Václav Jamek

Mistr Chu-c'pe

Americké kriminální seriály poslední dobou silně zodborněly a zvědečtěly, což se projevuje hlavně tím, že detektivové si na místě činu nerozsvítí a jenom šajní baterkami, takže hned všechno vidí jasněji, a navíc je z temného kouta může nerušeně pozorovat vrah, který dosud nestihl uprchnout. Často se pak na ně vrhne a tou baterkou je umlátí, protože který detektiv by v úleku myslel na to, nepustit baterku. Leda snad Dexter, protože sám vraždí. Další požitek plyne pro vzdělanějšího diváka z toho, jaké anatomické a fyziologické zvláštnosti se objevují při detailní pitvě nešťastných obětí vlivem překladu do češtiny. Ukazuje se, že většina obětí trestných činů v Americe jsou v zásadě obludy. Někdy si říkám, jestli i herci jsou už tak hloupí, že klidně přečtou každý nesmysl, který se ve scénáři naskytne. Tuhle třeba napsal pachatel na papírek souřadnice, kam zakopal svou poslední oběť, a detektivové ji pak podle zeměpisné šířky a výšky skutečně dokázali najít. Jak mystické! Jindy se dozvídáme, že trenér, kterému boxer nechtěl vzdát prodaný zápas, hodil uprostřed zápasu do ringu rukavici. Těžko říct, kde ji vzal, možná ji boxer zapomněl na střídačce.

Neméně pozoruhodné je, jak se v konzumní produkci kulturních statků konstruuje pro potřeby mas obraz génia.

Drtivá většina těch, kdo se na takové pořady v televizi dívají, hrubky zřejmě vůbec nepozná, jiní si jich všimnou, ale mávnou nad nimi rukou, o nic přece nejde, jen o zábavu. Proč by mělo vadit, že většina obyvatelstva jsou podle všeho hňupové, kteří nestojí za bezchybné sdělení? Proč by mělo záležet na tom, zda se jim veřejně předkládají jen věci hodné víry?

Jenže ti hňupové (u nás včetně trestanců) potom aritmetickou většinou na základě obdobně kvalitních údajů, v nichž se vyznají obdobně jako v detailech lidské anatomie, přijímají demokratická rozhodnutí, a tzv. vzdělanci jsou nejspíš přesvědčeni, že za to, jak se společenské uspořádání proměňuje ve frašku, nenesou žádnou odpovědnost. Důsledkem klesajícího vzdělanostního základu a horšícího se obecného úsudku je pak to, že političtí vůdcové, i kdyby nechtěli, nemohou jinak než snažit se masu hňupů a vrtáků, od kterých mají dostat „důvěru“, přesvědčit manipulací, a nikoli ujasňováním – jehož by ve shodě s obecným vývojem začasté ani nebyli schopni: jejich štěstí je, že ty, kdo toho ještě schopni jsou, nedokáže už obyvatelstvo ani pochopit, a tudíž je nemá rádo.

I ukazuje se, že většina obyvatelstva se nechá opít rohlíkem čím dál obyčejnějším, i když má někdy podobu koblihy. Takže se stává zbytečným vůbec něco ujasňovat, když nejlíp uspěje ten, kdo rovnou jen balamutí, protože jde přímo k cíli. Tak jeden prohlásí, že je „levicový“, aniž se také řekne, za jakých podmínek by toto slovo vůbec něco znamenalo; a druhý už jenom „Ano, bude líp“; a místo argumentace stačí přiblížit výrazivo úrovni cílové skupiny. Až ten, kdo dnes říká „Makat!“, lidi něčím dopálí, vystřídá ho s největší pravděpodobností ten, kdo řekne „Fachčit!“; a po něm ten, kdo řekne „Chčijte na ně!“. (To snad už budu po smrti.) Tomio Okamura zatím dospěl na svých volebních plakátech jen k výrazu „bordel“, a prezident republiky to moudře a prozíravě zkouší, aby předešel nejhoršímu (tj. něčemu jinému než sobě), ale doba asi ještě „nenazrála“ (jak říkali komunisti), prý mu to ubírá na popularitě.

Vracel jsem se ve čtvrtek před půlnocí ze schůzky s několika převážně křesťanskými přáteli, čekal jsem už doma v přízemí na výtah a zpoza jedněch dveří jsem slyšel mužský hlas, jak říká doslova toto: „Já nevim ty vole že musíš ty vole vždycky ty vole všechno ty vole nějak ty vole zapatlat ty vole krávo jedna.“ Teprve ze dvou posledních slov jsem vyrozuměl, že muž tak patrně mluví se svou životní družkou. Hle, říkal jsem si, toť onen úplný český heterosexuální pár, jakým jedině by měla být podle české katolické hierarchie svěřována výchova dětí. Přisámbohu ty vole. Už se těším, jak se podle buddhistických představ znovu narodím a budu si muset vybrat nějaké takové rodiče, protože jiní nebudou k mání.

Někdejší (ilegální) předseda vlády Rusnok se ovšem vyjadřoval dost podobně.

Jaký tedy div, že ze všech orientálních mudrců nemá u nás nejvíc učedníků Siddhártha Gautama, Mistr Kchung ani Mistr Meng, Mistr Lao ani Mistr Lie, Mistr Jang ani Mistr Čuang, ani můj oblíbený čínský bůh srandy, ba ani žádný z přitroublých dženájů (běžněji džinů, z původního fest-anglického genii), nýbrž je všechny vysoko přečnívající Mistr Chu-c'pe.

Čím jsi postižen sám, to nejvíc vyčítej druhým, říká Mistr Chu-c'pe. Co nechceš, aby druzí činili tobě, čiň jim ty bez míry a vkusu. Směle se domáhej toho, co ti nepatří, ale platit vždy přiměj druhé. A za všech okolností řvi, jak by tě na nože brali, říká Mistr Chu-c'pe. Zákalem v oku svém každému vytři zrak. Tak praví Mistr Chu-c'pe.

K milovaným učedníkům Mistra Chu-c'pe patří už dlouho náš známý pravicový recesista a mystifikátor David Černý. To je ten, co přidělil Bulharům jako symbol národní státnosti turecký záchod, a přitom se ještě ani nenaučil u sebe doma pořádně přiklápět dekl. Potom vypustil na Vltavu člun s vytrčeným prostředníkem, zvaným prý „flákač“, zřejmě na pozdrav cizím turistům, kteří se u břehů těch kochají panoramatem Hradčan. Od té doby dosáhl druhého nejvyššího stupně dokonalosti v Mistrově řádu, když označil ústa českého prezidenta republiky za otvor chrlící výkaly, a úplně přitom zapomněl, že byl sám odsouzen ke stotisícové pokutě za to, jakým sprostým slovem veřejně počastoval jednoho ze svých kolegů recesistů. (A novináři nás nějak zapomněli informovat o tom, kam ta aféra vlastně dospěla.)

Dostal se tak o mnoho stupňů výš než jiný vymetač záchodů, Karel Schwarzenberg (ten se na rozdíl od ostatních Čechů dokázal udržet v obecné rovině, v níž mohl kdykoli kamkoli zacouvat, což je vnímáno jako elegantní), ale mety nejvyšší, černého pásu Chu-c'pe dosáhli u nás zatím jenom dva lidé. Prvním je Václav Klaus, který své působení v čele státu slavnostně ukončil zločinnou amnestií; dnes tvrdí, že to bylo v záchvatu sexuální dezorientace a rád by to odčinil tím, že by se do nejvyššího úřadu vrátil, což přijde našim novinářům – vesměs majitelům nahnědlého pásu Chu-c'pe – pochopitelné a normální. Na stejnou úroveň se vypracoval někdejší sněmovní poslanec Melčák, který pár dní po zvolení přeběhl ke straně, proti níž jeho voliči hlasovali, a pak měl ještě tu drzost, že se šel svých údajných práv jako údajný zastupitel lidu domáhat k Ústavnímu soudu, a ten mu nedokázal sdělit, že v demokratickém státě žádná práva nemá, protože už dlouho nezastupuje nikoho krom jednoho podivína z Vysočiny, což na poslanecký mandát nestačí.

Sekreční expresivita čili žumpéznost patří k disciplinám, ve kterých Češi věru nedostižně vynikají nad všemi ostatními národy. David Černý by mohl nicméně namítnout, že on jakožto umělec má nárok na širší výrazový rejstřík než hlava státu. V tom by měl zajisté pravdu, ale pořád to nestačí k tomu, aby zrovna on mohl sprosté hlavě státu něco předhazovat. Ve společenském postavení se různí, ale ve sprostotě si nemají co vyčítat.

Právem se tedy cituje odpověď, kterou Mistru Chu-c'pe jednou uštědřil Mistr Lao: „Od vás to sedí, milostivá.“

Prezident republiky je tvor mazaný (nebo si to o sobě aspoň myslí), takže si spousta lidí – možná zbytečně – láme hlavu, jak to s ním vlastně je. Nedávno třeba letěl do Číny a naši vesměs dobromyslní a prostomyslní novináři měli za to, že se tam jede bratřit s ohavnými liberálně-kapitalistickými komunisty, kteří tak jako většina ultraliberálů úplně kašlou na to, jestli v tržním prostředí někdo přežije nebo ne, zvlášť při tom kvantu lidského materiálu: takový pravolevý rozkyv se do těch malinkých makoviček už celý nevejde, takže za tu pouť hlavě státu vesměs zuřivě spílali. Prezident tam však vůbec neletěl kvůli čínským pohlavárům, to byla jenom nevyhnutelná odbočka. Ve skutečnosti chtěl navštívit hlavní chrám Mistra Chu-c'pe v údolí Pi-čcha. A povídá se, že mniši hned poklekli a začali bít hlavami o zem, protože v našem prezidentovi rozpoznali Mistrovu reinkarnaci. Hned ho také opásali duhovým pásem Všech Stupňů Dohromady, ale museli to trochu nastavit čínskou státní vlajkou, protože původně počítali s někým štíhlejším.

Číňané potom naši hlavu státu neposlali do převýchovného tábora na redukční dietu, nýbrž pustili ji zpět domů a dali jí tak příležitost, aby v televizi projevila svou pověstnou rozšafnost několika – řečeno s kamarádem Klausem – ošklivými slovíčky, z nichž se delikátní, zlatoústé a vždy vytříbené české obci kulturní hned udělalo šoufl a ještě pořád ji to drží. Hvězdopravci zahleděli se okamžitě k Uranu a Saturnu, chtíce zjistit, co neblahého tím prezident sledoval (neboť prezident rozhodně vždy a vším něco neblahého sleduje), a z konjunkce s kometou Čurila-Plenkovič jim vyplynulo, že vypouští smradlavé balonky za účelem svého znovuzvolení, což připadá v úvahu bratru za tři roky.

Legenda o Velkém stratégu Zemanovi má tuhý kořínek. I kdyby si však vypočítavě pojišťoval pozici u nejsprostší části voličstva, kterého je zřejmě většina, kdežto ušlechtilá část národa už dva roky usedavě oplakává Schwarzenberga (a když si chce udělat omeletu, pro samé slzy se netrefí vajíčkem do pánve), sotva by takové chování mohlo vyplývat jen z politického výpočtu: všechny inteligentní strategie nejsou nutně sprosté, takže něco skutečně obhroublého musí být v prezidentově povaze, když si z veškeré lidovosti vybírá zrovna tohle, a neřekl bych, že všechny důsledky domýšlí. Navíc je tu něco horšího než jen vulgární vyjadřování: otřesně šosácké názory, kterými svou hrubost zdůvodňuje.

Kultuře hoví tento prezident ještě míň než jeho předchůdce, a co si máme myslet o jeho „ostrůvcích pozitivní deviance“, když nekonformní postoje ve skutečnosti posuzuje z duchovní perspektivy pana Broučka? Názory a performance skupiny Pussy Riot nemusíme milovat ani schvalovat, ale pořád by mělo platit, že v naší civilizaci se za provokaci a za rouhání, byť sebedrzejší a sebenevkusnější, do vězení chodit nemá. Nemohl být prezident aspoň zticha, nebo si najít pro shovívavost k Rusku lepší důvod, zvlášť když vezmeme v potaz jeho krvežíznivý názor na „netolerantní“ islám? Možná by protestoval, až kdyby zuřiví pravoslavní křesťané těm holkám usekali hlavy?

Zemanovo šosáctví je navíc pokrytecké: když odmítal podepsat Putnovu profesuru, skutečný důvod byl osobní. Kdyby se někdy Putna (z družiny jemnocitných a zlatoústých) vyjádřil o mně tak sprostě jako v jednu chvíli o Zemanovi, také bych mu profesorské jmenování (které si jako mimořádně platný český vzdělanec plně zaslouží) odmítl osobně předat, ale spokojil bych se tím, že bych tuto pravomoc rovnou a bez kraválu přenesl na ministra školství, jak se nakonec stalo. Zbytek byla nízká malichernost, ubohý zástupný důvod; navíc za to, jakou ceduli nesl Putna v průvodu Gay Pride, by mu skutečný levicový politik gratuloval: bylo to žádoucí a prospěšné! U koho to chtěl Zeman vlastně získat sympatie, když řádil jako úzkoprsý filistr: u nejkonzervativnější pravice a u spodiny posedlé nenávistí?

Už jsem to napsal dřív: náš reinkarnovaný Mistr Chu-c'pe nejspíš zcela opovrhuje lidmi, o něž své postavení opírá a o jejichž přízeň se dál musí ucházet. V tom opovržení mu asi nedochází, že tito lidé žijí především v jeho vlastních špinavých představách a že se podobají hlavně jemu. Cynický realismus bývá ze všech iluzí ta nejhorší. A nenajde se pitomec, aby opovržení tak okaté nakonec nevycítil.

Tím nechci říci, že jiné šosáky a pokrytce, Chu-c'pe nižších stupňů, u nás nemáme. Za současného prezidenta nesu svůj díl odpovědnosti, protože jsem pro něho hlasoval. Když se mě jeden přítel ptal, jak jsem to mohl udělat, odpověděl jsem: Lid ve své neskonalé moudrosti mi vybral dva špatné kandidáty. Nejdřív jsem nechtěl žádného. Potom jsem pochopil, že bude-li zvolen první, bude zahrnut uctíváním tak nekritickým a tak nesnášenlivým, že mu všechno projde. Bude-li zvolen ten druhý, bude pod neustálým dozorem a nikdo mu nic nedaruje, což je za daných poměrů lepší. Plním závazek, který mi z té volby vyplynul: nedávám nic zadarmo.

Václav Jamek

Archiv Listů
Autoři Listů

Václav Jamek

Mistr Chu-c'pe

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu