Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 5 > Václav Jamek: Kobliha s pudinkovou náplní aneb Prémiová poukázka
Člověk se pořád má čemu divit, a to je dobře. Prospívá to zdraví. Tak prý třeba Američané začali ničit raketami ropné rafinérie v severním Iráku, aby zabránili divokým islamistům s tou ropou obchodovat. To mi nejde do hlavy. Islamisté přece neobchodují sami se sebou. Nestačilo by znemonit těm, kdo od nich ropu kupují, co budou jistě nějaké nadnárodní společnosti řízené z Ameriky, aby to dělali? Take co třeba policejně obsadit pár budov v New Yorku a tak porůznu? Proti Rusku je Západ samá sankce, ale vlastní lidi klepnout přes nenechavé prsty neumí? Obchod je zřejmě opravdu neovladatelný ivel, horší ne cunami. Nebo přinejhorším: nestačilo by zavřít ropovody a hlídat výstupní kohoutky? Mystickou cestou zatím Alláh ropu nepřenáší a vsadil bych se, e ani nebude. To by jim pak mohl i ty rafinérie opravit. Take co je v tom zase za stratégii?
A dále: český ministr kultury Daniel Herman prý co nevidět navrhne, aby byl poslanec Marek Benda oficiálně prohlášen za pamětihodný objekt. To jenom chválím. Co kdyby nám po něm začali malovat sprejeři. Já bych na něj přibil ještě takovou zdobenou ceduli a na ní by stálo gotickým písmem: Gsem tadj a bvdv. U se ani moc nedivím tomu, e řečený pamětihodný objekt u zase přišel s hrozným nápadem, jakýmito nám vdykolvěk připomíná dávno, leč neprávem zapomenuté časy, arcie v hávu nevídaném, neboť nadešly od těch dob vývoje převeliké, příkladmo demokracie, ve strzedowieku wjec nemysledlná. Mé dychtivé očekávání nových obludností nicméně trochu zklamal, protoe jenom oprášil něco, s čím tady u před časem strašili naši udatní lidovci: rodiče by prý měli dostat bianco volební hlasy také za své děti. Čím víc dětí, tím víc hlasů. Zajímavé je, e Marek Benda nenavrhuje, jak by se ony dětské volební hlásky rozdělily mezi tatíčka a matičku. Podle jeho čím dál patriadrchálnějšího vzezření bych odhadoval, e za dítka by hlasoval zásadně tatíček. A protoe jeví se rovně nemysledlným, e by v takových úplných heterosexuedlných rodinách, kde jediné lze děcka právem míti a uchovávati, matička jináče smýšlela ne tatíček, neměl by potom tatíček hlasovati i za matičku? Být parlamentem, vrátil bych pamětihodnému objektu ten návrh k domyšlení.
A není on ten Marek Benda náhodou konzervativní katolík? O těch se přece ví, e kadému nařizují jenom pohlavní zdrenlivost, ale sami se mnoí jako králíci a nechtějí přestat, protoe by nejradši jen pobírali přídavky na děti a místo poctivé práce by se jen modlili a kdovíco ještě. Tak to se, pani, nedivim, e by prostřednictvím těch parchantů nejradši o všem rozhodovali sami a dobrák socialista aby se kvůli nim udřel. Udatní lidovci měli by imrvére ústavní většinu, a kdyby hrozilo, e o ni přijdou, katolické manelské postele by se deset měsíců před volbami svorně rozvrzaly, a bylo by zase všechno v cajku.
Kterak jen vysvětlit návštěvníku z krásného 12. století, posvěceného jistotou zářné Boí přítomnosti, co všechno se od té doby semlelo? U od 15. století začali nějací kacíři s myšlenkou svobodného individuálního svědomí, vymýtit se to nepodařilo, potom osvícenství, nová politická filosofie, nakonec po chvályhodných průtazích tu a tam i demokracie, která na zásadě svobodného individuálního vědomí a svědomí stojí. I můe, má se za to, občanská práva plně vykonávat toliko jednotlivý občan takovým vědomím a svědomím plně obdařený, a nikdo jiný. Jednotlivý občan nepromění se tudí ádným úradkem v celý hrozen občanů; natopak příčinou biologickou. Tatíčkova plodivá síla nezakládá důvod k rozšíření jeho individuálních občanských práv. Se saněmi o několika hlavách, navíc jednomyslných, demokracie nepočítá. U dětí se trpělivě vyčká, a toho rozumu dojdou, a mezitím za ně rozhodují dílem rodiče a dílem Obec, sloená výhradně ze zákonně odpovědných občanů. Obec má rodičům v jejich odpovědnosti za děti pomáhat, ne jim poskytovat ploditelská privilegia. Dítě není ádná prémiová poukázka; anipak jí není jeho svědomí v jakémkoli okamiku ivota. Nikdo nemá právo brát z něho závdavek. Vskutku nechápu, jak by chtěl pamětihodný objekt vklínit do základů demokratického zřízení své religiózně fašounské představy: doby Lykurgovy Sparty, která trestala bezdětné či málodětné omezováním práv a její zákony jsou prapůvodem všech eugenických a biologizujících teorií společnosti, jsou dávno pryč. Řekl bych, e to měl pamětihodnému objektu někdo vysvětlit, u kdy údajně studoval vysokou školu; jene to by u nás politologové sami nesměli být stejně pomatení jako on.
Pokud někdo demokracii nechce, ať to po pravdě lidem zjeví a k této pravdě se je pokusí dovésti. (Jene to by se asi musel vzdát poslaneckého mandátu, s ním jeho bytost za ta léta u důvěrně srostla.) Ostatně na Bendově místě bych byl ještě odvánější: proč by koneckonců za celou farnost včetně malých křtěňátek nemohl hlasovat farář (a abych byl spravedlivý: za kadou stranickou buňku včetně nezletilých buňčátek její předseda)? Proč by za celou republiku včetně malých republíčat nemohl, u všech čertů, hlasovat Miloš Zeman, nebo Babiš? Proč by nemohla za celý svět, u ďasa, hlasovat ratingová agentura Moody's?
Kdy u jsem v těch drbech: jela tuhle moje sestra do Prahy a v metru dostala koblihu přímo od Babiše. Dával jí k tomu ještě nějaké papíry, ale ty si od něho nevzala, a jenom si říkala: kde já u toho chlapa viděla? K jeho cti budi řečeno, e koblihu zpátky nechtěl. Měla prý pudinkovou náplň a sestře tuze chutnala; já osobně dávám přednost demu. Nějak mi to připomnělo, e Suchý a Šlitr kdysi napsali jednu písničku, kde se mluvilo o pudinku. Na Babišově místě bych tuto náplň moná vynechal. Moje sestra by určitě brala i ten dem.
Jó, kníe, ten byl lidu blíe. Babiš nám dá dem, neboť slouí všem.
V souvislosti s Babišem mi vytanul také jeden normalizační vtip. Není bůhvíjak vtipný. Husák se Štrougalem se vypraví na inspekci vysokých škol; a krátce nato se shodou okolností vypraví zase na inspekci věznic. Kdy se vracejí, říká Husák: Budeme muset dát víc peněz na vězeňskou stravu. Štrougal se diví: A co menzy? Na ty nedáme nic? Husák: To jako myslíš, e budeme ještě někdy studovat na vysoké škole?
O Babišovi se proslýchá, e si nedávno nechal vysvětlit, co jsou to humanitní vědy, kvůli věčným stínostem na to, jak špatně jsou financovány (podle toho, jak se vyjadřuje Miloš Zeman, by to zrovna tak mohl být on, ale byl to prý Babiš). Vysvětlovali mu to, obecnou podstatu nepochopil, tak mu vyjmenovávali, které to jsou, a dospěli k historii. Historie! pravil ministr financí, to má být věda? Bez historie já se obejdu.
Člověk mu to rád věří, ale proslýchá se také, e praské filozofické fakultě chybí na řádný provoz třicet milionů korun. Oni toti ani opravdoví vědcové z opravdových exaktně vědeckých fakult humanitní vědy v ádné úctě nechovají a na rozdělování univerzitních peněz je to u několik desetiletí znát. A jak myslíte, e se to asi bude řešit? Přece propouštěním pedagogů. Ideální stav vysoké školy humanitního zaměření v Praze by byl, kdyby ádné učitele platit nemusela. (Ty venkovské dostávají něco peněz z Evropské unie.) Vypadá to, e tento sen se pomalu začne vyplňovat. Nebo by mohla Karlova univerzita přesídlit na Křivoklát a do Nového Strašecí, a směla by taky ebrat o peníze v Bruselu. Moná by stačilo přestěhovat tam rektorát, to ostatní u by se tak nějak detašovalo zas do Prahy.
Co my s tím naděláme. Koukáme do země a jen s obavami čekáme, koho pešek bouchne. Ale co ti dynamičtí pravicoví studenti, kterými naše vysoké školy oplývají: nemělo by jim vadit, e se jim kvalitního vzdělání zřejmě nedostane? Jestli by měl jít někdo do stávky, pak jsou to oni. Kdyby ovšem nebyli tak pravicově ukáznění.
Skončím pěkným samojedským lidovým popěvkem:
Veselo je kvočně na severní točně, mňau, mňau, kuňbaba!
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.