Olomouc

Neskončíme-li zcela zle, jednou budou na to granty a projekty; zvídaví nebo školou pověření mladí budou vyhledávat stoleté a starší pamětníky a sepisovat zas jednu paměť národa. Ale ještě je čas, oni mají teprv šedesát až devadesát.

V Miráklu je dojemná scéna: výborná rusistka Božena Pokorná chodí po Praze a opravuje protiokupantské nápisy: „V levé ruce držela plechovku s bílou barvou, v pravé štětec a přidělávala na nápisech měkké znaky, které rusky ne zcela gramotní písmomalíři vynechali...“ V Olomouci korektor nepůsobil, a tak na velké křižovatce prosvítal donedávna z omítky nápis se šipkou „MOSKVA 4000 KM“, taky chybný, ač ne gramaticky. Už ho zamalovali, jak se to za Husáka nepodařilo; jsou k dostání lepší barvy, a bez fronty. Že to byla památka? To je jedno.

Ještě ale jinde prosvítá Dubčekovo nábřeží. Bylo postaveno jako Zborovské; za protektorátu bylo Na Bystřičce, poté Kyjevské, nyní Dr. Milady Horákové. Těm, kterým překážel před víc než dvaceti lety Kyjev, by už asi zas nepřekážel. A tak dokola.

Olomouc, Dr. Milady Horákové.

-vb-

Václav Burian

Obsah Listů 4/2014
Archiv Listů
Autoři Listů