Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 4 > Dagmar Vaněčková: Turci ve Vídni

Dagmar Vaněčková

Turci ve Vídni

Nebýt polského krále Jana Sobieského v roce 1683, už už mohli Turci Vídeň při druhém obléhání dobýt. Jeho zásluhou odtáhli s nepořízenou. Sobieski stál tehdy jako vrchní velitel v čele Katolické ligy s desítkami tisíc bojovníků. Sestávala nejen z jeho husarů, ale i z císařských vojsk, ze Sasů, Bavorů. Památnou kapli na Kahlenbergu, ve výši nad Dunajem a s širokým rozhledem, navštívil i Jan Pavel II.; pro polské turisty povinná zastávka.

V Rakousku dnes žijí desetitisíce Turků. Největší soustředění je ve Vídni. Turecké obchody a stánky najdete kromě nejvznešenějších okresů všude. Ve většině jsou přívrženci islámu, určitě se mezi najdou i militantnější skupiny, ale ty se snaží mít rakouská policie pod dohledem.

Co tu ještě nebylo? Aby se do Vídně dostavil turecký premiér a zároveň uchazeč o prezidentskou funkci v srpnových volbách. Jednoduše sem zavítal v rámci předvolební kampaně, aby si zajistil voličské hlasy. Do velké haly na předměstí Kagranu přišlo podle policejních údajů 13 500 Turků. Recep Tayiip Erdogan pronesl více než hodinový projev; mezi účastníky vzbudil příslušné echo. Jeho přítomnost a počínání se neobešly bez demonstrací takřka osmi tisíc Erdoganových odpůrců tureckého původu, levicových organizací Rakušanů a samozřejmě početně zastoupených Kurdů, policie měla vysokou pohotovost, aby zabránila střetům.

Vysoký host z Turecka nebyl přijat žádným z představitelů rakouského státu ani hlavního města. Teprve druhého dne se konalo v jedné hotelové hale Erdoganovo setkání s rakouským ministrem zahraničí Sebastianem Kurzem; v chladné atmosféře, jak napsali v deníku Wiener Zeitung. Dokladem byla velká fotografie, prostá obvyklých úsměvů. Šéf rakouské diplomacie dal Erdoganovi najevo, jak je zde hodnocena jeho návštěva a zanesení tureckého předvolebního boje do jiného státu. Podle Sebastiana Kurze byl rozhovor s Erdoganem velmi jasný a velmi emocionální. „Téma identity, beztak velmi obtížné, učinil ještě obtížnější. Tento způsob vměšování Turecka poškozuje integraci v Rakousku.“ Rakouský ministr, který zpočátku váhal se s Erdoganem vůbec setkat, mu podle vyjádření svého ministerstva sdělil mínění o náboženských svobodách, dodržování lidských práv v Turecku a připomněl bilaterální vztahy obou zemí. Reprezentant malé země, která si zakládá na hodnotách demokracie a práv člověka, dokázal svou dokonalou angličtinou říci z očí do očí, co by velká země s bohatou historií měla činit, místo aby komplikovala postavení svých občanů v hostitelském státě.

V podobném duchu se vyjádřila předsedkyně Strany zelených Ewa Glawischnigová. Erdoganovu řeč před tisíci stoupenců považuje za nebezpečnou hru se symboly. Vzpomněla i prvního tureckého obléhání Vídně. „Na jedné straně zdůraznil, že se nikdy nevměšuje do vnitřní politiky jiných zemí, na druhé straně označil zde žijící občany tureckého původu za potomky sultána Sulejmana Nádherného, jehož vojska stála v roce 1529 před branami Vídně.“ Sulejman představuje mimo jiné úspěšnou výbojnou politiku osmánské říše se záborem částí východní Evropy. (A náhle stanul před branami Vídně, připomněli ve Wiener Zeitung.)

Mluvčí Turecké kulturní obce se distancoval od Erdogana: „Jak můžeme být hrdi na režim, který denně pošlapává svobodu tisku a slova. Milujeme svou vlast Turecko stejně jako naši novou vlast Rakousko. Přejeme si silné Turecko, kde lidé budou moci říkat své názory bez obav, kde bude panovat svoboda tisku a slova.“

S mým mužem jsme v devadesátých letech vídali mírumilovné Turky v historických krojích, i když s pořádným rámusem velkých bubnů. Každoročně na první sobotu v červnu se sjedou k pochodu na vídeňském Ringu v tradičních pestrých krojích dechovky ze všech devíti spolkových zemí. Bývá to pěkná podívaná. Mezi sebou vždy hostí jednu zahraniční kapelu. Tenkrát z Turecka přijela pravá turecká muzika, muzikanti v brnění, na hlavách přilby s vysokými chocholy a žíněmi z koňských ohonů.

Dagmar Vaněčková (1933) je stálá spolupracovnice Listů.

Obsah Listů 4/2014
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.