Dialog o transformaci

S Rudolfem Zahradníkem hovoří Martin Soldát

Rudolf Zahradník (1928) je český kvantový chemik a vysokoškolský pedagog, univerzitní profesor. Byl předsedou Akademie věd ČR i Učené společnosti ČR.

Co pro vás znamená rok 1989?

Byla to jedna ze dvou největších událostí v mém životě. Jedna byla porážka nacismu, druhá soumrak komunismu. První byl úžasný přelom. To, že se nám pak po nacismu do tří let věci zhroutily, byl malér. To, že jsme... Hovořím v plurálu, jako bych ke spolku přímo patřil... To, že česká politika republiku dovedla do současného stádia, je žalostné.

Měl jste možnost se kontaktovat s disidenty?

S tím jádrem udatným a statečným, které jsem vždy obdivoval, jsem býval v kontaktu pouze pomocí rozhlasu. Byl jsem v živém kontaktu s profesorem Otto Wichterlem především proto, že jsem nadmíru ctil jeho vědu. Nyní se hovoří o nylonkách a kontaktních čočkách. To je milé, avšak on byl geniální chemik a fenomenální pozorovatel lidské společnosti. Jeho typ odporu byl odporem, jenž byl mé duši naprosto blízký, neboť jsem si počínal podobně. Nějaký rok jsem mohl přednášet, a pak jsem opět přednášet nemohl. Táhlo se to po celý můj život. Asi tři roky před koncem jsem řekl studentům: „Kdo to udělá za jedna, tomu půjčím na dva týdny poučnou knihu.“ Půjčoval jsem Masarykovy Ideály humanitní a Jak pracovat a další jeho díla. Dnes to vypadá téměř směšně, ale nikdy jsem se neobával připomenout geniálního Masaryka. Po desetiletí však jeho jméno nebylo vůbec vyslovováno. Nyní mám radost, když potkám nemladou dámu či dospělého gentlemana, u nichž se ukáže, že chodili na mé přednášky: „Pane profesore, nás to hodně těšilo, co jste říkal mimo kvantovou chemii. Obávali jsme se však, že vás zavřou.“ Já na to: „Má drahá, já jsem byl naprostý hochštapler v tom smyslu, že když jsem vycházel z budovy na Albertově, tak jsem to pouštěl z hlavy.“ Do obecné části testů jsem dával otázky spojené s první republikou, včetně jmen význačných politiků, což byla z tehdejšího hlediska nehoráznost.

Vkládal jste do roku 1989 naděje?

Ano, vkládal jsem do toho obrovské naděje. Vždy jsem si myslel, že česká společnost je společností docela zdatných, v průměru docela kvalifikovaných, docela chytrých a pracovitých lidí. Nám se podařilo prohospodařit velice mnoho.

Silná slova. Alespoň nějaká očekávání se naplnila?

Samozřejmě, to jsou notoricky známé věci, které lidi již dávno nudí. Pochopitelně nejsme v pozici otroků, jsme svobodní lidé. Můžeme prakticky dělat, co nás napadne, pokud přímo neohrožujeme ostatní bytosti. Když je něčeho dosaženo, tak se to posléze stane všedním. Mohli jsme být velice úspěšnou zemí. Vím, že navázat na první republiku přímo bylo nemyslitelné. V mnoha směrech byla – politicky, hospodářsky a vzdělanostně jedním z evropských divů světa. Dotáhli jsme to tam, že dokonce tato země dokázala prodat Plzeňský prazdroj do Jižní Afriky. Tento způsob obchodu je podle mne na hranici duševní nemoci. Říkám to, co cítím. Domnívám se, že lidé, kteří to umožnili, dostali velikánské diškrece.

Domníváte se, že komunismu je odzvoněno?

Pokud by svět byl spojen s demokratickými, vzdělanými, kvalifikovanými vládami a pokud by byla alespoň středně velká prosperita, pak je nacismu a i komunismu odzvoněno. Kdybych byl politik, bylo by mi nevolno z toho, jakou podporu získali komunisté v říjnových volbách 2012. Někde jsou nejsilnější a někde jsou druzí. To je výsledek politiky naší pravice.

Vidíte komunistický režim také z pozitivní stránky?

Víte, nechci být nespravedlivý. Jistě se naleznou pozitivní rysy. Přestože zdravotnictví bylo v mnoha směrech chudé, hloupé a nedostatečné, mělo také jisté dobré rysy, které se nám podařilo zrušit. To proto, že jsme také hloupí. To se například týká očkování dětí. To však je otázka zdravotnické osvěty. Nějak zanikla, a tak jsou s tím trampoty.

To, že v minulosti byla téměř stoprocentní zaměstnanost, mnoho neznamená, neboť byla dosažena podvodem. Tam, kde stačí jeden člověk, v reálném socialismu byli tři. To je úskok a je to stejné, jako bych měl ocenit něco na nacismu. Než nastoupil Hitler, bylo zle, ale poté bylo lépe a lépe. Stavba dálnic je s oblibou uváděna. Máslo ve větší míře nebylo, ale dálnice se stavěly a jednoduše to rozpumpoval vojenský průmysl. Víme, jak to dopadlo.

Jak vybudit ty, kteří by byli kompetentní a měli zasednout na místa ve veřejném prostoru?

Politiku ovládly skupiny lidí, kteří hledí na svůj prospěch, zisk a pevně se drží svých pozic. Ilustruji to na příkladu vysokého školství, avšak platí to obecně. Soudím, že jediný bod, který je naprosto fundamentální pro dobré fungování školy, je učitelský sbor. Naneštěstí se právě o tom mnoho nehovoří. Vedou se řeči o knihovnách, o počítačích, o finančních prostředcích, o všem možném, ale o kvalitě učitelského sboru ne. Říká se, že nejsou lidé. Namítám, že lidé jsou, ale chce to cosi navíc. Rektora, děkana a šéfa katedry či ústavu, který se trvale rozhlíží kolem sebe – dnes se může rozhlížet také v zahraničí, ne pouze doma. Neusiluje o to, aby jeho sestava byla pouze dobrá či velmi dobrá, ale aby byla skvělá, to se však často neděje.

Svoboda, spojení „pravda a láska.“ Někdo se nad tím pozastavuje s posměchem, nicméně svobodu žádal každý...

Mně je to heslo velice blízké, milé a ctím je. Rozumím, že někomu je nesympatické, ale přinejmenším by o tom neměl hovořit neslušně. Kdo hovoří o „pravdoláskařích“, prokazuje nevychovanost. Jelikož je nevychovanost v našich politických kruzích, ale i v celé společnosti velká, je to špatné.

Myslíte, že se stát účastní dostatečným podílem na financování vědy?

Jsme na chvostu. Mnohým lidem nejde o výzkum, ale o snahu poškodit Akademii, tedy převést finance na takzvaný průmyslový výzkum. To je vidět, jaká témata si konkrétní lidé vybírají. To, jak se to děje, není protiprávní, ale je to výraz naší pomatenosti. V devadesátých letech jsem průmyslovým podnikům mezi Ostravou a Plzní naléhavě doporučoval, aby se kvalifikovaní reprezentanti firem obraceli s konkrétními potřebami a přáními na odborníky vysokých škol a Akademie. Bylo to přijímáno se sympatiemi, avšak zájem ve skutečnosti byl mizivý. Zájem měly některé firmy švýcarské, americké a německé. Překážky z české strany však rozvinutí této spolupráce nedovolily.

Sluší se říci, že taková automobilka Škoda Auto má svůj výzkum a ten je využíván pro ostatní společnosti koncernu.

Španělsko, Německo... Ano, uvádíte, pěkný příběh. Zaplať Bůh za něj. Je to fajn, neboť do rozpočtu přidávají slušnou částku.

Ukázka z delšího rozhovoru; redakčně upraveno a podstatně zkráceno. Úplná podoba bude zveřejněna na internetové stránce revue Prostor.

Fenomén transformace

je záměr, který se snaží v rozhovorech zpřístupnit zájemcům, jak prožívali a prožívají polistopadové období lidé z různých věkových, konfesních či profesních skupin. Táže se také po splněných či nesplněných nadějích z přelomové doby. Dialogy by měly být komplementem ke slovníku a mezinárodnímu projektu Atlas transformace www.monumenttotransformation.org/atlas-transformace/index.html.

Jsou představovány na internetu, v rozhlase, ale také v tištěné podobě mj. v Listech.

Martin Soldát, Institut pro péči o kulturní

a intelektuální dědictví Praha

http://www.ippkid.cz/

Martin Soldát

Obsah Listů 5/2014
Archiv Listů
Autoři Listů

Dialog o transformaci

Fenomén transformace

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu