Václav Jamek

Kobliha s pudinkovou náplní aneb Prémiová poukázka

Člověk se pořád má čemu divit, a to je dobře. Prospívá to zdraví. Tak prý třeba Američané začali ničit raketami ropné rafinérie v severním Iráku, aby zabránili divokým islamistům s tou ropou obchodovat. To mi nejde do hlavy. Islamisté přece neobchodují sami se sebou. Nestačilo by znemožnit těm, kdo od nich ropu kupují, což budou jistě nějaké nadnárodní společnosti řízené z Ameriky, aby to dělali? Takže co třeba policejně obsadit pár budov v New Yorku a tak porůznu? Proti Rusku je Západ samá sankce, ale vlastní lidi klepnout přes nenechavé prsty neumí? Obchod je zřejmě opravdu neovladatelný živel, horší než cunami. Nebo přinejhorším: nestačilo by zavřít ropovody a hlídat výstupní kohoutky? Mystickou cestou zatím Alláh ropu nepřenáší a vsadil bych se, že ani nebude. To by jim pak mohl i ty rafinérie opravit. Takže co je v tom zase za stratégii?

A dále: český ministr kultury Daniel Herman prý co nevidět navrhne, aby byl poslanec Marek Benda oficiálně prohlášen za pamětihodný objekt. To jenom chválím. Co kdyby nám po něm začali malovat sprejeři. Já bych na něj přibil ještě takovou zdobenou ceduli a na ní by stálo gotickým písmem: Gsem tadj a bvdv. Už se ani moc nedivím tomu, že řečený pamětihodný objekt už zase přišel s hrozným nápadem, jakýmižto nám vždykolvěk připomíná dávno, leč neprávem zapomenuté časy, arciže v hávu nevídaném, neboť nadešly od těch dob vývoje převeliké, příkladmo demokracie, ve strzedowieku wjec nemysledlná. Mé dychtivé očekávání nových obludností nicméně trochu zklamal, protože jenom oprášil něco, s čím tady už před časem strašili naši udatní lidovci: rodiče by prý měli dostat bianco volební hlasy také za své děti. Čím víc dětí, tím víc hlasů. Zajímavé je, že Marek Benda nenavrhuje, jak by se ony dětské volební hlásky rozdělily mezi tatíčka a matičku. Podle jeho čím dál patriadrchálnějšího vzezření bych odhadoval, že za dítka by hlasoval zásadně tatíček. A protože jeví se rovněž nemysledlným, že by v takových úplných heterosexuedlných rodinách, kdež jediné lze děcka právem míti a uchovávati, matička jináče smýšlela než tatíček, neměl by potom tatíček hlasovati i za matičku? Být parlamentem, vrátil bych pamětihodnému objektu ten návrh k domyšlení.

A není on ten Marek Benda náhodou konzervativní katolík? O těch se přece ví, že každému nařizují jenom pohlavní zdrženlivost, ale sami se množí jako králíci a nechtějí přestat, protože by nejradši jen pobírali přídavky na děti a místo poctivé práce by se jen modlili a kdovíco ještě. Tak to se, pani, nedivim, že by prostřednictvím těch parchantů nejradši o všem rozhodovali sami a dobrák socialista aby se kvůli nim udřel. Udatní lidovci měli by imrvére ústavní většinu, a kdyby hrozilo, že o ni přijdou, katolické manželské postele by se deset měsíců před volbami svorně rozvrzaly, a bylo by zase všechno v cajku.

Kterak jen vysvětlit návštěvníku z krásného 12. století, posvěceného jistotou zářné Boží přítomnosti, co všechno se od té doby semlelo? Už od 15. století začali nějací kacíři s myšlenkou svobodného individuálního svědomí, vymýtit se to nepodařilo, potom osvícenství, nová politická filosofie, nakonec po chvályhodných průtazích tu a tam i demokracie, která na zásadě svobodného individuálního vědomí a svědomí stojí. I může, má se za to, občanská práva plně vykonávat toliko jednotlivý občan takovým vědomím a svědomím plně obdařený, a nikdo jiný. Jednotlivý občan nepromění se tudíž žádným úradkem v celý hrozen občanů; natožpak příčinou biologickou. Tatíčkova plodivá síla nezakládá důvod k rozšíření jeho individuálních občanských práv. Se saněmi o několika hlavách, navíc jednomyslných, demokracie nepočítá. U dětí se trpělivě vyčká, až toho rozumu dojdou, a mezitím za ně rozhodují dílem rodiče a dílem Obec, složená výhradně ze zákonně odpovědných občanů. Obec má rodičům v jejich odpovědnosti za děti pomáhat, ne jim poskytovat ploditelská privilegia. Dítě není žádná prémiová poukázka; anižpak jí není jeho svědomí v jakémkoli okamžiku života. Nikdo nemá právo brát z něho závdavek. Vskutku nechápu, jak by chtěl pamětihodný objekt vklínit do základů demokratického zřízení své religiózně fašounské představy: doby Lykurgovy Sparty, která trestala bezdětné či málodětné omezováním práv a jejíž zákony jsou prapůvodem všech eugenických a biologizujících teorií společnosti, jsou dávno pryč. Řekl bych, že to měl pamětihodnému objektu někdo vysvětlit, už když údajně studoval vysokou školu; jenže to by u nás politologové sami nesměli být stejně pomatení jako on.

Pokud někdo demokracii nechce, ať to po pravdě lidem zjeví a k této pravdě se je pokusí dovésti. (Jenže to by se asi musel vzdát poslaneckého mandátu, s nímž jeho bytost za ta léta už důvěrně srostla.) Ostatně na Bendově místě bych byl ještě odvážnější: proč by koneckonců za celou farnost včetně malých křtěňátek nemohl hlasovat farář (a abych byl spravedlivý: za každou stranickou buňku včetně nezletilých buňčátek její předseda)? Proč by za celou republiku včetně malých republíčat nemohl, u všech čertů, hlasovat Miloš Zeman, nebo Babiš? Proč by nemohla za celý svět, u ďasa, hlasovat ratingová agentura Moody's?

Když už jsem v těch drbech: jela tuhle moje sestra do Prahy a v metru dostala koblihu přímo od Babiše. Dával jí k tomu ještě nějaké papíry, ale ty si od něho nevzala, a jenom si říkala: kde já už toho chlapa viděla? K jeho cti budiž řečeno, že koblihu zpátky nechtěl. Měla prý pudinkovou náplň a sestře tuze chutnala; já osobně dávám přednost džemu. Nějak mi to připomnělo, že Suchý a Šlitr kdysi napsali jednu písničku, kde se mluvilo o pudinku. Na Babišově místě bych tuto náplň možná vynechal. Moje sestra by určitě brala i ten džem.

Jó, kníže, ten byl lidu blíže. Babiš nám dá džem, neboť slouží všem.

V souvislosti s Babišem mi vytanul také jeden normalizační vtip. Není bůhvíjak vtipný. Husák se Štrougalem se vypraví na inspekci vysokých škol; a krátce nato se shodou okolností vypraví zase na inspekci věznic. Když se vracejí, říká Husák: Budeme muset dát víc peněz na vězeňskou stravu. Štrougal se diví: A co menzy? Na ty nedáme nic? Husák: To jako myslíš, že budeme ještě někdy studovat na vysoké škole?

O Babišovi se proslýchá, že si nedávno nechal vysvětlit, co jsou to humanitní vědy, kvůli věčným stížnostem na to, jak špatně jsou financovány (podle toho, jak se vyjadřuje Miloš Zeman, by to zrovna tak mohl být on, ale byl to prý Babiš). Vysvětlovali mu to, obecnou podstatu nepochopil, tak mu vyjmenovávali, které to jsou, až dospěli k historii. Historie! pravil ministr financí, to má být věda? Bez historie já se obejdu.

Člověk mu to rád věří, ale proslýchá se také, že pražské filozofické fakultě chybí na řádný provoz třicet milionů korun. Oni totiž ani opravdoví vědcové z opravdových exaktně vědeckých fakult humanitní vědy v žádné úctě nechovají a na rozdělování univerzitních peněz je to už několik desetiletí znát. A jak myslíte, že se to asi bude řešit? Přece propouštěním pedagogů. Ideální stav vysoké školy humanitního zaměření v Praze by byl, kdyby žádné učitele platit nemusela. (Ty venkovské dostávají něco peněz z Evropské unie.) Vypadá to, že tento sen se pomalu začne vyplňovat. Nebo by mohla Karlova univerzita přesídlit na Křivoklát a do Nového Strašecí, a směla by taky žebrat o peníze v Bruselu. Možná by stačilo přestěhovat tam rektorát, to ostatní už by se tak nějak detašovalo zas do Prahy.

Co my s tím naděláme. Koukáme do země a jen s obavami čekáme, koho pešek bouchne. Ale co ti dynamičtí pravicoví studenti, kterými naše vysoké školy oplývají: nemělo by jim vadit, že se jim kvalitního vzdělání zřejmě nedostane? Jestli by měl jít někdo do stávky, pak jsou to oni. Kdyby ovšem nebyli tak pravicově ukáznění.

Skončím pěkným samojedským lidovým popěvkem:

Veselo je kvočně
na severní točně,
mňau, mňau, kuňbaba!

Václav Jamek

Obsah Listů 5/2014
Archiv Listů
Autoři Listů

Václav Jamek

Kobliha s pudinkovou náplní aneb Prémiová poukázka

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu