Kdy se generála Radoly Gajdy na sklonku první republiky ptali, jestli je pravda, e po sobě poslanci Národního shromádění házejí kalamáře, odpověděl památnými slovy: Ne, není to pravda. Poslanci jsou inteligentní lidé. Kancelář navíc udělala opatření a kalamáře jsou přišroubované.
Ve skutečnosti poslanci po sobě kalamáři přestali házet a poté, co je kancelář přišroubovala. Inu, politické kultuře je občas třeba pomoci. Platí to dodnes.
Šlamastyka s pozměňovacím návrhem poslance Milana Urbana na sníení spotřební daně u benzinu a nafty ukazuje názorně hlavní příčinu chaosu v právním systému České republiky. Tím je toti postavení poslance v Ústavě. Za všechna ta léta od roku 1989 se nepovedlo prosadit nápravu absurdního uspořádání zděděného z časů komunismu. V komunistické ústavě byl poslanec individualitou: mohl chodit kontrolovat vládu, měl dokonce právo navrhovat zákony. Proč? Protoe se to nikdo neodváil udělat.
Ovšem má-li v demokratickém parlamentu kadý poslanec právo jak navrhovat zákony, tak podávat pozměňovací návrhy, ocitá se zákonodárný proces mimo kontrolu a stává se rejdištěm lobbistických zájmů. Před chaosem, který takto postavený legislativní proces generuje, varuje opakovaně i předseda Nejvyššího správního soudu Baxa. Naráí však na hluché uši.
Hned na počátku transformačního procesu upozorňovali vědci jako Juan Linz, kteří se věnovali přechodům k demokracii, e pro konsolidaci demokracie je nezbytně nutné ultrademokratické prvky z postkomunistických ústav odstranit. Jednoduše se to řekne, ale obtíně udělá. Jakmile si poslanci uvědomili, jakou moc jim volná ústava dává, šance na ústavní změnu se rozplynula. V porovnání s konsolidovanými demokraciemi je ingerence poslanců do tvorby zákonů obrovská. V takové Británii se poslanecký návrh, který projde a do finále a stane se zákonem, zapíjí šampaňským. Tak mimořádná je to událost. U nás jde o desítky procent zákonů. Nejde přitom pouze o celé návrhy zákonů. Poslanecká tvořivost i v pozměňovacích návrzích můe mít dramatické dopady – jak ukázal poslanec Urban. Výpadek v daňovém inkasu mohl znamenat sníení příjmu rozpočtu o víc ne 10 miliard!
To je ostatně docela hezká ukázka, jak u nás funguje politika. Návrh připravila ČSSD v době pravicových vlád. Byla v opozici, mohla čarovat. Kdyby vláda na návrh přistoupila, mohla mít díru v pokladně. Kdyby na něj nepřistoupila, vmetla by jí ČSSD do tváře, e nechce sniovat daně, ač jde o mantru pravicové politiky. Lobbisti, kteří by strčili do kapsy pár set milionů, by byli v kadém případě uznalí.
Prostě opozice, která nenese vládní odpovědnost, můe podávat divoké návrhy.
Bohuel poslanec Urban a řada jeho kolegů jaksi přehlédli, e u v opozici nejsou. Můeme se jenom dohadovat, jaké měli motivy. O vděčnosti lobbistů pochybovat nemusíme – výlet poslance Urbana na setkání Topolánka a spol. s lobbisty ČEZ v Toskánsku je dostatečně výmluvný. Mohlo jít i o ťafku Babišovi, který řadě poslanců ČSSD leze na nervy. Ostatně to platí i pro Sobotku. Asi jim předseda klubu Sklenák nevysvětlil dostatečně důrazně, e teď nejsou opozicí, ale hlavní vládní stranou.
Povedlo se jim vstřelit parádní gól do vlastní branky. Ze stenoprotokolů je zřejmé, e k revokaci hlasování bezprostředně po hlasování nedošlo. ČSSD musela notně ohnout jednací řád Sněmovny, aby Urbanovu jedovku smetla ze stolu.
Parlamentní debata z pátku 25. července 2014 vejde do dějin. Politické strany si vypočítávaly, jak kdo kdy ohnul jednací řád. Vskutku poutavé čtení, jen málo povzbuzující. Jedno je však jisté: kdyby poslanci nesměli podávat individuální pozměňovací návrhy, k takovým trapnostem by nedošlo.
Asi bychom taky potřebovali pomoci parlamentní kultuře tím, e se prostor pro poslaneckou svévoli omezí. Kdo by čekal, e s takovým návrhem přijde profesor politologie, t. č. vedoucí opoziční ODS, který si je problému nepochybně vědom, byl by zklamán. I on uvízl v logice pokleslé politické přetahované. Škoda.
Václav ák (1945) je šéfredaktor Listů.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.