Pobýváte střídavě ve více městech...
Tím mým je Frýdek-Místek. Nejsem zarytý patriot, ale město, ve kterém jsem vyrůstal, je mi nejbliší. Ale vlastně si do těch snímků můe kadý dosadit město vlastní, jsou tam zakomponovány dominanty toho konkrétního, ale lze to chápat i obrazně a obecně.
Je to vaše dlouhodobé téma, proč?
Mnozí se zabývají výtvarnou fotografií. Zapomíná se trochu na to základní, proč fotografie vznikla, e měla dokumentovat pomíjivé. Pracuji na Mém městě od roku 2008 a zjišťuji, e fotografie, které jsem kdysi odsunul, nabývají na významu. To mě motivuje pokračovat dál a dál.
Take to, co vytvoříte, průběně vystavujete?
K výstavě často dochází jaksi náhodou, e mne někdo osloví. To mě donutí nějaký průběný cyklus dokončit. Sám bych se k výstavě asi nedopracoval. Nejsem fotograf, co jde cíleně za výstavou, vernisáí, za kníkou, spíš se vypořádávám s tím, co se mi honí v hlavě.
K jaké vaší výstavě tedy v nejbliší době dojde?
Začátkem října ve Frýdku-Místku. Týká se tamní víceúčelové sportovní haly. Budilo to velké emoce: ta stavba, dominanta města, byla odsouzena k zániku. Nakonec šla k zemi a na jejím místě se staví nepěkná krabice. Výstava by měla být mementem, e lhostejnost lidí umoňuje dělat politikům, co chtějí. Zajímá mě taky Slezan, textilka. Nyní je v konkursu. Zaznamenávám zánik budov i provoz posledních šicích dílen. To jsou věci s Mým městem spojené, ale současně samostatné cykly.
Fotografujete i cykly jiné – krátkodobější?
Moná proto, e jsem ovlivněn Jindřichem Štreitem, který vedl mé klauzury na Institutu tvůrčí fotografie, se soustřeďuji na věci, které mají časový přesah. Nyní třeba na Jesenicko, vykořeněné po odsunu sudetských Němců. Zaznamenávám i rozhovory s pamětníky. Fotky spojuji s texty, s videozáznamy. Je to určitý koncept, pokus o uchování paměti. V severních Čechách fotím, jak se krajina vyrovnává se zásahy do přírody. Na Ukrajině, jsem fotografoval děti ijící na ulici, později v tamních dětských domovech.
Fotografujete postaru na černobílý film, proč?
Nejsem staromilec ohledně fotografické techniky, pouívám i digitální fotoaparát, ale baví mě nejistota, e při stisknutí spouště nevíte, co z toho vyjde. Ta nejistota souvisí s pomíjivostí děje, který chci zachytit.
Čím se ivíte? Hudbou asi ne.
Fotografií, grafikou, třeba pro ostravské Divadlo Petra Bezruče, částečně filmem. Přednáším na malý úvazek v Brně na univerzitě. Pro komerční subjekty vytvářím loga, vizuální styl. Hudbu beru samozřejmě tak, jako by byla zaměstnání, ale peníze z hraní skoro nejsou. Je to pro mne ale další vyjadřovací prostředek, který mám na výběr.
-tt-
Lukáš Horký (1979) absolvovent informatiky na MU Brno. Nyní studuje na Institutu tvůrčí fotografie při SU v Opavě, hraje na basovou kytaru v rockové skupině Downbelow.Ve volné tvorbě i komerčních pracích pracuje s fotografií, grafikou a filmem, ale stále častěji jednotlivé disciplíny i kombinuje. Více na www.lukashorky.cz a www.downlbelow.cz.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.