Lukáš Horký

Moje město

Pobýváte střídavě ve více městech...

Tím „mým“ je Frýdek-Místek. Nejsem zarytý patriot, ale město, ve kterém jsem vyrůstal, je mi nejbližší. Ale vlastně si do těch snímků může každý dosadit město vlastní, jsou tam zakomponovány dominanty toho konkrétního, ale lze to chápat i obrazně a obecně.

Je to vaše dlouhodobé téma, proč?

Mnozí se zabývají výtvarnou fotografií. Zapomíná se trochu na to základní, proč fotografie vznikla, že měla dokumentovat pomíjivé. Pracuji na Mém městě od roku 2008 a zjišťuji, že fotografie, které jsem kdysi odsunul, nabývají na významu. To mě motivuje pokračovat dál a dál.

Takže to, co vytvoříte, průběžně vystavujete?

K výstavě často dochází jaksi náhodou, že mne někdo osloví. To mě donutí nějaký průběžný cyklus dokončit. Sám bych se k výstavě asi nedopracoval. Nejsem fotograf, co jde cíleně za výstavou, vernisáží, za knížkou, spíš se vypořádávám s tím, co se mi honí v hlavě.

K jaké vaší výstavě tedy v nejbližší době dojde?

Začátkem října ve Frýdku-Místku. Týká se tamní víceúčelové sportovní haly. Budilo to velké emoce: ta stavba, dominanta města, byla odsouzena k zániku. Nakonec šla k zemi a na jejím místě se staví nepěkná krabice. Výstava by měla být mementem, že lhostejnost lidí umožňuje dělat politikům, co chtějí. Zajímá mě taky Slezan, textilka. Nyní je v konkursu. Zaznamenávám zánik budov i provoz posledních šicích dílen. To jsou věci s Mým městem spojené, ale současně samostatné cykly.

Fotografujete i cykly jiné – krátkodobější?

Možná proto, že jsem ovlivněn Jindřichem Štreitem, který vedl mé klauzury na Institutu tvůrčí fotografie, se soustřeďuji na věci, které mají časový přesah. Nyní třeba na Jesenicko, vykořeněné po odsunu sudetských Němců. Zaznamenávám i rozhovory s pamětníky. Fotky spojuji s texty, s videozáznamy. Je to určitý koncept, pokus o uchování paměti. V severních Čechách fotím, jak se krajina vyrovnává se zásahy do přírody. Na Ukrajině, jsem fotografoval děti žijící na ulici, později v tamních dětských domovech.

Fotografujete postaru na černobílý film, proč?

Nejsem staromilec ohledně fotografické techniky, používám i digitální fotoaparát, ale baví mě nejistota, že při stisknutí spouště nevíte, co z toho vyjde. Ta nejistota souvisí s pomíjivostí děje, který chci zachytit.

Čím se živíte? Hudbou asi ne.

Fotografií, grafikou, třeba pro ostravské Divadlo Petra Bezruče, částečně filmem. Přednáším na malý úvazek v Brně na univerzitě. Pro komerční subjekty vytvářím loga, vizuální styl. Hudbu beru samozřejmě tak, jako by byla zaměstnání, ale peníze z hraní skoro nejsou. Je to pro mne ale další vyjadřovací prostředek, který mám na výběr.

-tt-

Lukáš Horký

Lukáš Horký (1979) absolvovent informatiky na MU Brno. Nyní studuje na Institutu tvůrčí fotografie při SU v Opavě, hraje na basovou kytaru v rockové skupině Downbelow.Ve volné tvorbě i komerčních pracích pracuje s fotografií, grafikou a filmem, ale stále častěji jednotlivé disciplíny i kombinuje. Více na www.lukashorky.cz a www.downlbelow.cz.

Obsah Listů 4/2014
Archiv Listů
Autoři Listů

Lukáš Horký

Moje město

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu