Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 4 > Josef Kašpar: Costa Concordia – emblém stínů i světla italian way of life
Píšu tyto řádky v sobotu 26. července po poledni, v okamiku kdy z Tigullia, čnícího nad janovským zálivem, se ji rýsují obrysy tři sta metrů dlouhého vraku lodi Costa Concordia. Snad se během posledních hodin nic nestane a loď po několika hodinách zakotví v přístavu, kde bude během příštích dvou let demontována a půjde do šrotu.
Dva a půl roku dlouhý příběh ztroskotané lodi začal obrovskou ostudou a tragédií, která stála ivot 32 lidí. Tělo jednoho z nich, člena posádky, nebylo nikdy nalezeno. Kapitán lodi Francesco Schettino je obviněn z lehkovánosti, nezodpovědnosti a opuštění lodi v okamiku, kdy bylo nejhůř. U soudu se hájí tím, e neštěstí způsobil hlavní kormidelník, který neuposlechl jeho pokynů. A protoe toho bylo málo, právě v okamiku kdy se zničená loď chystala na poslední cestu do Janova, se nechal na ostrově Ischia vyfotografovat při elegantní party a prohlásil, e obyvatelé ostrova Giglio na ztroskotání vydělali, protoe se stal centrem pozornosti celého světa. Lze jen doufat, e soud mu podobné chování přičte k dobru... Není pak divu, e podobné chování jen oivilo tradiční klišé a předsudky o obyvatelích Apeninského poloostrova.
Ke světlům patří především hluboká a stálá solidarita obyvatel ostrova Giglio, pro které tragická smrt tolika lidí zůstává nevymazatelnou skvrnou. Narovnání obra a jeho technicky velmi sloitý převoz přes širé moře do Janova ukázaly, jak ji často v minulosti, e kdy Italové chtějí, dokáou. Bohuel velmi často nechtějí. Likvidace lodi Costa Concordia byla a je z technického hlediska absolutní rekord. A firmy, které na obtínou a nákladnou operaci přijely na Giglio z Nizozemí, Austrálie i Jiní Afriky, uznaly technickou schopnost, obětavost, ale i spolehlivost svých italských spolupracovníků a úřadů.
Itálie je země různorodá a plná kontrastů i paradoxů. O chaotické Neapoli se nejen v Itálii, ale i v celém světě ví. Málokdo ví, e v metropoli, ve které organizovaný zločin má jednu ze svých základen, se vyrábějí technicky velmi pokročilé části dopravních letadel americké firmy Boeing... Město zaloili Řekové někdy před 2200 lety, a tak naděje, e změní mentalitu, příliš velká nebude.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.