Jiří Němec

Memento 21. srpna

Je to už čtvrtstoletí od listopadu 1989. Možná i kvůli těmto kulatinám (strašně to utíká!) tak trošku zanikne srpen 1968 a události, které mu předcházely, a potom ty, které následovaly. Neprávem! V historii země a lidí všechno souvisí se vším. Srpen a Listopad.

Agrese „spřátelených“ armád pěti států Varšavské smlouvy před letos už 46 roky přitom znamenala mezník v životě a myšlení každého, kdo sovětskou okupaci zažil a prožil. 2l. srpen l968 znamenal konec pokusu o změnu tehdejšího totalitního režimu, konec na onu dobu a historicky dané geopolitické podmínky vysoce pozitivního úsilí, v němž se spojovali lidé různého přesvědčení i různých profesních skupin ve snaze o lidštější a demokratičtější způsob uspořádání života.

Časné ranní hodiny oné škaredé středy byly pro většinu z nás šokem, ale přesto to bylo vlastně jednoduché. Na jedné straně stály okupační tanky a proti nim na druhé straně barikády mnohde nejen pomyslné jsme byli my, skoro l5 milionů občanů tehdejšího Československa; až na nečetné výjimky jsme se postavili za naše (možná vůbec poprvé takto vnímané) představitele v čele s velmi populárním Alexandrem Dubčekem. Proti síle tanků, samopalů a kulometů! Leckde se střílelo, byli i mrtví (pamětní deska v podobě tankového pásu na zdi liberecké radnice již dvacet let připomíná ty, kteří přinesli oběť nejvyšší), a tehdy jsme si mysleli, že nezemřeli zbytečně.

Uplynulo však pouhých 365 dnů a mnohé a hlavně mnozí se změnili. Na 2l. srpen 1969 by se tím spíše nemělo zapomínat! Opět shromáždění tisíců lidí na náměstích, volání po pokračování polednové politiky a demokratizaci veřejného života, proti obnovované cenzuře a za svobodu slova, ale proti nim na rozdíl od srpna roku předchozího nestály cizí jednotky ve vybledlých rubaškách, ale pravidelné útvary „našeho“ SNB a Lidových milicí! Teď stáli Češi proti Čechům; loni ještě možná společně hrozili pěstmi sovětským okupantům... Padaly rány obušky, do lidí byly házeny slzné granáty, oči slzely a strach u mnohých přerůstal v nenávist. Začala svojí praktickou ukázkou „normalizace“. Komunismus asi právě potvrdil definitivní nereformovatelnost!

Jednota (bohužel dočasná, velmi krátkého trvání a jenom vizuální) ze srpna l968 byla rozbita, společnost se velmi rychle rozdělila na pravé pravověrné či přizpůsobení schopné a na ty druhé. Statisíce lidí byly postiženy, a nejen oni, i jejich rodiny a třeba tehdy ještě nenarozené děti.

Události ze srpna 1968, ale možná ještě spíše ty ze srpna 1969 nám stále znovu a znovu připomínají, že demokracii a svobodu nemůžeme nikdy považovat za samozřejmost. A to je asi ono memento.

Obsah Listů 4/2014
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Němec

Memento 21. srpna

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu