Tomáš Tichák

Čtyřrozměrný pes a jiné

Ledová kalamita na začátku prosince snad už rázně ukončila divný podzim. A já si uvědomuji odpovědnost úkolu psát něco veselého, protože smutných věcí už je v tomto čísle dost. Za okny je bílo a z patra pode mnou se šíří kostrbatá melodie koledy. Syn založil se dvěma spolužáky čtvrťáky účelovou vánoční hudební skupinu ve složení housle, klarinet, kytara a dnes mají první zkoušku.

Veselého se toho kolem nás děje spousta, denně jsem si v paměti ukládal krásné nesmysly, neuvěřitelné výroky, tragikomické situace, občas jsem si je i zapsal. V televizi je jich nepřeberně, všímal jsem si jich i při občasných cestách. A fotografoval mobilním telefonem. Tak bylo pořád z čeho čerpat. Měl jsem s kým se o ně podělit, teď už je musím sdělovat písemně. Začínám titulkem článku na internetovém serveru idnes:

„Socialismus počítačové hry nesnášel, často byly o hubení komunistů“.

– Například Berija z nich mohl vyletět z kůže, dodávám.

Na chodbě se právě rozštěkal náš obrovský nový pes. Nechtěli jsme ho, máme ho. Teď se dobývá do mých dveří, ale nepovolím.

Loni jsme s Václavem cestovali do Jizerských hor. Cestou jsme se vyfotografovali u tabule, označující konec obce Ohaveč. A pak u billboardu ve vesnici Pihel, který nabízel fekální práce. Na informační ceduli u náměstí v České Lípě mě zaujaly dvě informace:

„Město bylo v roce 1634 postiženo průchodem švédských vojsk.“

– Švédové si snad nečistí holínky?, táži se.

A dále že nejstarší městská pamětihodnost, středověký vodní hrádek Lipý, „byl pro zchátralý stav v roce 1957 odstřelen.“

– K tomu bych poznamenal, že nejcennější jsou památky zánovní, nebo alespoň bezúdržbové, vždyť kdo by se s barabiznami odstřeloval?

Přece jen jsem dveře neubránil, do pracovny vtrhli obyvatelé domu s katastrofickou zprávou na rtech, že totiž pes roznesl návštěvníkům-muzikantům po domě boty, načež teď jedna chybí. Proto je třeba prohledat celou budovu i okolí.

Než jsem se zapojil do rojnice, stihl jsem najít ještě dva záznamy tak trochu militaristické. Jeden ještě z České Lípy, kde jsem ve výloze objevil ceduli se šipkou a nápisem:

„Zde není oddělení zbraní a střeliva.“

– Směrovky s negativní popiskou mne vždy fascinovaly. Pokládám je za pozdravy kohosi ze čtvrtého rozměru, za něco jako Möbiova páska. V podchodu olomouckého hlavního nádraží visela desítky let dvojšipka, nadepsaná na straně jedné „Východ“ a na té protilehlé „Zakázaný východ.“

A ještě jeden střelecký titulek z idnes: „Jak český inženýr z Brna vynalezl nejznámější kulomet. Střílel po celém světě“.

– K tomu mne napadl jen doplňující dotaz, zda zastřelení ocenili, že kulomet byl vynalezen v Brně, anebo je naopak zamrzelo, že vynálezce nepocházel z nějaké lokality slavnější.

Prohledali jsme zahradu, sklep, půdu, vkleče s baterkou nahlíželi pod nábytek. Všecko marno, bota zmizela. Ve čtvrtém rozměru? Po hodině pátrání nám nezbylo než malému kytaristovi tu nepříjemnost oznámit a zeptat se ho na telefon rodičů, abychom se omluvili a poprosili je o přivezení náhradní obuvi. Zlého psa jsme pokárali a za trest uvázali řetězem k zábradlí. Vstoupili jsme do pokoje a zůstali jako opaření: Hoši právě dohráli. A Petřík se nám vydal v ústrety belhaje s nohou v sádře.

Takže se vracím, abych stihl opsat ještě jednu zprávu z černé kroniky. Policejní mluvčí sdělila toto: „Před jedenáctou hodinou dopoledne na třídě Generála Svobody v Hranicích vběhl řidičce pod kola malého motocyklu velký pes.Ve snaze vyhnout se střetu strhla řidička řízení a spadla na komunikaci. Řidičku ošetřili s odřeninami v hranické nemocnici. Pes utekl směrem do centra města, popsala Urbánková.“

– Mají ti psi opravdu někdy těžký život.

Příště už napíšu něco, co má hlavu a patu.

Tomaš Tichák

Archiv Listů
Autoři Listů

Tomáš Tichák

Čtyřrozměrný pes a jiné

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu