Antonín Rašek

Člověk nestačí žasnout

Asi jsem trpěl bludem, když jsem si myslel, že uvězněný může při slušném chování požádat o podmíněné propuštění po vykonání poloviny trestu. To se mi zdálo přiměřené. Litoměřický soud mě vyvedl z omylu. Chtěl pustit někdejšího starostu Chomutova a exsenátora Alexandra Nováka, odsouzeného na čtyři roky, již po šestnácti měsících. To jsem si myslel, že může udělat jen z milosti nebo amnestií prezident, což Miloš Zeman dělat nechce. Maně si vzpomínám, že Novák byl zároveň odsouzen k zaplacení pětimilionové pokuty, což se mi v případě úplatku ve výši 42 milionů přiměřené nezdálo. Teď soudce podmiňuje Novákovo propuštění právě zároveň zaplacením celé částky do sedmi let. Myslel jsem si bláhově, že to dávno zaplatil, když má údajně ve světě majetek daleko vyšší.

Soudkyně ve věci Jany Nagyové-Nečasové a vysokých důstojníků zpravodajské služby Helena Králová odsoudila hlavní aktérku k podmíněnému trestu a zpravodajce de facto osvobodila. Když se objevila zpráva o verdiktu, podotkl přítel, který také nosil vojenskou uniformu, že naše soudy jsou spíš očistcem, ale bez pokání. Pak upřesnil, že jsou očistcem v případě kauz politicky cinknutých a obviněných solventních. Dochází údajně i k nepříliš vzácné symbióze jevů obou.

Nám smrtelníkům nezbývá než rozhodnutí soudu respektovat, i když máme vlastní názor. Zvláště když se dozvídáme, že se státní zástupce proti rozhodnutí soudkyně odvolá. A k překvapení se odvolal i Ondrej Páleník. I když potrestán ministrem obrany být nemohl. Už ale věděl, že se skutečnému soudu nevyhne, takže čert ví, proč mu to jeho obhájce poradil.

Nepřekvapuje, že důvěra k institucím je nízká. Jisté politické kruhy si vytvořily systém, jehož součástí bylo vědomí beztrestnosti. Než začala padat kosa na kámen díky odvážným. I když zjevně ne stále všude. Ale nejde jen o tento systém. U vojáků je smutné, koho stíhání postihuje. Podepisuje se na tom nedomyšlená personální politika (kvůli stejně nedomyšleným organizačním strukturám). Už to, že Vojenské zpravodajství spojuje rozvědku s kontrarozvědkou, je v rozporu se zákonem i funkčně diskutabilní. Podobně lze hodnotit, že mu byla podřízena 601. skupina speciálních sil. Jmenování bývalých velitelů 601. skupiny generálů O. Páleníka a M. Kovandy do čela Vojenského zpravodajství bylo patrně vážnou chybou, která mohla úspěšné velitele zahraničních misí jen poškodit. Kdyby vyšli z Vojenského zpravodajství, pravděpodobně by se jako profesionálové činu nemuseli dopustit. Jejich kariéra měla směřovat do Generálního štábu.

Obvinění v kauze Nagyové-Nečasové jsou nejen viníky, ale i oběťmi; Vlasta Parkanová nemusela být stíhána a Karolína Peak nemusela utržit ostudu, kdyby ustavování do tak vysokých funkcí bylo střízlivé.

Antonín Rašek, Praha

Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Člověk nestačí žasnout

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu