David Voda

Kadiš za Viktora Ullmanna

Josef Prinke, Pád Antikrista, kol. 1935, dřevoryt,

soukromá sbírka, Německo

Dopoledne 16. října ještě dirigoval Verdiho Rekviem, odpoledne už se tísnil ve vagonu bez oken s polovinou ansámblu, s bývalou manželkou Elisabeth, skladateli Pavlem Haasem, Hansem Krásou, Gideonem Kleinem, dirigentem Karlem Ančerlem, svým libretistou, básníkem a malířem Petrem Kienem a dalšími. Snad mu v uších zněly výhrůžky Regenta z jeho opery Pád Antikrista, kterou nikdy naživo neslyšel? „Jste jediní zástupci duchovního života, kteří mi mohli škodit (...) – Zničím vás.“ Snad si vzpomněl na slova Umělcova tváří v tvář uzurpátorovi ze závěru třetího aktu? „Přicházím, kníže tohoto světa, abych ti zazpíval chvalozpěv, jaký zasloužíš. Smrt a Zvíře, to je pozemský čin, který jsi vykonal. Třetí ti ještě zbývá, ukázat se jako Tyran a opět mne uvěznit...“ Vlak dorazil na nejstrašnější rampu už večer 17., nebo snad ráno 18. října 1944? Na den a sedmdesát let po jeho smrti bude jeho opera provedena v Olomouci, na vlakové stanici, kde se tenkrát nestavělo.

David Voda

Obsah Listů 5/2014
Archiv Listů
Autoři Listů