Jazyk
Novinářským trendem je stále větší měrou snaha o srozumitelnost textu pro lidskou masu. Praktická úloha: Zamyslím se nad právě ukončenou první větou tohoto článku a napadá mě, e ji tedy zhruba (minimálně) padesát procent populace musí přečíst dvakrát a čtyřikrát, aby porozumělo její výstavbě, a tedy jejímu smyslu. V čem jsem udělal chybu? Zaprvé, chybí akční sloveso – skladební dvojice snaha je trendem není adekvátní pro upoutání pozornosti a k dešifraci, nahradíme tedy slovesem snait se. Zadruhé, věta je přespříliš dlouhá a rozvitá, musí se zkrátit a oholit, zbavit zbytečných sedmých pádů a slovesných vazeb. Výsledkem je: Novináři se pořád víc snaí být srozumitelní pro všechny. Je u dostatečně mediální?
Zkracování souvětí na věty jednoduché jako v příkladu Lobbista Ivo Rittig byl v sobotu večer propuštěn na svobodu. Dalším pěti obviněným v kauze tunelování Oleo Chemical navrhl alobce vazbu. Celkem má být propuštěno pět z deseti obviněných. (idnes.cz, 27. září 2014) a v dalších devětadevadesáti procentech současných novinových článků u nás nepřekvapuje, sami však takové věty v mluveném projevu nepouijeme, spojíme je samozřejmě do souvětí. Ale je moné, e budou ve snaze předvýkat nám informační stravu, jako se dnes běně předpéká pečivo, větné podtitulky novin brzy předpřipraveny k pochopení nejen jednoduchými větami, nýbr třebas jen oblíbenými klíčovými slovy, ve výše zmíněném případě snad Rittig propuštěn – vazba pro ostatní – celkem 5 propuštění, nebo dokonce lépe Rittig – propuštění – tunel – vazba, abychom zbytečně nemuseli číst věty a neubírali si tím léta ivota (teprve kdy nás slova zaujmou, přečteme si pár holých vět v článku a v ideálním případě se podíváme na obrázek, čtyři a pětkrát větší ne text).
Paradoxně ale toto osekávání souvětí v zájmu srozumitelnosti ubírá výpovědím na zajímavosti. Stačí si najít jakýkoli návod či kuchařku pro urnalisty typu Volte krátké věty s jednoduchou stavbou, jasně, přesně, stručně, ale BARVITĚ; sloitá souvětí = ztráta orientace; [...] nikdy trpný rod (medialnikurzy.cz) apod. Jak ale psát věty stručně a barvitě? Novináři se pak přece jen s cílem najít kompromis uchylují k souvětím, ovšem nejjednoduššího typu – kromě samozřejmých předmětných vět uvozujících nepřímou řeč uívají spojení vět hlavních, v souvětí by ale měly být maximálně dvě věty. A v rámci kýené stručné barvitosti si opět mediální jazyk vymýšlí nové, mnohdy nesmyslné prostředky.
Krásným příkladem je mediální boj proti nejčastějšímu českému slovu, spojce a. V hodinách slohové výchovy do nás hustili, e se slova v textu nemají opakovat, take stojíme před řešením rovnice se třemi podmínkami: Potřebujeme barvitost + chceme věty spojovat slučovacím poměrem + nechceme opakovat slova. Výsledkem je těký úkol, najít spojce a co moná nejvíce synonym.
V repertoáru ostatních spojek určených pro kopulační spojení vět nic nenajdeme: spojky i a ani věty spojují velmi kostrbatě, spojka nebo je lepším kandidátem, má ale specifický význam vylučovací. Český jazyk je ovšem studnicí bezednou, a tak si novináři našli hned dvě alternativy. První moností je spojka přičem jako ve větě Stráníci si s ním promluvili, přičem mu se jim mezi řečí přiznal, e zabil svoji manelku, (Právo, 21. 1. 2009) přičem význam spojky přičem má být a zároveň, a přitom – tím pádem je pak snad zbytečné dodávat ve zmíněné výpovědi mezi řečí, protoe by mělo být jasné, e se to stalo přitom, co si s ním promluvili. Jasné to ale není – přičem ztrácí své zároveň a zůstává pouze a.
V současné době ještě progresivnější je spojení s tím, e, které, ač mající vlastní význam, se začíná pouívat opravdu absurdně, jako výraz synonymní s a, s přičem nebo s a dodává, e: Rozhodl o tom městský soud v Praze v předběném opatření s tím, e reklama klame zákazníky, (Aktuálně.cz, 6. 12. 2005) nebo ještě krásnější příklad: Je to ta část, která se vdycky při průtoku 450 kubíků staví, řekl Hudeček s tím, e meteorologové předpokládají, e v pátek a sobotu u nebude pršet. (novinky.cz, 29. 5. 2014) Nakolik je tato věta srozumitelná, posuďte sami s tím, e mně osobně se to jeví zvráceně.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.