Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 4 > Viktor Tichák: Směrem od Pera k Chili

Jazyk

Viktor Tichák

Směrem od Pera k Chili

Doba globalizace umožňuje zahraničnímu zpravodajství expandovat daleko za hranice Evropy, což se v poslední době projevilo při mnoha velkých příležitostech – mj. Mistrovství světa ve fotbale v Brazílii i všechny letošní často skloňované letecké katastrofy, přičemž slovem skloňované myslím opravdu jazykový proces deklinace, nikoli často skloňovanou floskuli (teď už ano).

Čeština skloňovat potřebuje, skloňuje vše, co se alespoň trošku dá, snaží se nějak, byť kostrbatě, skloňovat všechna cizí slova a nesklonnosti se vyhýbá. Je však ještě stále mnoho slov, se kterými si neví rady: především různá vlastní jména, s nimiž se český jazyk toho či onoho zahraničního zpravodaje při velkých vzdálených událostech potýká.

Takovouto statistiku letošního brazilského MS ve fotbale jinde nenajdete: Do základních skupin nastoupily týmy z 32 zemí: 13 středního rodu, 14 rodu ženského a pouze 4 rodu mužského. Chybějí pouze Spojené státy americké, ty mohou být započítány do kategorie maskulin (státy) i neuter (USA). Z 13 zúčastněných zemí středního rodu mělo 10 počeštěné názvy s příponou -sko (příp. -cko), Pobřeží slonoviny je název přeložený a ani Mexiko nečiní potíže, neboť krásně zajede do koleje vzoru město. Jediné problematičtější je Chile, které končí na -e, takže se nabízí je připodobnit vzoru moře, ale pak vznikají tvary v Chili nebo k Chili, které se jazyku nelíbí, protože jsou obsazené papričkami a kořením. Takže zůstává nesklonné Chile, tak jako Peru, které by se zase bilo s psací potřebou. Přesto se ale jeden zbloudilý instrumentál do fotbalových reportáží vloudil, ale až v osmifinále, kde si s Chilem zahrála Brazílie a, možná vědouc o jeho gramatické chybě, vyřadila ho.

Čtveřice zemí mužského rodu skončila záhy: Kamerun, Honduras, Írán i Ekvádor na své soupeře nestačili, přestože jsou tvrdí, tedy alespoň tak skloňovaní. Mezi zeměmi rodu ženského dominují ty se sklonnou příponou -ie. Podle vzoru žena se skloňovala pouze Kostarika, Bosna (a Hercegovina), Ghana a Korea. O čtvrtfinalistech se pak rozhodovalo „v Saou (!) Paulu a Salvadoru“ (msfotbal.cz, 1. 7. 2014), semifinále ani finále už nic jazykově zajímavého nepřineslo.

Zhruba 14 490 kilometrů východně (i když nejkratší trasa vede přes jižní pól) se 8. března tohoto roku ztratilo první z letošních dvou smutně proslavených malajsijských letadel. Popravdě mě ještě více než samotná katastrofa překvapil údaj v Pravidlech českého pravopisu, že je malajsijský jedinou správnou možností a můj oblíbený medvídek malajský tím ztratil svou legitimitu. Naštěstí jsem ji opět nalezl ve Slovníku spisovného jazyka českého, kde však zase existuje pouze malajský a Malajsko. A tak nám zase jednou vznikl paradox, že trosky malajsijského letadla hledali na malajském poloostrově a nenašli. Rozšířili tedy okruh až k Papui-Nové Guineji, kterou ani jedna z příruček nezná vůbec, a tak hledají trosky u Papuy-Nové Guineje nebo Nové Guiney, tak jako se má skloňovat zmiňovaná Korea (2. p. KoreyKoreje). V 6. pádě je ale dle Pravidel správně pouze Koreji, což se ani zdaleka nedodržuje: Např. jakýsi virus, který „od 15. prosince 2003, kdy se objevil v Jižní Korei, má na svědomí smrt dalších desítek lidí“ (aktuálně.cz, 27. 4. 2009).

S prvním malajsijským letounem si novináři nevěděli rady, několik zdrojů své původně malajské stroje opravilo, u incidentu nad Ukrajinou už však váhaly podstatně méně. Třetí letošní nešťastné letadlo mířilo z Ouagadogou do Alžírska. Ouagadougou je hlavním městem deklinačně asi vůbec nejzajímavějšího státu, a sice Burkina Faso. Čeština uzřela novou zemi a zpanikařila: Letoun „zmizel při letu z Ouagadougou v Burkině Faso do Alžíru“ (novinky.cz, 25. července 2014), „vrak zmizelého letounu se našel u hranice s Burkina Faso“, ale v témže článku se „letadlo směřující z Burkina Fasa do Alžírska ztratilo po 50 minutách letu“ (ihned.cz, 24. července 2014). Logicky správně je spíše Burkina Faso ženského rodu, znamenající v překladu Země spravedlivých. Asi jediným nástrojem pro vznik pravidla je frekventované užití, a tak nezbývá než za 4 roky Burkině Faso ve fotbale fandit.

Viktor Tichák

Obsah Listů 4/2014
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.