Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 4 > Václav Žák: Kalamáře a politická kultura

Václav Žák

Kalamáře a politická kultura

Když se generála Radoly Gajdy na sklonku první republiky ptali, jestli je pravda, že po sobě poslanci Národního shromáždění házejí kalamáře, odpověděl památnými slovy: Ne, není to pravda. Poslanci jsou inteligentní lidé. Kancelář navíc udělala opatření a kalamáře jsou přišroubované.

Ve skutečnosti poslanci po sobě kalamáři přestali házet až poté, co je kancelář přišroubovala. Inu, politické kultuře je občas třeba pomoci. Platí to dodnes.

Šlamastyka s pozměňovacím návrhem poslance Milana Urbana na snížení spotřební daně u benzinu a nafty ukazuje názorně hlavní příčinu chaosu v právním systému České republiky. Tím je totiž postavení poslance v Ústavě. Za všechna ta léta od roku 1989 se nepovedlo prosadit nápravu absurdního uspořádání zděděného z časů komunismu. V komunistické ústavě byl poslanec „individualitou“: mohl chodit kontrolovat vládu, měl dokonce právo navrhovat zákony. Proč? Protože se to nikdo neodvážil udělat.

Ovšem má-li v demokratickém parlamentu každý poslanec právo jak navrhovat zákony, tak podávat pozměňovací návrhy, ocitá se zákonodárný proces mimo kontrolu a stává se rejdištěm lobbistických zájmů. Před chaosem, který takto postavený legislativní proces generuje, varuje opakovaně i předseda Nejvyššího správního soudu Baxa. Naráží však na hluché uši.

Hned na počátku transformačního procesu upozorňovali vědci jako Juan Linz, kteří se věnovali přechodům k demokracii, že pro konsolidaci demokracie je nezbytně nutné ultrademokratické prvky z postkomunistických ústav odstranit. Jednoduše se to řekne, ale obtížně udělá. Jakmile si poslanci uvědomili, jakou moc jim volná ústava dává, šance na ústavní změnu se rozplynula. V porovnání s konsolidovanými demokraciemi je ingerence poslanců do tvorby zákonů obrovská. V takové Británii se poslanecký návrh, který projde až do finále a stane se zákonem, zapíjí šampaňským. Tak mimořádná je to událost. U nás jde o desítky procent zákonů. Nejde přitom pouze o celé návrhy zákonů. Poslanecká tvořivost i v pozměňovacích návrzích může mít dramatické dopady – jak ukázal poslanec Urban. Výpadek v daňovém inkasu mohl znamenat snížení příjmu rozpočtu o víc než 10 miliard!

To je ostatně docela hezká ukázka, jak u nás funguje politika. Návrh připravila ČSSD v době pravicových vlád. Byla v opozici, mohla čarovat. Kdyby vláda na návrh přistoupila, mohla mít díru v pokladně. Kdyby na něj nepřistoupila, vmetla by jí ČSSD do tváře, že nechce snižovat daně, ač jde o mantru pravicové politiky. Lobbisti, kteří by strčili do kapsy pár set milionů, by byli v každém případě uznalí.

Prostě opozice, která nenese vládní odpovědnost, může podávat divoké návrhy.

Bohužel poslanec Urban a řada jeho kolegů jaksi přehlédli, že už v opozici nejsou. Můžeme se jenom dohadovat, jaké měli motivy. O vděčnosti lobbistů pochybovat nemusíme – výlet poslance Urbana na setkání Topolánka a spol. s lobbisty ČEZ v Toskánsku je dostatečně výmluvný. Mohlo jít i o ťafku Babišovi, který řadě poslanců ČSSD leze na nervy. Ostatně to platí i pro Sobotku. Asi jim předseda klubu Sklenák nevysvětlil dostatečně důrazně, že teď nejsou opozicí, ale hlavní vládní stranou.

Povedlo se jim vstřelit parádní gól do vlastní branky. Ze stenoprotokolů je zřejmé, že k revokaci hlasování „bezprostředně“ po hlasování nedošlo. ČSSD musela notně ohnout jednací řád Sněmovny, aby Urbanovu jedovku smetla ze stolu.

Parlamentní debata z pátku 25. července 2014 vejde do dějin. Politické strany si vypočítávaly, jak kdo kdy ohnul jednací řád. Vskutku poutavé čtení, jen málo povzbuzující. Jedno je však jisté: kdyby poslanci nesměli podávat individuální pozměňovací návrhy, k takovým trapnostem by nedošlo.

Asi bychom taky potřebovali pomoci parlamentní kultuře tím, že se prostor pro poslaneckou svévoli omezí. Kdo by čekal, že s takovým návrhem přijde profesor politologie, t. č. vedoucí opoziční ODS, který si je problému nepochybně vědom, byl by zklamán. I on uvízl v logice pokleslé politické přetahované. Škoda.

Václav Žák (1945) je šéfredaktor Listů.

Obsah Listů 4/2014
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.