Jazyk
Doba globalizace umoňuje zahraničnímu zpravodajství expandovat daleko za hranice Evropy, co se v poslední době projevilo při mnoha velkých příleitostech – mj. Mistrovství světa ve fotbale v Brazílii i všechny letošní často skloňované letecké katastrofy, přičem slovem skloňované myslím opravdu jazykový proces deklinace, nikoli často skloňovanou floskuli (teď u ano).
Čeština skloňovat potřebuje, skloňuje vše, co se alespoň trošku dá, snaí se nějak, byť kostrbatě, skloňovat všechna cizí slova a nesklonnosti se vyhýbá. Je však ještě stále mnoho slov, se kterými si neví rady: především různá vlastní jména, s nimi se český jazyk toho či onoho zahraničního zpravodaje při velkých vzdálených událostech potýká.
Takovouto statistiku letošního brazilského MS ve fotbale jinde nenajdete: Do základních skupin nastoupily týmy z 32 zemí: 13 středního rodu, 14 rodu enského a pouze 4 rodu muského. Chybějí pouze Spojené státy americké, ty mohou být započítány do kategorie maskulin (státy) i neuter (USA). Z 13 zúčastněných zemí středního rodu mělo 10 počeštěné názvy s příponou -sko (příp. -cko), Pobřeí slonoviny je název přeloený a ani Mexiko nečiní potíe, neboť krásně zajede do koleje vzoru město. Jediné problematičtější je Chile, které končí na -e, take se nabízí je připodobnit vzoru moře, ale pak vznikají tvary v Chili nebo k Chili, které se jazyku nelíbí, protoe jsou obsazené papričkami a kořením. Take zůstává nesklonné Chile, tak jako Peru, které by se zase bilo s psací potřebou. Přesto se ale jeden zbloudilý instrumentál do fotbalových reportáí vloudil, ale a v osmifinále, kde si s Chilem zahrála Brazílie a, moná vědouc o jeho gramatické chybě, vyřadila ho.
Čtveřice zemí muského rodu skončila záhy: Kamerun, Honduras, Írán i Ekvádor na své soupeře nestačili, přestoe jsou tvrdí, tedy alespoň tak skloňovaní. Mezi zeměmi rodu enského dominují ty se sklonnou příponou -ie. Podle vzoru ena se skloňovala pouze Kostarika, Bosna (a Hercegovina), Ghana a Korea. O čtvrtfinalistech se pak rozhodovalo v Saou (!) Paulu a Salvadoru (msfotbal.cz, 1. 7. 2014), semifinále ani finále u nic jazykově zajímavého nepřineslo.
Zhruba 14 490 kilometrů východně (i kdy nejkratší trasa vede přes jiní pól) se 8. března tohoto roku ztratilo první z letošních dvou smutně proslavených malajsijských letadel. Popravdě mě ještě více ne samotná katastrofa překvapil údaj v Pravidlech českého pravopisu, e je malajsijský jedinou správnou moností a můj oblíbený medvídek malajský tím ztratil svou legitimitu. Naštěstí jsem ji opět nalezl ve Slovníku spisovného jazyka českého, kde však zase existuje pouze malajský a Malajsko. A tak nám zase jednou vznikl paradox, e trosky malajsijského letadla hledali na malajském poloostrově a nenašli. Rozšířili tedy okruh a k Papui-Nové Guineji, kterou ani jedna z příruček nezná vůbec, a tak hledají trosky u Papuy-Nové Guineje nebo Nové Guiney, tak jako se má skloňovat zmiňovaná Korea (2. p. Korey i Koreje). V 6. pádě je ale dle Pravidel správně pouze Koreji, co se ani zdaleka nedodruje: Např. jakýsi virus, který od 15. prosince 2003, kdy se objevil v Jiní Korei, má na svědomí smrt dalších desítek lidí (aktuálně.cz, 27. 4. 2009).
S prvním malajsijským letounem si novináři nevěděli rady, několik zdrojů své původně malajské stroje opravilo, u incidentu nad Ukrajinou u však váhaly podstatně méně. Třetí letošní nešťastné letadlo mířilo z Ouagadogou do Alírska. Ouagadougou je hlavním městem deklinačně asi vůbec nejzajímavějšího státu, a sice Burkina Faso. Čeština uzřela novou zemi a zpanikařila: Letoun zmizel při letu z Ouagadougou v Burkině Faso do Alíru (novinky.cz, 25. července 2014), vrak zmizelého letounu se našel u hranice s Burkina Faso, ale v téme článku se letadlo směřující z Burkina Fasa do Alírska ztratilo po 50 minutách letu (ihned.cz, 24. července 2014). Logicky správně je spíše Burkina Faso enského rodu, znamenající v překladu Země spravedlivých. Asi jediným nástrojem pro vznik pravidla je frekventované uití, a tak nezbývá ne za 4 roky Burkině Faso ve fotbale fandit.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.