Nebýt polského krále Jana Sobieského v roce 1683, u u mohli Turci Vídeň při druhém obléhání dobýt. Jeho zásluhou odtáhli s nepořízenou. Sobieski stál tehdy jako vrchní velitel v čele Katolické ligy s desítkami tisíc bojovníků. Sestávala nejen z jeho husarů, ale i z císařských vojsk, ze Sasů, Bavorů. Památnou kapli na Kahlenbergu, ve výši nad Dunajem a s širokým rozhledem, navštívil i Jan Pavel II.; pro polské turisty povinná zastávka.
V Rakousku dnes ijí desetitisíce Turků. Největší soustředění je ve Vídni. Turecké obchody a stánky najdete kromě nejvznešenějších okresů všude. Ve většině jsou přívrenci islámu, určitě se mezi najdou i militantnější skupiny, ale ty se snaí mít rakouská policie pod dohledem.
Co tu ještě nebylo? Aby se do Vídně dostavil turecký premiér a zároveň uchazeč o prezidentskou funkci v srpnových volbách. Jednoduše sem zavítal v rámci předvolební kampaně, aby si zajistil voličské hlasy. Do velké haly na předměstí Kagranu přišlo podle policejních údajů 13 500 Turků. Recep Tayiip Erdogan pronesl více ne hodinový projev; mezi účastníky vzbudil příslušné echo. Jeho přítomnost a počínání se neobešly bez demonstrací takřka osmi tisíc Erdoganových odpůrců tureckého původu, levicových organizací Rakušanů a samozřejmě početně zastoupených Kurdů, policie měla vysokou pohotovost, aby zabránila střetům.
Vysoký host z Turecka nebyl přijat ádným z představitelů rakouského státu ani hlavního města. Teprve druhého dne se konalo v jedné hotelové hale Erdoganovo setkání s rakouským ministrem zahraničí Sebastianem Kurzem; v chladné atmosféře, jak napsali v deníku Wiener Zeitung. Dokladem byla velká fotografie, prostá obvyklých úsměvů. Šéf rakouské diplomacie dal Erdoganovi najevo, jak je zde hodnocena jeho návštěva a zanesení tureckého předvolebního boje do jiného státu. Podle Sebastiana Kurze byl rozhovor s Erdoganem velmi jasný a velmi emocionální. Téma identity, beztak velmi obtíné, učinil ještě obtínější. Tento způsob vměšování Turecka poškozuje integraci v Rakousku. Rakouský ministr, který zpočátku váhal se s Erdoganem vůbec setkat, mu podle vyjádření svého ministerstva sdělil mínění o náboenských svobodách, dodrování lidských práv v Turecku a připomněl bilaterální vztahy obou zemí. Reprezentant malé země, která si zakládá na hodnotách demokracie a práv člověka, dokázal svou dokonalou angličtinou říci z očí do očí, co by velká země s bohatou historií měla činit, místo aby komplikovala postavení svých občanů v hostitelském státě.
V podobném duchu se vyjádřila předsedkyně Strany zelených Ewa Glawischnigová. Erdoganovu řeč před tisíci stoupenců povauje za nebezpečnou hru se symboly. Vzpomněla i prvního tureckého obléhání Vídně. Na jedné straně zdůraznil, e se nikdy nevměšuje do vnitřní politiky jiných zemí, na druhé straně označil zde ijící občany tureckého původu za potomky sultána Sulejmana Nádherného, jeho vojska stála v roce 1529 před branami Vídně. Sulejman představuje mimo jiné úspěšnou výbojnou politiku osmánské říše se záborem částí východní Evropy. (A náhle stanul před branami Vídně, připomněli ve Wiener Zeitung.)
Mluvčí Turecké kulturní obce se distancoval od Erdogana: Jak můeme být hrdi na reim, který denně pošlapává svobodu tisku a slova. Milujeme svou vlast Turecko stejně jako naši novou vlast Rakousko. Přejeme si silné Turecko, kde lidé budou moci říkat své názory bez obav, kde bude panovat svoboda tisku a slova.
S mým muem jsme v devadesátých letech vídali mírumilovné Turky v historických krojích, i kdy s pořádným rámusem velkých bubnů. Kadoročně na první sobotu v červnu se sjedou k pochodu na vídeňském Ringu v tradičních pestrých krojích dechovky ze všech devíti spolkových zemí. Bývá to pěkná podívaná. Mezi sebou vdy hostí jednu zahraniční kapelu. Tenkrát z Turecka přijela pravá turecká muzika, muzikanti v brnění, na hlavách přilby s vysokými chocholy a íněmi z koňských ohonů.
Dagmar Vaněčková (1933) je stálá spolupracovnice Listů.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.