Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 3 > Antonín Rašek: Zavést Tobinovu daň?

Antonín Rašek

Zavést Tobinovu daň?

Evropská unie hledá cesty z krize prosazením fiskálního paktu a bankovní unie. Jedenáct zemí chce zavést i tzv. Tobinovu daň, tj. zdanit finanční transakce. Jsou jimi Francie (zavedla ji od 1. 8. 2012), Německo, Belgie, Rakousko, Slovinsko, Portugalsko, Řecko, Slovensko, Itálie, Španělsko a Estonsko. Z nečlenských zemí se připojilo Norsko. Česká republika byla za Nečasovy vlády s Velkou Británií proti. U Angličanů to lze pochopit, přišli by o zisky, u Čechů ne. Zmínka ministra financí, že se nepřipojíme, snad nebyla myšlena vážně. Pro sociální demokracii je Tobinova daň častým námětem diskusí a patří do souboru jejích ekonomických návrhů.

Tobinova daň nese jméno po nositeli Nobelovy ceny za ekonomii Jamesovi Tobinovi, který ji v roce 1972 navrhoval zavést na spekulace s měnami. Z iniciativy řady zemí, například bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, se jí zabývaly i pracovní skupiny OSN a G20, promýšlely ji i z hlediska proměny globální architektury vládnutí, koordinace regulace finančních institucí, likvidace daňových rájů, prolamování bankovních tajemství, daňových úniků, regulace platů vrcholových manažerů, spojení ekonomiky s organizovaným zločinem apod. Tedy aktivit, které jsou v souladu s programovým prohlášením současné koaliční vlády. Bez toho je cíl zastavit prohlubování sociální diferenciace jako základní příčiny světového napětí a dosažené žádoucí rovnováhy nemyslitelné.

Zavedením Tobinovy daně z bankovních a akciových transakcí u dluhopisů ve výši do 0,1 procenta (mluví se i o 0,5 až 1,0 procentu) a u derivátů o 0,01 procenta (obchod s těmito finančními nástroji přesahuje hodnotu světového HDP) lze získat desítky až stovky miliard dolarů ročně. Konkrétně v Evropě by to mohlo být 35 až 55 miliard eur. Francouzi navrhovali jednoprocentní zdanění, což by přineslo 12,5 bilionu eur. Daly by se využít na snižování státních dluhů a řešení ekonomických, sociálních, ekologických, bezpečnostních a jiných problémů. O Tobinovu daň projevují zájem i občanské iniciativy. Charitativní organizace Válka s nouzí (War on Want) vypočítala, že při sazbě 0,25 % by Tobinova daň vynesla 285 miliard eur ročně. Transakce dosahují denně hodnoty několika bilionů dolarů. Přitom 90 až 95 procent je spekulativních, ekonomickému rozvoji nepomáhajících. Reprezentují kasinový kapitalismus. Kritizuje je i George Soros, který na nich vydělal miliardy. Dochází přitom i k praní špinavých peněz v odhadované výši 2 procent světového HDP. To je téměř tolik, kolik se vydává na zbrojení. Transakce mají i negativní vliv na úroveň zaměstnanosti. Na transakce občanů, jako jsou půjčky, platby a vklady, by se daň nevztahovala, stejně tak na prokázané investice. Daň by šla do rozpočtu EU, ale i jednotlivých zemí.

Nelze přehlédnout ani negativní důsledky takového kroku. Jedním z nich je pokles obchodů s akciemi i odliv investic. Přesvědčilo se o tom v 80. letech Švédsko. Kritici ji nazvali Robin Hood Tax. Měla přinést 15 miliard švédských korun, ale vybralo se jen 80 milionů, protože se transakce přestěhovaly do Osla a Londýna. Podle jedné ze studií by zavedením daně mohlo v EU dojít ke ztrátě 1,76 procent HDP. Aby fungovala optimálně, musí být zavedena přinejmenším v celé Evropě, pokud ne celosvětově. Stejně tak musí být zrušeny daňové ráje.

Tak by bylo možné uvedením dalších kladných i záporných stránek zavedení Tobinovy daně v jejím širším rozsahu, než ji autor zamýšlel, pokračovat. Začínají ale převažovat pozitivní argumenty. Bez jednomyslnosti daň zavedena nebude. Stejně tak u nás bez sociální demokracie. Už proto, že ČSSD se hlásí k programu Skupiny progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, která před volbami vydala dokument pod názvem Oživení v Evropě – Naše alternativní vize pro budoucnost, v němž se píše: Chceme evropské daně z finančních transakcí zvýšit na 80–200 miliard eur ročně. To by bylo nadějné.

Antonín Rašek

Obsah Listů 3/2014
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.