Eva Dobšíková

Vědou proti pověrám?

Nedávno navštívil Olomouc americký fyzik profesor Krauss a zúčastnil se tu festivalu populárně vědeckých filmů AFO. Představil svůj film Nevěřící. Loni u nás vyšla jeho kniha Vesmír z ničeho a do češtiny byly přeloženy i další jeho knihy. Film dokumentuje Kraussovo turné na podporu vědy, které podnikl s nejznámějším propagátorem evoluční biologie Richardem Dawkinsem. Vědou Krauss vyvrací mýty a pověry, za které pokládá také náboženství. Je ateista stejně jako Dawkins. Naše veřejnost se s jeho názory mohla seznámit jak v televizním vystoupení v pořadu Hyde park Civilizace, tak v příloze Lidových novin Orientace z 26. dubna 2014, v Respektu z 12. 5. 2014 a jinde. Jeho názory vyvolaly silnou odezvu. Pro mnohé oponenty je nepřijatelné, když odmítá jakékoliv náboženství jako nepravdivé a zařazuje je mezi pověry, včetně obsahu Bible a jiných „svatých písem“. Má za bezcennou a nesmyslnou činnost kněží, kteří mu nestojí ani za to, aby se s jejich dílem seznámil – nikdy neslyšel o Tomáši Halíkovi a ani slyšet nechce. Jako fyzik a kosmolog přednáší a píše o vesmíru, který podle něho povstal vlastně z ničeho. Rozpínání našeho vesmíru i ostatních vesmírů bude jednou tak daleko, že už neuvidíme žádné hvězdy – i kdybychom za čas, který se v tu dobu bude měřit od nynějška na biliony let, byli ještě živi.

Autor nenechává na náboženstvích nit suchou: všechna lžou. Vůbec se s ním nechci přít. Jak jsem zrála, došla jsem postupně k pevnému přesvědčení, že ne Bůh člověka, ale člověk si stvořil ke své potřebě Boha. A jsou to podoby velmi rozmanité, jak po zeměkouli, tak směrem do hloubky času. Myslím, že i u některých druhů zvířat můžeme nacházet zárodečné klíčky náboženství, zejména jako projevy velkého strachu.

Byť jsme ve víře v českém prostředí vlažnější než dřív a je mnoho lidí, kteří v Boha jako stvořitele a všudypřítomného ducha sotva věří, náboženství jako kulturní dědictví je stále přítomné – někdy víc, někdy skoro neviditelně. Jak otřeseni a vykořeněni se musí cítit lidé, kteří pod tlakem citově neutrální vědy, tedy pod tlakem zdravého rozumu, mají přijmout to vědcovo nic a z ničeho. Vždyť dávno každý psycholog ví, že člověk není převážně řízen rozumem, ale je to bytost citová – podobně i jiné živé bytosti. Ty nejsilnější potřeby i pohnutky jsou citové a konec konců i štěstí, ta muška jenom zlatá, po které každý touží, je nádherný plod citovosti.

Eva Dobšíková

Obsah Listů 3/2014
Archiv Listů
Autoři Listů

Eva Dobšíková

Vědou proti pověrám?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu