Jak jste se ocitl s fotoaparátem v Londýně?
Asi tři roky jsem pracoval v muzeu aplikovaného a výtvarného umění Victoria & Albert Museum.
Co vám fotografování v Londýně přineslo?
Nastavení zrcadla, optimismus, mnohoznačný úsměv a vlastní kultivaci v kosmopolitním prostředí, koncentrovaném do jednoho prostoru. Jedinečnou, pravou a nefalšovanou realitu místa, kde se pohyb jakoby nedá zastavit. A pokud se díváte kolem sebe, máte toho tolik na rozluštění, e to chcete stále interpretovat a předávat. Monost pozorovat ne exkluzivitu prostředí, ale běný a všední ivot, pořizovat obrazy, na nich lze jakoby náhlým zastavením času pozorovat prchající okamiky. Měl jsem potřebu spoustu těch střepů sbírat a skládat do formy obrazů tak, aby z nich vznikl smysluplný celek.
Jak pod ten efektní povrch proniknout? Pomáhá vám nějaká metoda, nebo je to věc intuice?
Přiklonil bych se k intuici, ke vnímání prostředí, okamiku, který má svůj vlastní ivot, k pochopení jeho smyslu a ostatních elementů s moností odít je do hávu vlastního pohledu. Tak jako zůstává ve vědomí nějaký prchavý záitek z proitého, který má zřejmě pro náš vnitřní pocit větší význam ne povrchově praktické a zdánlivě důleitější ité skutečnosti, tak je například i londýnská fotodokumentace intimitou a soustředěním se na detaily dějů pod povrchem projevem autenticity.
Na konci je ale vdy výběr snímků...
Ano, ten je důleitý pro návaznost příběhu nebo pro celkové obrazové vnímání souboru. V London's Walk byly vystavované fotografie rozděleny na dvě skupiny. Jedna část se soustředí na reportáně laděné záběry, v nich o síle obrazového vyjádření rozhoduje zachycený moment. Druhá je stylizovanou hrou světla, stínu a kontrastu, vychází ze siluet lidských postav, předmětů a přírody. Příprava záběru i kompozice je v tomto případě delší, výtvarná estetika se uplatňuje dominantněji.
Cítíte se jako fotograf někým ovlivněn, měl jste a máte nějaké vzory?
Pokud nejste první, můete být podvědomě ovlivněn. Vše je determinované mnoha faktory, ale nikdy jsem se nesnail být epigonský ani repetitivní. Pokud mě někdo zaujal, tak fotografové z agentury Magnum nebo Newyorské školy (ICP). Ale spíš tím, e jsem se s jejich pracemi částečně ztotonil. Rukopis, tedy vizuální zachycení obrazu a celkový koncepční krok, jsem se snail zachovat vlastní.
Kde a kdy bude moné vaše fotografie v blízké budoucnosti uvidět?
Mám rozpracovaných několik souborů, u nich jsem předem počítal s určitou časovou náročností, myslím ale, e příští rok by jeden z nich opět mohl vyjít na světlo světa. Kde to bude, to ještě zvauji.
-tt-
Jiří Nováček (1966) absolvoval Fakultu fotografie SU v Opavě. Soubor London's Walk představil poprvé v roce 2007. Další projekt Gradus Ad Deum (2008–2009) přibliuje ivot mnichů v rajhradském klášteře. V roce 2011 dokončil a knině vydal dokument z oblasti sociální péče Domicilia. V Holandsku vytvořil cyklus Transmissie (2009–2011). Věnuje se i dlouhodobým projektům, například ji šest let cyklu ze ivota aristokratických rodin v Čechách a na Moravě. ije v Jihlavě.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.