Alena Zemančíková

Stoletá světová válka

Dne 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko válku Srbsku a tím byla de facto vyhlášena 1. světová válka. K tomu tématu jsem připravovala s překladatelem Ondřejem Sekalem koláž z textů německy píšících autorů, jež se vztahují k prvnímu válečnému měsíci. Německý literární archiv v Marbachu uspořádal výstavu (bohužel už skončila) z dokumentů, uložených ve svých fondech i zapůjčených. Mohli jsme se na ní setkat s texty ke každému dni tohoto měsíce, v nichž spisovatelé na válku reagují – z Prahy Franz Kafka, ze Švýcarska Hermann Hesse, z Rakouska Artur Schnitzler a z Německa bezpočet autorů, z nichž mnozí sotva poprvé publikovali, a museli narukovat. Výstava pak už s většími časovými mezerami dokončuje jejich literární působení. Mnozí padli. Nálady německé společnosti odrážejí i méně početné, ale stejně zajímavé texty, jež psaly ženy.

Sociolog Werner Picht, který přežil, se pro literaturu odepsal službou válečné ideologii. Umělkyně jako Elsa Lasker Schüllerová nebo Leonora Landauová z poválečného Německa později utíkaly před norimberskými zákony, generálská dcerka Marie Luisa Kaschnitzová odešla do ciziny s manželem klasickým archeologem. Pro literární rozhlasový pořad jsme vybrali autory z Německa kvůli onomu „německému nadšení“, které se line z většiny textů ze srpna 1914. Výjimkou je expresionista Gustav Sack, na počátku války de facto dezertér, zašitý v neutrálním Švýcarsku, později dobrovolně se přihlásivší voják na několika frontách, z nichž na té poslední, rumunské, v roce 1916 padl. Vydal nejen literární, ale i fotografické svědectví. Ten opravdu pocitem vyvoleného němectví netrpěl.

Ale ti ostatní! Alsaský Ernst Stadler píše o srpnu 1914 ve Vogézách jako o večírku v důstojnickém kasínu, který je zajímavě zpestřen pohybem po krajině a náhodnými příležitostmi opatřit si potřeby ke stolování improvizovaným způsobem. Socialistka Eleonora Landauová si v Berlíně zapisuje emfatické úvahy o tom, jak válka semkla národ a jak dojemné jsou akce solidarity a duchovního povznesení. A Werner Picht se zdráhá uvěřit v nepřátelství kulturních velmocí Evropy, Německa a Francie, a nechápe britský postoj:

Smyslem této války je v první řadě obrana naší kultury a našeho národního ducha proti slovanskému barbarství. A zatímco musíme napnout všechny síly, abychom mohli tento zápas vést, musíme se současně bránit také vysoce kultivované Francii a kmenově příbuzné Anglii, která zastává stejné ideály lidství jako my. Zločinci ze strachu!... Říká se, že Angličané očekávají, že budeme proti sjednocené Francii a Rusku vítězní, donutíme Francii ke spojenectví, Belgii a Holandsko učiníme na sobě závislými, a tak bychom měli celou západní Evropu pod svým vlivem... Moudrá politika by se samozřejmě snažila být v případě vítězství nad Francií být ve svých požadavcích umírněná a získat Francii jako spojence. Ale není možno pochopit, proč by také Anglie se nemohla stát členem tohoto sdružení, jež (v širším smyslu slova) by představovalo kulturní jednotu a mělo by možnost zajistit světový mír a čelit každému slovanskému či žlutému nebezpečí.

V rámci připomínání 1. světové války máme dobrou příležitost uvažovat také o podobě současné Evropy. Nepřežívá v nás stále povýšený pocit nadřazenosti Západu nad Východem? Nesdílíme stále pocit slovanského a žlutého nebezpečí? Nepřetrvávají stále odpudivé kmenové atavismy? Dovedeme využít polohy uprostřed, nebo si podvědomě přejeme obnovení železné opony jen o něco východněji od nás, abychom se nemuseli zabývat východním nepořádkem a nesrozumitelným přístupem k vládnutí?

O tom, že je válka nehumánní svinstvo, v němž nevinní lidé trpí pro mocenské zájmy, snad kromě notorických militaristů nikdo nepochybuje. Ocas politickomocenských světovládných přístupů za sebou táhneme celých těch sto let a vůbec se nezdá, že by to mělo skončit.

Alena Zemančíková

Archiv Listů
Autoři Listů

Alena Zemančíková

Stoletá světová válka

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu