spočívala v různorodé pomoci rodinám politických vězňů, přičemž finanční prostředky pocházely převážně z darů několik desítek jeho členů. Za 17 let existence se výboru, sestávajícímu z několika málo bezplatně pracujících osob, podařilo shromáždit 1,2 milionu rak. šilinků (přibližně 87 000 Euro) a podpořit přes 250 osob v Československu. Ve spolupráci také s několika uprchlíky z Československa (např. Přemyslem Janýrem st., Ivanem Medkem, Zdeňkem Mlynářem, Irenou Dubskou aj.) výbor publikoval bulletin Mitteilungen des ČSSR-Solidaritätskomitees se zprávami o porušování lidských práv v Československu, zveřejňoval apely solidarity s pronásledovanými v sousední zemi a protesty proti věznění osob vyjadřujících nesouhlas s režimem adresované jak prezidentovi tak i vládě ČSSR. V létě 1989 obdržel ČSSR-Solidaritätskomitee od Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) z Prahy děkovný dopis za dlouholetou pomoc. Začátkem 90. let poslal prezident Václav Havel prof. Weinzierlové oficiální poděkování, které jí bylo předáno v rámci slavnostního aktu na československém velvyslanectví ve Vídni.

Jana Stárková

Archiv Listů
Autoři Listů

Jana Stárková

Zemřela profesorka Erika Weinzierlová

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu