A. J. Liehm

Jediný politik mezi námi

Jste jedna z těch srozumitelných třípísmenných značek, jak F. X. Š. nebo T. G. M. Vaše druhé jméno Jaroslav snad nikdo nezná...

Když jsem se měl narodit, můj pradědeček se jmenoval Antonín, dědeček se jmenoval Antonín, tatínek se jmenoval Antonín. Maminka řekla: „Tak on se nebude jmenovat Antonín!“ A moji dědečkové řekli, že se budu jmenovat Antonín, a tak si maminka prosadila, že se mně připíše Jaroslav. A to slovo Jaroslav jsem nikdy nepoužil, v životě. Bylo mi protivné. Ale když mě tatínek vedl do školy, zapsal mě jako A. J. Liehma; když se ho ptali proč, řekl: „Aby jednou, až bude větší, si ho někdo se mnou nepletl.“ A mě si s ním nikdo neplete, to měl úplně pravdu.

Pak už mi tak nikdo neřekl, až jsem se vrátil před rokem do Prahy, a tady mě všichni začali psát Antonín Jaroslav. Prosím vás, nikdo nikdy to nepoužívejte!

Vaše zásluhy o Listy jsou mimořádné, zpočátku jste však jejich vydávání Jiřímu Pelikánovi rozmlouval.

Jenom proto, že takový titul vycházel předtím v Praze, a já jsem říkal, že patří jim, že si ho nemůžeme přivlastnit; oni by museli říct, že to chtějí. Trvalo dva tři měsíce, než se to vyjasnilo. A to je všecko. Moje námitka byla, že se to nemůže ukrást, že se to musí dostat.

V počátečních diskusích vašeho exilu bylo zajímavé také téma, zda zakládat či nezakládat exilovou stranu. Vy jste byl proti a naopak jako příklad úspěšného exilového podniku jste uváděl Tigridovo Svědectví. Navrhoval jste také časopis jako platformu setkávání.

Ano, ale nic z toho se nedalo dělat bez Prahy.

Jaký byl Jiří Pelikán, osobně i jako šéfredaktor?

Hlavně měl tu ohromnou vlastnost, kterou neměl nikdo z nás: byl politik. On byl skutečně politik. V nejlepším smyslu toho slova. My všichni jsme suplovali politiku, dělali jsme, co jsme uměli, žurnalistiku a nevím co všecko, ale jediný Pelikán byl politik, a to mu nikdo nikdy nevezme, i když dneska by to rádi mnozí udělali.

Byli jste podobná generace, podobnou jste měli zkušenost, ale jistě vznikala napětí: čeho v Listech víc, zpráv z domova, teorie, vzpomínání na osmašedesátý, vyhlídek do budoucnosti. Uměl tohle sladit?

Když jsem řekl „politik“, to všechno k tomu patří. Buď jste politik a tohle víte, anebo nejste, a pak děláte to co Tigrid, mnoho fajn a zajímavých lidí bych mohl jmenovat... Ale jen Pelikán byl politik. Když se podíváte v Praze, řekněte mi, kdo je tady politik! A když mi řeknete, že nikdo, a já se zeptám, co tím myslíte – budete mít trochu problém. Budete mi muset vysvětlit, proč někdo dělá do politiky, a není politik.

Byli lidé z mnoha důvodů naprosto odlišní: Tigrid a Pelikán. Ale kdo udržel to spojení, že Listy a Svědectví mohly v řadě věcí spolupracovat, byl Pelikán. Politik, to je ohromná kvalita, kterou má strašně málo lidí.

Hádky spíš tlumil, jak je vidět z dochované korespondence.

Tlumil netlumil, ale nikdo mu nebyl fuk! S každým člověkem byl ochoten korespondovat, s každým člověkem byl ochoten diskutovat, mluvit, i když si zachoval své přesvědčení.

Nakolik vás zatahoval do provozních věcí, získávání peněz, předplatitelů a tak dále?

Vůbec ne. Věděl, že já tohle neumím, že nemám tušení, jak se shánějí peníze. To si vzal Jirka na starost, ne sám, znal i jiné lidi, nejen Čechy. Od začátku bylo jasno: tohleto neumím a nikdy to dělat nebudu. Ne vždycky jsme byli stejného názoru, ale za celá ta leta jsme neměli jediný konflikt.

Z olomoucké (dodatečné) oslavy 90. narozenin AJL 21. května; s AJL hovořili Aleksander Kaczorowski, Petr Orság a Václav Burian; pokračování příště.

Antonín J. Liehm

Obsah Listů 3/2014
Archiv Listů
Autoři Listů

A. J. Liehm

Jediný politik mezi námi

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu