Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné

• Hlavní stránka
• Aktuální číslo
• Archiv
• Autoři
• Fotografie
• Pelikán
• Česko-slovenské Mosty
• Předplatné
• Prodejci
• Ohlasy
• Odkazy
• O Listech / O Listach / Über Listy
• Tiráž a kontakty

Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 6 > Jiří Němec: Kterak přijít rozhodnutím ČNB-státu o peníze

Jiří Němec

Kterak přijít rozhodnutím ČNB-státu o peníze

Rozhodnutí bankovní rady ČNB uměle oslabit korunu má i po roce (7. 11. jsme si mohli připomenout první výročí) více kritiků než podporovatelů. Podle zápisu z jednání se rada pro ně rozhodla s plným vědomím toho, že růst inflace v důsledku intervencí bude mít negativní dopad na vývoj reálných mez a že vzestup dovozních cen povede k poklesu kupní síly domácností. Navíc ČNB prý v důsledku červnového nulového růstu spotřebitelských cen zvažovala další devizovou intervenci. Nakonec sice „jen“ prodloužila tu předchozí až do roku 2016 a jen „díky“ tomu vyskočila koruna až na 28 Kč za euro. Skutečnost, že loni ČNB po 11 letech měnového klidu intervencí úspěšně oslabila korunu zhruba o 2 Kč k euru, se určitě dá makroekonomicky zdůvodnit: především prognózou vývoje úrokových sazeb pod nulovou hodnotu (což si jako ne makroekonom umím obtížně představit). Zdaleka ne všichni si tento krok pochvalují. Např. Edvard Outrata říká, že „ČNB uměle srazila korunu na úroveň, na které se domnívá, že by byla, kdybychom měli s Německem stejnou měnu, a pečlivě ji udržuje. Měli bychom tedy mít společnou měnu!“ ČNB dlouhodobě zatím nacházela na přistoupení ČR do eurozóny spíše zápory. Že by oslabení koruny mělo přivést české občany k myšlence: kdybychom měli euro, tak by nám žádná banka naši měnu oslabit nemohla? Není tak vlastně co nejdřívější přijetí eura to nejlepší, než nám ČNB korunu a naše úspory zase nějakým rozhodnutím oslabí? Na druhou stranu by ČNB přišla o svoji ústavní funkci – péči o cenovou stabilitu, o udržování hodnoty české koruny. O euro se stará úspěšně už dlouho jiná banka – ta se sídlem ve Franfurtu na Mohanem.

V roce 1953 proběhla měnová reforma, která zlikvidovala lidem úspory. Prostě se rozhodnutím strany a vlády vypařily. Zůstala jen legendární věta prezidenta Zápotockého pronesená v předvečer: „Naše měna je pevná a měnová reforma nebude!“ Nechci srovnávat nesrovnatelné, ale... Jeden kamarád má syna v zahraničí. Syn tam potřeboval vyřešit svoje bydlení, a tak se kamarád rozhodl, že rodina na zakoupení domu synovi zásadním způsobem finančně přispěje. Vzal do ruky kalkulačku, i když to lze spočítat i z hlavy. Za milion korun v přepočtu k euru (místo 25 tedy 27 korun za euro, a teď je to víc) dostane jeho syn v eurech o cca 3000 eur – 80 tisíc korun méně! Když těch milionů bude třeba 5, bude ztráta už 400 tisíc korun. Peníze kamarádovy rodiny, které si vydělali, řádně zdanili a uložili v bance, tak najednou částečně, ale výrazně ztratily hodnotu. Nikoliv omylem, špatným investováním ani působením tržních finančních mechanismů, ale rozhodnutím státu – ČNB. Pravda, měnovou reformou v roce 1953 přišli lidé o svoje vklady úplně. To je však asi jediný rozdíl.

Jak říkám, nejsem makroekonom, ale škodu, kterou mu svým rozhodnutím způsobila ústřední banka státu, by mu měl v právním státě možná někdo (stát?) nahradit. Nastálo by to i za žalobu?

JUDr. Jiří Němec, Liberec