Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Mezi sociálními skupinami existuje jedna specifická – sympatizanti politických stran. Angažují se v jejich prospěch víc, než aby šli jen volit. Důvodů, proč akceptují program strany, ale nevstoupí do ní, je mnoho. Buď preferují osobní nezávislost a mají averzi k jakémukoli členství, nebo se nechtějí podřizovat stranickým rozhodnutím, či mají špatnou zkušenost s členstvím v jiné straně (u nás zvláště s členstvím v KSČ). Někteří sympatizanti nechtějí straně, s jejímž programem souhlasí, komplikovat situaci – stačí si vzpomenout, jak M. Kalousek, když mu došly věcné argumenty, připomněl v Odborné komisi pro důchodovou reformu jednomu z členů někdejší členství v KSČ.
Podle sociologických výzkumů se otevřenost strany projevuje právě vůči sympatizantům. Teritoriální členění stran by proto mělo být doplněno uspořádáním klubovým – dělníků, žen, odborářů, učitelů, lékařů, mládeže, seniorů. To je personální práce, kde mají strany největší rezervy. Takových lidí je hodně, podaří se jich však získat jen malou část. Sociální demokracie se je snaží získat projektem Přátelé sociální demokracie. Nejvíc sympatizantů ČSSD je v Praze (320), na jižní Moravě (274), severní Moravě (272) a v severních Čechách (173); v ostatních krajích pod stovku. V předminulých volbách se sympatizanti ODS organizovali v Modrém týmu. Někdy jsou spojování s vajíčkovými útoky v předminulých volbách, Modrý tým ale pomáhal při povodních na Liberecku. ANO jako nové uskupení sice usiluje především o získání členů, ale současně o registraci sympatizantů. KDU-ČSL se svými tiskovinami obrací i na sympatizanty. Také KSČM se k nim na jednom svém sjezdu obrátila výzvou. Podobně TOP 09. Obracejí se však k sympatizantům jako k nedefinované skupině, neorganizované. Některé strany umožňují sympatizantům pracovat v odborných komisích, navrhují je do vládních funkcí (v čele zmíněné komise pro důchodovou reformu stojí sympatizant sociální demokracie prof. Martin Potůček). Systematická práce se sympatizanty je potřebná zvláště proto, že ve srovnání se západními demokraciemi mají naše strany málo členů. Prioritou by měly být aktivity, které překonávají Achillovu patu naší politiky – nízkou intelektualizaci a práci s médii. Někteří funkcionáři však jako by měli strach, že si v sympatizantech vytvářejí konkurenci.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
