Jiří Němec

Úvahy o změně ústavy jsou předčasné

Předseda vlády navrhuje, aby prezident musel po volbách jmenovat nového premiéra do 30 dnů od ustavující schůze Sněmovny. Změnit chce i jmenování členů Bankovní rady. Podle něho by měl návrhy prezidenta posvětit Senát obdobně jako u kandidátů na ústavní soudce. Opoziční TOP 09 už dříve například navrhovala, aby druhou možnost jmenovat premiéra měla po prezidentovi hned Poslanecká sněmovna. Nyní patří předsedovi Sněmovny až třetí pokus. Chtěla rovněž, aby prezident musel členy vlády po návrhu premiéra jmenovat do patnácti dnů. Není přitom sporu, že důvody navrhovaných ústavních změn jsou reakcí na postupy prezidenta Miloše Zemana v povolební situaci.

Ústava je zákon nejvyšší právní síly. Zároveň to je i jakýsi organizační řád státu, který vymezuje kompetence státních orgánů v rámci obecné dělby státní moci. Měla by to tak být povinná četba nejen pro občany, ale především pro politiky. S úsměvem na přednáškách ústavního práva studentům někdy připomínám třeba skutečně „inspirativní“ diskuse politiků při vyslovování důvěry druhé Topolánkově vládě blahé paměti, když málem s hrůzou tvrdili veřejnosti, že když selžou všechny tři pokusy o vyslovení důvěry vládě Poslaneckou sněmovnou, prezident musí rozpustit Sněmovnu a co to všechno bude znamenat. Asi tak po třech týdnech přišel do televize politik, který si ústavu, konkrétně její článek 35 odst. 1, konečně přečetl a sdělil národu, že všechno je jinak: prezident nemusí, ale pouze může (!) rozpustit Poslaneckou sněmovnu v situaci, když nevyslovila ani na třetí pokus důvěru nově jmenované vládě. To bylo překvapení, pane! Od té doby se přece jen, pokud jde o znalost ústavy a postupů, leccos změnilo a právě „díky“ prezidentu Zemanovi se do ústavy v minulém roce začetl nakonec možná i ten, kdo o její existenci dosud málem nevěděl. Ať si říká kdo chce co chce, za to budiž Miloši Zemanovi dík!

Vlastní psané ústavní prezidentské pravomoci se zavedením přímé volby nijak nezměnily, což teď považují mnozí za chybu a chtějí to novelou napravit. Tady bych však byl velmi zdrženlivý, především pokud jde o nápad stanovit pro prezidenta pevné lhůty ke jmenování premiéra a vlády. Ústava neexistencí pevných lhůt vytváří nikoliv omylem, ale úmyslně prostor pro politická jednání, která jsou nutnou součástí demokracie; politikům to někdy vyhovuje tak, někdy naopak. A co když se po volbách včas nedohodnou? To pak prezident jmenuje premiérem třeba pana Forejta, jen aby stihl lhůtu?

Pokud jde o jmenování členů Bankovní rady ČNB, podle mého názoru by do jmenovacího aktu ingerencí Senátu jenom o to více vstoupila stranická politika, jako to leckdy v minulosti bylo u kandidátů na ústavní soudce, když byli Senátem odmítáni nikoliv pro nedostatečnou odbornost a erudici, ale kvůli stranickému posuzování jejich předchozí soudcovské či jiné právnické činnosti.

A nejdůležitější argument: ústava by se neměla měnit kvůli jednomu prezidentovi! Ústava jako zákon nejvyšší právní síly má v sobě vysoký prvek konzervatismu, který jí má umožnit naopak přežít třeba desítky premiérů či prezidentů. Úvahy o změně ústavy jsou velmi předčasné!

Jiří Němec

Obsah Listů 3/2014
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Němec

Úvahy o změně ústavy jsou předčasné

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu