Evropská unie hledá cesty z krize prosazením fiskálního paktu a bankovní unie. Jedenáct zemí chce zavést i tzv. Tobinovu daň, tj. zdanit finanční transakce. Jsou jimi Francie (zavedla ji od 1. 8. 2012), Německo, Belgie, Rakousko, Slovinsko, Portugalsko, Řecko, Slovensko, Itálie, Španělsko a Estonsko. Z nečlenských zemí se připojilo Norsko. Česká republika byla za Nečasovy vlády s Velkou Británií proti. U Angličanů to lze pochopit, přišli by o zisky, u Čechů ne. Zmínka ministra financí, e se nepřipojíme, snad nebyla myšlena váně. Pro sociální demokracii je Tobinova daň častým námětem diskusí a patří do souboru jejích ekonomických návrhů.
Tobinova daň nese jméno po nositeli Nobelovy ceny za ekonomii Jamesovi Tobinovi, který ji v roce 1972 navrhoval zavést na spekulace s měnami. Z iniciativy řady zemí, například bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, se jí zabývaly i pracovní skupiny OSN a G20, promýšlely ji i z hlediska proměny globální architektury vládnutí, koordinace regulace finančních institucí, likvidace daňových rájů, prolamování bankovních tajemství, daňových úniků, regulace platů vrcholových manaerů, spojení ekonomiky s organizovaným zločinem apod. Tedy aktivit, které jsou v souladu s programovým prohlášením současné koaliční vlády. Bez toho je cíl zastavit prohlubování sociální diferenciace jako základní příčiny světového napětí a dosaené ádoucí rovnováhy nemyslitelné.
Zavedením Tobinovy daně z bankovních a akciových transakcí u dluhopisů ve výši do 0,1 procenta (mluví se i o 0,5 a 1,0 procentu) a u derivátů o 0,01 procenta (obchod s těmito finančními nástroji přesahuje hodnotu světového HDP) lze získat desítky a stovky miliard dolarů ročně. Konkrétně v Evropě by to mohlo být 35 a 55 miliard eur. Francouzi navrhovali jednoprocentní zdanění, co by přineslo 12,5 bilionu eur. Daly by se vyuít na sniování státních dluhů a řešení ekonomických, sociálních, ekologických, bezpečnostních a jiných problémů. O Tobinovu daň projevují zájem i občanské iniciativy. Charitativní organizace Válka s nouzí (War on Want) vypočítala, e při sazbě 0,25 % by Tobinova daň vynesla 285 miliard eur ročně. Transakce dosahují denně hodnoty několika bilionů dolarů. Přitom 90 a 95 procent je spekulativních, ekonomickému rozvoji nepomáhajících. Reprezentují kasinový kapitalismus. Kritizuje je i George Soros, který na nich vydělal miliardy. Dochází přitom i k praní špinavých peněz v odhadované výši 2 procent světového HDP. To je téměř tolik, kolik se vydává na zbrojení. Transakce mají i negativní vliv na úroveň zaměstnanosti. Na transakce občanů, jako jsou půjčky, platby a vklady, by se daň nevztahovala, stejně tak na prokázané investice. Daň by šla do rozpočtu EU, ale i jednotlivých zemí.
Nelze přehlédnout ani negativní důsledky takového kroku. Jedním z nich je pokles obchodů s akciemi i odliv investic. Přesvědčilo se o tom v 80. letech Švédsko. Kritici ji nazvali Robin Hood Tax. Měla přinést 15 miliard švédských korun, ale vybralo se jen 80 milionů, protoe se transakce přestěhovaly do Osla a Londýna. Podle jedné ze studií by zavedením daně mohlo v EU dojít ke ztrátě 1,76 procent HDP. Aby fungovala optimálně, musí být zavedena přinejmenším v celé Evropě, pokud ne celosvětově. Stejně tak musí být zrušeny daňové ráje.
Tak by bylo moné uvedením dalších kladných i záporných stránek zavedení Tobinovy daně v jejím širším rozsahu, ne ji autor zamýšlel, pokračovat. Začínají ale převaovat pozitivní argumenty. Bez jednomyslnosti daň zavedena nebude. Stejně tak u nás bez sociální demokracie. U proto, e ČSSD se hlásí k programu Skupiny progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, která před volbami vydala dokument pod názvem Oivení v Evropě – Naše alternativní vize pro budoucnost, v něm se píše: Chceme evropské daně z finančních transakcí zvýšit na 80–200 miliard eur ročně. To by bylo nadějné.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.